Potomkovia ľudí

Svým způsobem unikátní sci-fi, kde sice nehraje moc velkou roli technický pokrok, přesto je svět budoucnosti velmi detailně propracován. Cuarón se navíc potvrzuje jako mistr v navozování potřebné nálady a jeho nekompromisní vedení ne-hrdiny z lidu směrem k nejistému konci má všechno, co potřebuje. Jediné, co mi chybí, je trocha gradace - bezútěšnost je nasazena od začátku na takové úrovni, že už moc nemá kam stoupat. (28.08.2013)

Po všech stránkách zajímavý film. Má - li nějakou slabší stránku, pak nevykreslenost jednotlivých postav. Ale jinak chválím kameru či triky. Ten porod byl tolik věrohodnej, že jsem až nechtěl věřit, že vše je jenom dílem kompjutru. Mohu - li si dovolit vypujčit nějaký komentář, pak KevSpa to vystihla zcela: Dokonalá forma vítězí nad poněkud ošizeným obsahem. (11.05.2009)

Alfonso Cuaron se od malého čaroděje z Bradavic naučil umění kouzel. Kamera, střih, příběh i herci jsou obětavými mravenci, kteří přenášejí velké mraveniště atmosféry tunelem k divákovi. Tenhle výjimečný postapokalyptický příběh má třetí oko s laserovým viděním i pýthickým darem. Introspekce do autoritativního režimu, totální anarchie a násilí přináší mezi kulkami a krví osamělý paprsek naděje, zázraku zrození. A dětský pláč se zdá jako ten nejkrásnější zvuk na světě. Nesmyslný a zmatený komentář,já vím...9/10 (30.04.2007)

Strhující film dosti reálně zobrazující naši blízkou budoucnost. Svět v roce 2027 - bída, špína, lidé žijí v neutěšených sociálních podmínkách, ale přesto se to od přítomnosti zas až tak diametrálně neliší. Znásobte si dnešní problémy Evropy a dostanete něco, co se prostředí Potomků lidí až nepříjmně podobá. Tento sociální a politický přesah dává filmu jakýsi nesmlouvavý podtón a hlavní dějové lince poskytuje dostatečně pevný základ pro to, aby jí divák mohl brát za reálnou a fakticky důležitou. Kamera se pohybuje pravidelně pár kroků za hlavním hrdinou a v několika scénách přímo vtáhne diváka do dění na obrazovce, takže vy pak probíháte prudkou přestřelkou, autobusem plným skrývajících se ubožáků, polorozbořenou budovou. Všechno to působí nesmírně živě a zároveň depresivně, ke konci světýlko naděje v podobě dítěte ale opravdu funguje tak, jak má. (21.01.2008)

Tak to bychom měli. Ty tři hvězdy rozhodně nejsou způsobeny nadměrným očekáváním, na to už jsem opatrný. Ani to neznamená, že je film špatný. Prostě jen není zas nijak excelentní, což je škoda. Výchozí myšlenka a precizní technické zpracování (ty dvě dlouhé scény bez střihu opravdu stojí zato) si přímo říkají o chirurgicky precizní scénář a propracovaný děj. A to je kámen úrazu. Zaprvé ta údajně silně totalitní společnost není až na pár detailů (všudypřítomná varování před zločiny, závory a ploty) nijak přesvědčivě zpodobněna. Přitom při vší té totalitě z lidí celkem nevyzařuje žádný pocit ohrožení, nadvláda i odboj se se vlastně točí jedině kolem imigrantů (a říkám si jestli by je spíš v takový situaci nepotřebovali), Ryby a jejich velitelka si po Londýně vykračujou jak na pikniku, žijou si vesele na statku u silnice a tak vůbec. A zadruhé. Motivy postav a jejich reakce byly někdy velmi, řekněme podivné a nelogické. Například když Kee jen tak Theodorovi uvěří, že jí chtejí Ryby zneužít a dítě jí sebrat. A celá ta cesta za nějakým Human Projectem, o kterém vlastně nikdo nic neví, byla jen takovou berličkou na to, jak protáhnout diváka zajímavými lokacemi. Navíc přestože se děj a akce snaží tvářit ultrarealisticky, stejně se zas našlo místečko si uprostřed hvízajících kulek vylévat své dojmy. A když bylo to dítě pro všechny tak důležité, jak to, že je ti vojáci při tom dojemném odchodu z bojiště nesebrali? Všechno to by se dalo ovšem přejít, kdyby následovala nějaká opravdu dobrá pointa nebo prostě působivý konec, což bohužel nenásleduje, naopak konec je nemastný neslaný, jak píše Gimp, tedy až na dětské hlasy v titulcích. Vzato kol a kolem, Potomci lidí jsou výbornou vizuálně technickou pastvou s velkým potenciálem, ale bohužel silně nedotaženým scénářem. (10.11.2006)