Kniha prežitia

Je to mierne nadpriemerný akčný postapokalyptický film s Denzelom Washingtonom v hlavnej úlohe. Má dosť dobrý príbeh o tulákovi, ktorý tridsať rokov po nukleárnej vojne, ktorá mala za následok smrť väčšiny populácie a úplný úpadok civilizácie prechádza Amerikou z jednej strany na druhú, pričom nachádza len zničený svet a zločincov, ktorí sa nezastavia pred ničím, až narazí na v rámci možností normálne mestečko, ktorého šéf netúži po ničom inom len po Biblii, aby mohol ovládať ľudí. A keď sa dozvie, že ju má tulák, urobí všetko preto, aby ju od neho získal, ale on mu to len tak nedovolí. Spracovanie nie je najhoršie, ale je rozhodne sklamaním. Ešte spočiatku nemám žiadny problém, všetko je pre potreby filmu úplne ideálne, má to tú správnu atmosféru apokalypsy, nesklamú ani nejaké tie strety so zločincami, aspoň po obsahovej stránke, ale po prvej akčnej scéne v meste už začne kvalita filmu upadať, výhodou je, že stále je to podané dostatočne na to, aby to nenudilo, takže sa to dá bez väčších problémov dopozerať až do konca, ale za celú túto väčšinu filmu je už skutočne dobrých len pár scén, už to stratí atmosféru, pocit zničeného sveta prestane fungovať, na to je tu až príliš ľudí, ktorí si žijú pomerne dobre, ale hlavne všetko, čo sa týka Biblie je až neuveriteľne hlúpo podané, síce jeden menší zvrat je celkom zaujímavý, ale inak to celé len pokazilo pôvodné vyznenie filmu a miesto realistického drsného filmu sa z toho stala len taká rozprávka. Akcie je tu priemerné množstvo, ale mám z nej úplne rozporuplné pocity. Tvoria ju hlavne dva súboje a dve prestrelky a k tomu ešte viacero menších akcií, súboje majú zaujímavú choreografiu a potešia slušnou drsnosťou, ale sklamal ma vizuál, ktorý mal pôsobiť čo najviac moderne, hlavne tá otáčajúca sa kamera, ale miesto toho to pôsobí až moc čisto, chýba tomu ten pravý špinavý štýl postapokalyptického sveta a navyše to aj kazí prehľadnosť. Prestrelka v meste je po obsahovej stránke úplne mimo, ale zase tá druhá je celkom vydarená. A tých pár zvyšných maličkostí je už bez problémov, hlavne scény s dopravnými prostriedkami. Takže v rámci akcie sa mi plno vecí páči, ale zároveň ju aj plno iných kazí. Herecké obsadenie je na tom dobre, Denzel Washington v hlavnej úlohe, k tomu Gary Oldman a Ray Stevenson ako záporáci a ani Mila Kunis nesklame. Réžia je celkom obstojná, hlavne v ten prvej fázi, ale potom jej už scenár nedovoľoval viac vyniknúť a technická stránka je vydarená, páčia sa mi kulisy, aj celkový vizuál. A chválim aj dobrú hudbu. Škoda, tá Biblia len pokazila všetko, čo sa dalo a z filmu s veľkým potenciálom, aspoň v rámci žánru je to nakoniec len lepší priemer. 62% (02.08.2012)

Žádná hollywoodská ikona nepasuje ke své postavě. Ani hlavní hrdina Denzel Washington, který má v BOOK of ELI velký prostor, ani záporák Gary Oldman, kde bych dal přednost Dennisu Hopperovi! Režie slabší, scénáristicky klišé, soundtrack nulový, postapokalypticky plytké. Tenhle film nikdy neprorazí u nás ve velkým stylu jako Mad Max 2. (21.09.2013)

Ou, to zase byl jednou film… Takhle, s většinou (vyřčených či nevyřčených) myšlenek souhlasím (např. že náboženství samo o sobě není špatné, ale lidi jej zneužili). To bez debat. Některé scény byly efektivní, to taky přiznávám. A byl jsem rád, když se na plátně objevil Ray Stevenson (alias Pullo z Římu). Do této chvíle je vše fajn. Jenže, v tomhle filmu je několik vyložených WTF momentů, kvůli kterým prostě nemůžu jít výš, než na tři hvězdy. Náznaky SPOILERŮ! Denzelova neprůstřelnost nebo ta šokující pointa na konci, kdy jsem fakt přemýšlel, jestli si ze mě někdo nedělá prdel… Konec SPOILERŮ! The Book of Eli není zas tak špatný film, jenže vedle tematicky podobného snímku The Road vypadá stejně věrohodně, jako Slovensko ve finále Mistrovství světa 2010 v JAR. Kdyby si odpustili ten závěr, šel bych možná o něco výš. Je to škoda… (21.06.2010)

