Osudový kruh

Mám ráda Melvillovy filmy a jeho styl. A mám ráda Bourvila a Gian Maria Volontého a mám moc ráda Alaina Delona, Yvese Montanda a Paula Craucheta. Ale Osudový kruh ráda nemám a nedovedu říct, proč. Je to dobré, ba výtečné, ale něco tomu chybí - snad ona malá špetka koření, která z dobrého jídla udělá gurmánský zázrak. (21.03.2011)

Vsetci ludia su hriesnici. Narodia sa nevinny, no dlho im to nevydrzi. Brilantna kriminalka, ktora aj napriek svojmu veku posobi velmi moderne. Podobne ako v starsom Le Samourai, do filmu nas uvadza zaujimava azijska mudrost/porekadlo (...vsetci sa raz stretnu v Cervenom kruhu...), ktora je potom pre cely film naozaj priznacna. Hranica medzi zakonom a zlocinom je tensia nez sa na prvy pohlad zda (byvaly policajt v radach zlocincov, zlocinec v radach vezenskych dozorcov) a viac nez samotny konflikt zakona a zlocinu, do popredia vystupuje osudovost udalosti, do ktorych sa dostanu hlavny hrdinovia. Zanrovym vrcholom filmu je jedna z najuzasnejsich filmovych lupezi, ktora ma svojou "tichostou" a dokonalym prevedenim dokazala priputat ku kreslu viac nez akekolvek premodernizovane a modernou technikou preplnene rozpravky. Odporucam. (9/10) (13.08.2008)

Poctivý, tradiční perfekcionista Melville (stav bytu po pěti letech, kdy nebyl obýván) opět vytváří atmosféru tak příznačnou pro jeho snímky. Nemalou měrou se na ní podílely nejen výkony Delona a Volontého (Melville byl jeden z mála, který dokázal Volontého skutečně urežírovat tak, aby se Volonté nesnažil strhávat veškerou pozornost na sebe), ale i hudba Érica de Marsana (s Melvillem spolupracoval již o rok dříve na svém prvním filmu Armáda stínů). Opět dlouhý film s minimem dialogů, přesně tak jak to uměl právě jen Melville. Výborný výkon podal i Montand, jen mi trvalo zhruba minutu, než jsem ho poznala. (10.07.2011)

Asi v žádné jiné gangsterce není homosexualita tak manifestní. V jiných Delonových filmech o síle mužského přátelství ve světě zločinu vždy statuje nějaká ženská hvězda, která sice stojí vně mužského kruhu, ale přesto věrně uspokojuje hrdinu, protože chce být vlastněna silným chlapem. Melville si však v tomto filmu vystačí se zamilovanými pohledy mezi Delonem a Volonté. Zatímco první hodina je opravdu nirvánou, protože sledujeme muže, kteří jednají jako vyprázdněné stroje, beze slov a bez emocí, příchodem Montanda na scénu se do stroje dostává lidský prvek (ta kocovina jakoby vypadla z jiného filmu), Strojově provedená loupež s minimem ruchů a slov nirvánu zločince ovšem dovádí k dokonalosti, což je právě ilustrováno Montandovou proměnou. (31.08.2010)

Zatímco některé francouzské filmy vysílají české stanice do zblbnutí, jiné zajímavé francouzské tituly unikají pozornosti. Přesně tak je tomu v případě Osudového kruhu, stylové kriminálky z počátku 70. let o jedné velkoryse naplánované loupeži šperků, která se tak trochu svým tvůrcům vymkla z rukou. Luxusně obsazené drama, kde se sešlo několik největších hvězd francouzského filmu. Překvapivé je obsazení Bourvila coby špičkového policisty s buldočí zarputilostí, protože tenhle herec je známý převážně jako komik a představitel prostoduchých dobráků. K celkem realisticky se tvářícímu snímku mám jen dvě výhrady. Seznámení lupičů představovaných Delonem a Volontém se může odehrát opravdu pouze ve filmu, taková náhoda v reálném světě je méně pravděpodobná než zásah meteoritem. No a útěk Volontého šíleným skokem z okénka vlakového kupé je ten nejnesmyslnější pokus o útěk, jaký mohl zkušeného zločince napadnout. Samotná loupež a peripetie kolem prodeje luxusních šperků jsou natočené poutavě a diváka neopouští napětí. Každá z těch postav je uvěřitelná a svým způsobem charismatická. Celkový dojem: 80 %. (14.07.2010)