Shin Godzilla

Vizuál samotné Godzilly mi zpočátku příliš neseděl a jestli mě něco jó rozčilovalo, tak to byly knoflíkové oči. Nicméně svou destruktivní cestou Tokiem si získala moje sympatie a po mutaci se z ní s konečnou platností stala docela hezká holka. Nicméně tohle nebylo jen o radioaktivní ještěrce. Především cca první polovina byla víc než cokoliv jiným kousavou politickou satirou reflektující poslední zemětřesení v Japonsku, během něhož tamní orgány v mnoha ohledech selhaly. A tvůrci je tu rozhodně nešetří. Některé byrokratické postupy mi připomněly i naše luhy a háje. Druhá půlka se už jen lehce otřela o traumata Druhé světové války a plně se soustředila na likvidaci potvory, což mě hodně bavilo. Mělo to vtip, mraky nápadů a závěrečná sekvence se šikanzeny, jeřáby a já nevím čím vším patřila k tomu nejlepšímu, co mohou godzillí filmy nabídnout. Pro mě příjemné překvápko. 80% (01.08.2017)

Godzira a jej vplyv na politicko - ekonomicke pomery a medzinarodne vztahy Japonska v 21. storoci. Toto by bol vystiznejsi nazov pre tuto vyslovene dizertacnu pracu o narocnosti riesenia situacie a komplexnosti rozhdovacich procesov v bezprecedentnej situacii zjavenia Godzilly na predmesti. Moj prvy zarez do japonskeho Godzira sveta nebol zly, ale predsa len toho politikarcenia tam uz bolo prilis. (03.02.2018)

Výborná byrokratická satira, která poukazuje na absurdnost systému a zároveň film, který neví či chce být komorní drama s apokalyptickou atmosférou nebo cool kaiju příběh s místy nevhodnou hudbou. Jinak se jedná o zajímavý přírůstek a zas trochu jiné pojetí a využití slavné ještěrky naroubované na staronové problémy. Nedivim se rozporuplnému přijetí. Btw. Nové schopnosti monstra jsou příjemná změna. 78% (06.03.2024)

Japonci sa prestali baviť. Táto Gojira je obyčajným deštrukčným elementom a berie si obrovský príklad z posledného ( excelentného ) amerického zárezu z roku 2014. Až prehnane realistický pohľad na monštruóznu apokalypsu, ktoré najväčšie mesto Ázije zažije, stráca body hlavne kvôli prílišnému dokumentaristickému vzhľadu filmu. A teda prečo vlastne maximálne hodnotenie? Nostalgia ( môže za to hlavne hudba ), perfektné vizuálne efekty a záver, ku ktorému určite patrí za jeho výrazom interpunkčné znamienko. Skúste hádať aké. (14.12.2016)

Odsobněná procedurální satira na (nejen) japonskou byrokracii a neschopnost vlády dynamicky reagovat na zkánosné „jaderné“ zemětřesení 2011. Ano, chápete správně, že tady se nejede na vlně zábavného guilty pleasure monstr snímku jako pozdější (ehm, vlastně dřívější) Godzilly (což na jednu stranu je škoda, ne že ne), ale zcela v odkazu původního Hondova snímku plného poválečných jaderných traumat. V této verzi navíc obohaceného o roli dnešního Japonska vůči sobě sama i zbytku světa. A to skrze desítky mluvících hlav či nulovou přímou provázanost pasáží s Gožirákem. Každopádně většinu času zabírající „zasedačkové“ segmenty jsou fantastické, protože krom satirického a „nastavujeme zrcadla“ módu fungují i samy za sebe jako uvěřitelné zprostředkování, jak by to (ne)fungovalo na nejvyšší exekutivní úrovni v případě národní krize. A zbylou čtvrtinu stopáže pak doplňují neskutečně našlapané katastrofické pasáže s „Probuzenou zkázou“ na ničivé procházce Japonskem, které majstrštykově kombinují totální destrukci, skvostný design vzdávající holdy originálu, nápadité (a sakra působivé) snímání a kongeniální Sagisuiho/Ifukubeho hudbu. "Restart" japonské Godzilly ani náhodou není pro každého a dokonce ani náhodou není ani pro každého nekritického fanouška krále monster. Netradičně zvoleným konceptem i zpracováním si to totiž vyloženě říká o rozporuplné přijetí. A toho se tomu po zásluze dostalo. Každopádně je to minimálně zajímavé a stěží o tom kdo kdy řekne „tuctový katastrofák, který se mi z hlavy vykouřil s náběhem závěrečných titulků“, protože ať už to pro ta odvážná rozhodnutí zatratíte či si to naopak právě pro ně zamilujete, tak chladné a bez jasně vyhraněného názoru vás to nezanechá. A který jiný vysokorozpočtový blockbuster tohle ještě dnes umí? Howgh. (01.08.2017)