Café Society

„Život je komedie napsaná nějakým sadistou.“ Woodyho typický (myšleno v pozitivním slova smyslu) retro film. Dobovou atmosférou to přímá dýchá, od (skvělé!) hudby přes kostýmy až po vizuál. Pravda, příběhově to není nic strhujícího (čekal by však někdo něco jiného?), ale snímku jde spíš o ten příjemný, nostalgický a melancholický pocit, který u něho po celou dobu cítíte. Salvy smíchu se nekonají, ale to už je u posledních Woodyho filmů zvykem, na druhou stranu pár fórů si Allen pro své diváky přece jen připravil (včetně zábavné návštěvy společnice). Ale spíše sem vložil více trefných životních postřehů. Z hereckého hlediska jsem byl spokojený jak s ústředním párem, tak vedlejšími postavami (včetně vypravěče, samozřejmě). A líbil se mi i závěr s jeho výmluvnými pohledy a tou správnou hudbou. Škoda jen, že mi snímek připomněl, jaké mám konkrétně v této dobové kinematografii mezery, na řadu jmen hvězd a názvů filmů jsem se ke své škodě nechytal. Za mě to budou slabší 4*. „Nejdřív vrah a teď ještě křesťan. Co jsem komu udělala?!“ (04.01.2017)

Už dlouho hledám příležitost v komentáři použít své oblíbené slovo banální. A ejhle ta příležitost se mi naskýtá u filmu, kde bych to tak úplně nečekala. Ale nicméně ten příběh je opravdu banální. To ovšem nepopírá to, že atmosféra starého Hollywoodu, všudypřítomná slavná jména, kupodivu i uměřený a svou postavu příjemné hrající Steve Carell, mě docela mile provedly tímto filmem. Ale musím souhlasit s Pomem, že i mě se film zdál delší, než ve skutečnosti byl. (26.09.2016)

Woody Allen mi v tomhle snímku přijde trochu vyčpělý. Jasně, je to velmi dobře natočené, dialogy sem tam mají smysl a jsou i zajímavé, pokud ne zábavné, ale celkově jsem měl tak nějak pocit, že to je vlastně o ničem. K postavám jsem se nedovedl dostat a například druhá Veronika mi přišla zbytečná a samoúčelná, i když samozřejmě určitý smysl má. (23.10.2016)

Woody Allen začíná točit filmy, které především vytvářejí příjemnou atmosféru místo toho, aby vytvářel vtipné konverzační komedie. Vtipné komedie je záměrné spojení, protože například právě Café Society za komedii považovat nelze, i když obsahuje pár scén vzbuzujících lehký úsměv. Všechno je tak nějak zalité Sluncem a připomíná to pohádku, i když v pohádce asi nikdo do betonu "nepohodlné" nezalívá. Obě příběhové části obsahují řadu vedlejších postav, které mají většinou vůči čtyřem hlavním postávám jen vzdálený vztah, a figurují v příběhu jen proto, aby se stala jedna určitá důležitá věc (viz získání klubu od Bena). Plno lidí, včetně mě, nemá rádo hraní Kristen Stewart. Určitě existují role ve kterých je dobrá, třeba Still Alice jí docela sedlo, ale tady má hlavní roli ve které musí vyjadřovat už více emocí než jen jednu v rámci své oblíbené pózi - "jsem jiná a vy mi nerozumíte". Ostatní herci jsou bez problému, jen je otázka jak se Blake Lively hodí do dobového filmu (stejný problém u Stewart). Café Society je film, který začíná poměrně ambiciozně, rozvětvuje příběh na mnoho postav a snaží se děj motat co nejzajímavějším způsobem. Bohužel to Allen absolutně neustojí na několika rovinách. Nevyužil v podstatě všechny vedlejší postavy a konec neskutečným způsobem zatípnul bez nějaké výraznější katarze hlavních postav. Neštvalo mě to jako ˇŘím" nebo Irrational Man, ale je to rozhodně Woodyho průměr. (22.09.2016)

51. KVIFF - Allen natočil recyklovanou bezpečnou komediální jednohubku, Eisenberg hraje sebevědomého roztěkaného mladíka, Stewart city zmítanou hlupku, takže ve vesmíru je rovnováha a vše je tak, jak jsme na to zvyklí. Postavy jsou jednorozměrné figurky na šachovnici Woodyho humorné hříčky, nikoli skuteční lidé. Proto to celé jen prošumí. (10.07.2016)