Čas vlkov

Těch 5 hvězdiček z mé strany je možná slabších, přeci jen se mi Čas vlků asi ve dvou scénách trochu táhl... Na druhé straně řada dlouhých pomalých záběrů tu význam má a nabízí možnost hlouběji se do té depresivní atmosféry v krajině po neznámé, stále se stupňující zkáze, hlouběji vžít, procítit to nekonečné čekání na spásu v podobě vlaku, který možná ani nezastaví nebo se vůbec nedostaví (?)... Postapokalyptické filmy sám zase příliš v oblibě nemám, když si vzpomenu, jak se mi vůbec nelíbil ani níže zmiňovaný domácí příspěvek do subžánru Konec srpnu v hotelu Ozon, ani francouzský Malevill, a taková Planeta opic ve mě vyvolala spíše jen údiv nad tím, z jakého úsměvného bizáru své doby mohl vzniknout takový kult, ale tento film na mě díky silné atmosféře (na níž má silný podíl i promyšlená kamera) celý hodně zapůsobil a dokázal zaujmout i ve své filozofické rovině. Ačkoliv řada lidí zvykne označovat Michaela Hanekeho za režiséra krutého a nelidského (a minimálně v jedném filmu jsem už v minulosti s Hanekeho nelidskou krutostí měl značný problém i já), v tomto případě bych ho díky hodně silnému závěru vnímal takhle s obrovskou rezervou. Čas vlků se zamýšlí nad lidskou krutostí a hrozbami světa, do jisté míry už zničeného mj. člověkem, ale naštěstí vedle toho zla ukazuje i naději v podobě stále přetrvávajícího a kdesi hloubce ukrytého dobra coby jednu z možností spásy. Má v sobě řadu silných scén, ať už po obsahové nebo i vizuální stránce, z těch silně pocitových bych vedle posledního „vlakového“ záběru osobitě zmínil staticky nasnímaný, přesto působivě ztvárněný pohřeb v přírodě za doprovodu tklivého žalozpěvu a průvodu mužů s pochodněmi v dáli na kopci. [90%] (29.12.2021)

Plyne to odnikud nikam, ale to docela dává smysl. Co má taky matka z města se dvěma dětmi dělat. Prostě spoléhá na druhé. Vadilo mi, že nebylo řečeno v čem je přesně se světem problém. Pochopil jsem, že měli nedostatek vody, ale to je vše. Celkové živoření mi přišlo vyobrazeno dobře a události, které přerušovaly obecnou apatii byly většinou neradostné. Nejradši jsem měl dceru a jejího kámoše výrostka. Účel posledního záběru z okna vlaku mi zůstal skryt. (27.09.2014)

Nízkorozpočtové a rádoby psychologizující postapo od misantropa Hanekeho na mě zapůsobilo jedině tím způsobem, že mi otrávilo náladu. Až na Huppertovou (a dvě tři další výjimky) hnusní a nesympatičtí herci, naprosto nezajímavé postavy, nezáživný děj, snaha o syrovost a realističnost, a přitom zjevná intelektuálská vyumělkovanost. Každé druhé béčko v sobě skrývá mnohonásobně víc zábavy i hlubší poselství, než takovýhle banální pseudoart s bezradným scénářem. Kdysi dávno předávno v Ponrepu jsem film shledal docela zajímavým jak si matně vzpomínám, dneska už ani trochu. (20.03.2018)

Po dvoch týždňoch, opäť Haneke, pričom už sa blížim do finále s jeho filmovými zárezmi, kde ma nečaká opäť žiadny optimizmus, ale poriadna d-e-p-k-a, alebo d-e-p-r-e-s-i-a ? ! ? Je to jedno, ktorý pojem si vyberiem, lebo aj tak som zaplavený brutálnymi psychologickými zábermi, ktoré neveštia nikdy nič dobrého, a sú tu prezentované tak, že som sám v sebe pociťoval nepredstaviteľnú, úzkostlivú, vnútornú ANTI - pohodu, ktorá po celý čas pretrvávala. Ak by sa v reáli stalo, to, čo sa stalo vo filme Michaela Hanekeho, tak všetci by sa správali presne tak, akoby sa správali, a inak by to byť ani nemohlo ? Ľudia sú odjakživa beštiálni, ukrutní a barbarskí, nádherný hyenizmus, vezmite si, čo by robili v 21. storočí, ak by došlo k masívnej apokalypse ? To je ešte podľa mňa veľmi slabá náplasť, čo mi prezentoval negatívny režisér Haneke, ktorý neznáša človeka, ľudí... (15.10.2017)

ocenenia : MFF Cannes 2003 - Nesúťažný výber ◘◘◘◘ Čo vlastne robí človeka človekom? Schopnosť nastoliť "řád" (poriadok)? spolupatričnosť? individualizmus? schopnosť sebaobety? nádej? alebo iba tá najpevnejšia vôľa prežiť bez ohľadu na okolnosti a budúcnosť? čo dáva človeku silu žiť a chcieť žiť? V čo človek verí, že napriek vedomiu vlastnej pominuteľnosti dokázal nájsť v sebe toľko vôle a podmaniť si celú Zem a stvorenstvo? Je naozaj koncept ľudských dejín hladaním slasti a vyhýbanie sa strádaniu pre čo najväčšie masy - utilitarizmus (Bentham)? alebo najvyšším kritériom je kantovská morálka? alebo predsa len má pravdu Schopenhauer, že svet je iba vôľa a predstava? podnetný film (06.10.2011)