Příkladná esence filmové audiovizuality: auido zajišťuje ohromující zenovej soundtrack na pomezí Nine Inch Nails a Williama Orbita, vizuál desaturovaná, sépiově utlumená barevnost kopírující fotografie Jana Saudka a slavnou „dream sequenci“ ze Stalkera. Zároveň je Kniha přežití další z přímých důkazů technologického determinismu, podle něhož určuje estetickou podobu kinematografie technologie, protože dříve by podobné meditativní post-apo krajinky oslovující diváky mystickou zkušeností vznikaly velice těžko. (-spoilery-) Není divu, že hrdinové přenesení do takovýchto světů ztrácejí vždy jeden ze smyslů a nejsou schopni jej vnímat v celé své komplexitě, viz ušní žábry Costnera ve Vodním světě (coby mutant podobající se rybákovi slyší skvěle ve vodě, ale o to hůře na souši), mlčenlivost Gibsona z Šíleného Maxe (za celý film promluví jen pár vět) a zraková dysfunkce Washingtona. Přirozené meze, jimiž příroda ohraničila citlivost jejich smyslů, je chrání před přesycením informacemi. Kdyby mohli snímat vše, pak by musela být informačně-procesorová kapacita jejich mozků nesrovnatelně vyšší. Barvami hýřící a mnohotvárný svět, jež poznáváme prostřednictvím postavy Washingtona, je tak nahrazen hrubou schematizací, ve které neexistují ani barvy, ani vůně, ani pocity, ani samo běžné plynutí času. Všechno to zůstává vyhrazeno pouze postiženým, vůně slepé ženě a zvuk třeba Washingtonovi, kteří zas ale nemohou pojmout z bohatosti světa něco jiného. Degrese smyslů, symbolizující nemožnost plně obsáhnout nové přetvořený svět a přenášející tuto ztrátu na hlavní postavu, provází nakonec každého hrdinu z post-apo civilizace. Kvůli této rozpolcenosti mezi světem o sobě a světem pro postavu nejsou post-apo fikce zpravidla čistým žánrem, ohraničeným jasnými pravidly, nýbrž benevolentnějším sub-žánrem, v němž vedle sebe koexistují stará pravidla s novými ustanovenými po světové katastrofě, díky čemuž není Kniha přežití projektem ani vyloženě ambiciózním jako Chvalozpěv na Leibowitze o snaze mnišského řádu zachovat po atomové válce co nejvíce vědomostí z minulosti, ani marshallovsky-dravým, a vzbuzuje tím otázku, jestli než dojít do extrému není lepší kompromis mezi artem/midcultem a žánrem. A odpovídá, že kompromis není k zahození, ačkoliv takový film pak může být napadnut jednak z důvodu přílišného kazatelství, druhak proto, že postrádá více akce. Nespočívá ale právě v tomto výlučnost Tarkovského Stalkera - totiž v tom, že patří do arthouseu, ale střílí se v něm, navštěvují se v něm jiné světy a některé postavičky jsou přes nelíčenou apelativnost téměř až komiksové? (26.12.2010)

Neštvalo ma to, práve naopak. Denzel je cool, akčné scény ma bavili, dialógy zostali bez väčších porcií stupidity, postapo výprava a atmosféra slušná, westernové odkazy (jeden zloduch si píska Morriconeho) potešili. Kresťanská zápletka nie je ani tak blbá, či vtieravá, len nešikovne podaná (zľahka cez hranu), takže diváci, ktorých táto téma provokuje, film automaticky odmietnu. Záverečný zvrat som vedel vopred, takže mi neprišiel nelogický, pretože nám je počas celého filmu mnohými náznakmi predhadzovaný pred oči. Skrátka, zďaleka nie taký zlý film, ako vám niektorí budú tvrdiť. (26.01.2010)