Samuraj

Film, který hned ze začátku nadhazuje text z Bushida, jmenuje se Samuraj a ještě ho mají na svědomí tvůrci, kteří tvořili legendární éru francouzských kriminálek, mě nutí zamýšlet se nad tím, jestli se na něm vůbec dá něco zkazit. A po shlédnutí musím říct, že vlastně ani nedá. Jenom jsem o tom pojmu samotáře měl trošku jiné mínění, než bylo v tomto filmu prezentováno. (01.12.2015)

Dlho som váhal, či mám tomuto zvláštnemu filmu nadeliť obligátne tri hviezdičky alebo ísť s hodnotením vyššie. Bol to veľmi nezvyčajný film. Žiadna štandardná kriminálka francúzsko-talianskej školy. Úsporné dialógy, zošednuté farby, dobre zvolená hudba, nevábny byt, minimum akcie, komplikované úniky pred sledovaním, masové nasadenie polície a dobových sledovacích prostriedkov, kanárika a ritualizovaný koniec. To všetko do seba zapadalo a malo to vopred daný zmysel. Je to kriminálka, ktorá zaujme napriek pomerne jednoduchému deju a príliš zdĺhavému tempu. (15.12.2016)

Melville v Samurajovi dotahuje svůj model cynických, chladných a z rovnováhy nevychýlitelných zločinců takřka k dokonalosti. Jef Costello se svými až geometricky přesnými pohyby, přesně načasovanými úniky a neproniknutelně kamennou tváří stává až esenciálním zástupcem Melvillových postav a i po více než 40 letech působí jednoduše cool. Zápletka je přímočará a jednoduchá, ale její roztažení na celovečerní stopáž rozhodně není na úkor zážitku. Naopak je tím vytvářena sympaticky ležérní a unylá atmosféra, v níž rytmické variace určují i nečekané a rafinované úniky hrdiny z nastražených léček. Osobitému působení snímku navíc přidává postprodukční potlačení barev, která především zveličuje stylovou "ušmudlanost" rozličných prostředí. Sympaticky působí i vážně-nevážné hlášky na hranici sebeparodičnosti, které značí nikoli nekritickou úctu ke klasické béčkové tvorbě a celkově vyvážený dojem rozhodně neoslabují. (02.07.2012)

Samuraji sú japonci, temní hrdinovia filmu noir sa zrodili v Los Angeles, ale keď sa ich príbehy odohrávajú v Paríži, nemôžu byť viacej doma. Mám pocit, že všetko, čo by som napísal, už tu určite napísané je, Samuraj je totiž archetyp filmu o osamelom nájomnom vrahovi. Takže iba toľko, že ma potešil fakt, že Costello nie je ani vyložene sympatický, ani vyložene nesympatický, policajti si robia iba svoju prácu, čím Vám sympatickí paradoxne príliš nebudú a ženy našťastie nie sú hysterické a chovajú sa celkom uvážlivo a chladne, čo je bod, v ktorom sa Melville asi najviac vzdialil realite:). No a pokiaľ ste si mysleli, že najlepším priateľom človeka je pes, Samuraj ponúka nový pohľad na vec. (10.08.2013)

Mám rád málomluvné drsňáky jako je Jef Costello. (Ale vážně by nemusel nosit baloňák s límcem nahoru a v jednom kuse si upravovat klobouk! Dělá to i na plakátě!). Bylo zábavné sledovat vyšetřování francouzské policie v šedesátých letech a zjišťovat, kde leží inspirace pro filmy jako Leon a Ghost Dog - Cesta samuraje. Je přitom očividné, že i tento film je vlastně poctou a že je inspirován například Kurosawovými filmy. Bál jsem se, že konfrontace s pianistkou bude probíhat na úrovni prostřední části jinak výborných Tří dnů Kondora, ale naštěstí jsem se pletl. Tenhle film se podobným "intermezzem" nezatěžuje. Některým lidem se může zdát Costellovo chování nelogické, ale podle mě má svou (pravda, skoro až komickou) osudovostí blízko nějakým řeckým tragédiím. Dokázal jsem se naladit na tu správnou vlnu a tak mi jeho chování nevadilo. Jinak tomu není moc co vytknout. Melvillova režie je plná dlouhých záběrů, ve kterých se jakoby nic neděje (Costello jde po ulici, leží na posteli, kráčí do schodů...), a zámlk. (21.03.2010)