Domáca opatera

Příběh, který je o velkém srdci jedné bytosti, která má v sobě tolik dobra a obětavosti pro druhé, až zapomíná na wellnes vlastní duše. Obsahové se film dotýká i tématu v oblasti léčitelství, ale nikoli s pozice, "já mám dobrý názor a opačný patří do toi toiky", ale jen to tak příjemně zašimrá v mozkovně ať si každý popřemýšlí jak uzná za vhodné. Lidsky odvyprávěný příběh má do sebe kvalitně zapadající zábavné i dramatické prvky, přesně tak, jak je mnohým z nás serviruje sám PAN Život. Civilním hereckým výkonům kraluje fantastická Alena Mihulová, tady bych se nebál ani myšlenky na Českýho lva, pokud se tedy bude dávat za herecké výkony a ne za barvu pleti jako loni. S citem otevřená filmová duše zaujme především sobě rovné z řad diváctva. (17.07.2015)

Náběhy na silné momenty po obsahové i formální stránce, ale ve všech ohledech je to nevyrovnaný, rozkolísaný film, který chvílemi neví, po čem jít dřív a jak to podat, neustále tím sám sobě překáží a oslabuje, tříští a sráží vlastní výpověď i vyznění. Osciluje mezi vážností a jedinečností na jedné straně a laciným shazováním na druhé, přičemž z obou stran zároveň balancuje na hraně klišé, jednou aby je krutě odkrýval, jindy, aby do nich sám padal. Chtělo to lépe si ujasnit záměr a pak se ho soustředěně a střídmě držet, ale možná to chtělo prostě jen větší filmařskou zkušenost. Kvůli podobným ústřelkům, jako je ta laciná a neústrojná anekdota s obracením na pravý bok a na víru, nelze dát víc než tři, naopak nejsilnější jsou asi momenty, které navenek vypadají směšně, ale přitom jsou dechberoucí a vážné, jako scéna prolézání tunelu s žábou. Největším problémem filmu zřejmě je, že neumí plynule uvádět v soulad přirozeně směšnou a tragickou stránku života a snaží se to vybalancovávat a kompenzovat jak umělým zlehčováním, tak umělou smrtelnou vážností. Nicméně přes všechny křeče se nedá zpochybnit originální vklad a prosvítající talent, který člověku nedovolí tenhle počin jen tak smést ze stolu a zapomenout. EDIT: A ve světle nového autorova snímku (Havel 2020) můžu zpětně říct, že se jednak dost těším, kam Slávek Horák poroste dál, a jednak se trochu bojím to zakřiknout. ***** EDIT2: V krátkém, o to preciznějším komentáři tenhle film i s jeho potencí a potencí jeho autora vystihl už v roce vzniku uživatel DaVID'82: https://www.csfd.cz/film/386969-domaci-pece/komentare/?comment=10286471. Jeho komentáře je pro mě ale radost číst dlouhodobě a soustavně, málokdy mu něco podstatného unikne. *~ (18.08.2020)

Nad moje očekávání skvělá záležitost české provenience, což pokaždé potěší dvojnásob. Zaujal mě nejen příběh, který zdárně kombinuje prvky dramatu a komedie, ale také herecké výkony Bolka Polívky, Aleny Mihulové a Tatiany Vilhelmové. Dle mého názoru Domácí péče patří mezi červená čísla, tudíž radím ostatním divákům - nenechte se odradit modrou barvou. (03.12.2015)

Jako ano, chápu, co chtěl autor říci. Dokonce odhadnu směřování jeho myšlenek, jak chtěl příběh podat a jaké tam chtěl mít zápletky. Jenže tím, že nešel do hloubky, že spoustu věcí nedořekl, nebo dokonce nenaznačil, se mu to sesypalo pod rukama. Možná bych mu mohl doporučit, aby si nejprve přečetl Terzaniho knihu Ještě jedna jízda na kolotoči, o tom, jak se s rakovinou a vidinou smrti vyrovnává do té doby úspěšný novinář a žurnalista. Jeho myšlenky mají hluboký vhled, nechají nás nahlédnout skutečně do nitra, do myšlenkových procesů. Tento film to nenabízí. Vlastně nevíme, proč se třeba ti dva vzali, proč Polívkova postava manžela je tak odtažitá, proč ho nezajímá, co se s jeho ženou děje a bude dít, když jistý vztah k ní stále má... Stejně tak postava dcery je jen naznačena - a vztah matka-dcera rozebrán zcela minimálně. Ano, vidíme jizvy na rukou, ano, napadne nás něco o sobectví, ano, je tady ten telefonát a kuplet na závěr, ale stále je to zatroleně málo, abych si udělal představu. Zato se hodně času věnuje ezoterice, a to ještě zmateně - padání lidí do transu je na křesťanských setkáních, kde to má působit duch svatý, urinologie léčí i tělo apod. Navíc jsou zde divné skoky - od skepse k léčitelským praktikám po bezvýhradnou důvěru a obhajobu (jako proč ne, ale jen na základě ohnuté lžičky? bez postupného vývoje?), od rozčarování, že jde o léčbu duše pro další reinkarnace (mimochodem, další nonsens, tohle ezoterika řeší až ve druhém plánu, jestli vůbec), po náhlé se vyrovnání s nadcházející smrtí (a vlastně nevíme jak a proč - že utekla v noci do lesa a tam "prozřela"?). Neříkám, že nejde o silný příběh, ale místo povrchních zbytečností bych ocenil hlubší vhled a zobrazení myšlenkových pochodů - třeba scénu, kde by se dívala na lidi v zahradní restauraci, jak popíjejí pivo, děti si hrají, a najednou by si uvědomila, že ti lidé tam zítra budou, ale ona už ne. Dost mě také štvala ta těkavá a zoomovací kamera, jež měla problém zarámovat nějaký smysluplný obraz. (02.01.2017)

"Kurvy, chlast a chlebíčky, to jsou naše koníčky", aneb moc příjemná dramedy, která uteče rychleji, než láhev zakopané slivovice. Bolek Polívka ukazuje proč je výjimečným herce a neskutečně si hláškaře na pozadí vážného tématu dává. Kde byla Alena Mihulová? Protože chyběla, pořád v sobě má krásu i v 50 letech a takový výkon po letech? Smekám a moc bych jí přál Českého Lva, kdyby se uděloval více za výkon, než téma. Osobně dávám bodík nahoru za kopnutí do esoteriky a alternativních matek. Who the fuck is Slávek Horák? 8/10 (21.11.2015)