Vlákna

Ak túžite zistiť, aký dopad by v skutočnosti mohla mať atómová vojna, tento film vám to bez obrúsku priblíži. Nieje to len o samotnej ničivej deštrukcii, ale hlavne o zhubných dlhodobých následkoch ktoré ľudskú civilizáciu zmenia na nepoznanie. Silno znepokojujúci a veľmi drsný filmový zážitok. Koho táto tématika zaujíma, odporúčam animovaný Barefoot Gen. (10/10) (11.04.2010)

Z počiatku očakávajte klasické rozbory charakterov. Kto je kto, kto s kým čo má, kto koho miluje.. a koho nenávidí? Nie, nenávisť vo filme nebola prítomná. Ale všetky postavy, či už vedľajšie alebo hlavné majú jedno spoločné. Keď sa spustil hrôzostrašný a mrazivý piskot sirén, nikto neváhal. Každý do najbližšieho úkrytu, smrť v očiach, plač, krik, chaos, beznádej. __ A k porovnávaniu s The Day After (1983). Až do poslednej minúty som očakával, že Vlákna na celej čiare pred Dňom Poté (1983) vyhrajú a tým pádom si odo mňa zaslúžia plný počet, ale.. nezaslúžili, i keď boli setsakramentsky blízko. Niektoré komentáre užívateľov na csfd obsahujú jednu pravdu - a s ňou súhlasím. The Day After (1983) je kontra k Vláknam len slabý čajíček. Avšak, naopak oproti Vláknam na mňa Den poté (1983) zapôsobil po citovej stránke omnoho intenzívnejšie. Každému zo zúčastnených a predovšetkým hlavnej trojke - štvorke som celý čas držal palce, zatiaľ čo pri Vláknach sa nenaskytla príležitosť darovať akejkoľvek postave kúsok svojho srdca. Áno, snímok ponúka katastofický obraz na situáciu, ktorá dúfajme ostane len na filmových plátnach, ale k prezentovaným udalostiam sa divák stavá o niečo viac pasívne než u The Day After (1983). Pochopiteľne, každú udalosť pri oboch duelantoch prežívame s rovnakou hrôzou, no Mick Jackson nás k hercom nepustil tak blízko. A práve z toho dôvodu hodnotenie zostáva na štyroch hviezdach a duel končí mierovou remízou. (25.12.2010)

Anglická varianta Dnu poté z roku 1983 je analýzou života po atomovém útoku bez jakýchkoliv zábran a omezení. Natvrdo ukazuje, co může stát, jaké to bude, jaké budou podmínky a jaký bude svět potom... Každému komu nedojde, že atomový útok není nic chytrého a rozhodně ne výhra, bych doporučil se svou chápavostí něco dělat (nejlépe nikdy nejít do vlády třeba Ruské nebo Americké...a už vůbec ne toužit po své pracovně v Bílém domě...). Pouštěl bych tento film na základních školách nebo aspoň na středních, aby každý pochopil, co znamená atomová bomba a že to není pouze "ta bomba, co ukončila druhou světovou pro Japonsko...". Atomová válka enní výhra, to je prohra pro všechny strany... Film dokumentárním způsobem sleduje cestu ženy od pár hodin před útokem až několik let po útoku. Uvidíte, co jste tušili a i o čem jste neměli sebemenší ponětí. Povinné vidět pro všechny bez rozdílů. Naturalistické a kruté, ale reálnější než cokoliv jiného. Alternativa aneb je to podobné, ale trochu jiné Den poté (1983) . Pohled na atomový útok na Ameriku z pohledu američana.... (04.10.2008)

Enormně dobré a záslužné po stránce sdělení, obzvlášť druhá (postapokalyptická) část je velmi, velmi... poučná (byť je možná až příliš zhuštěná - vzhledem k časovému rozptylu víc jak deseti let se v ní skrývá potenciál i na několikadílnou minisérii). Jako snímek na pomezí hraného filmu a dokumentární "rekonstrukce" jsou Vlákna taktéž vynikající (zejména pak s přihlédnutím k faktu, že se jedná o televizní počin!) - koncepčně smysluplná, realizačně vysoce působivá (minimalismus, např. v používání čb fotografií, zde nejen, že není překážkou, ale naopak spíše výhodou), divácky zdrcující (některé slabší povahy to možná ani nebudou mít sílu dokoukat). Osobně mě to úplně nezválcovalo, ale to bude patrně tím, že mi scházel větší důraz na (hlavní) postavy (takže mi pak na jejich drastických osudech až tolik nezáleželo) a malinko mám problém i s poněkud jednolitou atmosférou - přišla mi dost šedivá a deprimující už od začátku, kdy se ještě nic vysloveně katastrofického a děsivého neděje. Zřejmě proto na mě ta následná zcela bezútěšná vize postupného konce civilizace nedopadla až tak mocně a drtivě, jako na většinu diváků. 85 % (18.06.2019)

Jedna z nejsilnějších filmových depresí. Bohužel jsou Threads mnohem více dokumentárnější (popisnější) než filmová (vyprávěcí), já bych raději viděl tu samou situaci normálně odvyprávěnou. To by pak mohlo být geniální dílo. Takhle je to jenom geniální výpověď, kterou by měl vidět každý. Upřímně doufám, že nikdy nebudu mít příležitost srovnat tuhle filmovou vizi se skutečností. (30.08.2009)