Ostré předměty

Neustálé flashbacky skvěle navozují znepokojivý pocit při sledování. Vallée má tento svůj trademark skutečně dotažený do dokonalosti. Amy Adams si životem omlácenou krásku uhraje s přehledem a Clarkson je jako zrůdná matka také hodně přesvědčivá. Po letech navíc přichází twist, který je jako ranou palicí po hlavě a člověku pak není vůbec dobře. S1: 85% (06.02.2019)

Knihu som čítala a pred zhliadnutím, som si ju po rokoch zopakovala - úžasné čítanie, odporúčam. Ale k seriálu - ja mu nemám čo vytknúť. Síce mi tam chýbali niektoré myšlienkové pochody Camille, ale myslím, že tvorcovia sa s tým ľahko popasovali cez jednotlivé obrazy, útržky, scény.. A bola som znechutená a mala som zimomriavky rovnako ako pri čítaní. Plusom bol rozhodne výber hudby. Asi pri treťom či štvrtom intre som sa pozastavila nad tým, že je nejaké iné. To som ešte pri inom seriáli nevidela, tiež chválim :) Atmosféru navodili perfektne. A ja Camille v podaní Amy proste milujem! (30.08.2018)

Valléeho americká režisérská kariéra stála na tom, že dokázal svébytně, nejednoznačně a relativně naturalisticky zpracovat témata, která by pod většinou jiných tvůrců skončila jako úlisné motivační kýče. Když se ale jeho schopnosti mohly konečně spojit s bezvýchodnou dusivostí předlohy Gillian Flynn, vyčepal se jeho potenciál naplno. Sharp Objects je osm hodin sledování umořeného statického jižanského města s rezignovanými, duševně nemocnými postavami, snímanými optikou traumatizované alkoholičky. A proto vše sledujeme nijak zvlášť pohodlnou formální metodou statických záběrů, které jsou ale točené z ruky, do oněch záběrů se občas dostanou postavy či odrazy postav, které ve scéně vůbec nemají být, to vše sem tam naruší traumatický půl sekundový flashback, přičemž do toho hraje téměř výlučně diegetická hudba z autorádií či z reproduktorů někde v pozadí. Většina postav mluví unaveným pološeptem a nikdy nic neřeknou. Všichni mají své stimuly a rituály, kterými zaplňují nijakost všedních dní. U minisérie bych nečekal takovou důkladnou snahu udržovat diváka po celou dobu v nenaplněné flustraci s nepříjemnými postavami, kde od prvního do posledního záběru se vše odehrává ve stejné plouživé rychlosti bez jakékoli gradace či satisfakce. Neuchopitelná všudypřítomnost zla z toho dělá jeden z nejsilnějších hororových zážitků vůbec, kdy po každém díle jsem se bál rychle otočit hlavou. (10.09.2022)

Všetko som predvídal. Úplne všetko. Seriál sa dokonca ani nesnaží nejako mystifikovať. Ak ste pozorný, dáva vám veľmi jasné stopy, aby ste si všetko poskladali sami. Príbeh sám o sebe je pre mňa ale strašne nezáživný. A dôvod je celkom jednoduchý. Hlúpo sa správajúce alebo nepríjemné postavy. Byť na takom mieste deň, tak si zbalím všetky kufre a idem odtiaľ kade ľahšie. V určitých paralelách je to seriál, ktoré úlohou je spôsobiť vám nepríjemné pocity. A to sa mu vďaka Valléeho réžií aj darí. Jeho skladačkový prístup síce nie je hĺbkovou sondou( o hlavnej postave sa nedozvieme nič priame - sú to len náznaky, ktoré si síce ako tak dáte dokopy ale potom si poviete - načo by ma takáto postava mala zaujímať?) A to je problém čo mám s celým seriálom. Prečo by ma mal tento príbeh vôbec zaujímať? Nie je na ňom nič pozitívne a všetky dejové zvraty sú predvídateľné a povrchné. A všetko okolo toho zbytočne mdlé a nepríjemné. Z takýchto vecí som vyrástol. Nie je v tom silná výpoveď. Je to len silná forma. Kde akýkoľvek presah voči postavám sa v mojom prípade rovná nule. Druhá polovica má väčšie tempo ako tá prvá, takže som to dokázal dopozerať. Keby sa to nieslo v rovnakom duchu ako prvé štyri časti asi to nechám tak. Amy tradične v pohode. (15.07.2020)

Gillian Flynn to zase dokázala. Tak šest dílů seroš plyne sice neklidně, ale žádná zvláštní překvapení se nekonají a v posledních dvou částech vás všichni zúčastnění bijí šoky po palici. Jižanské maloměsto, nemocná hlavní hrdinka, amosférický vizuál se také počítá, ale konec tentokrát (bohužel?) přebíjí všechno ostatní. Jestli se někdy podívám znovu, nevím, ale dám vědět. 90%. (03.09.2018)