Osudový kruh

Po dlouhé době jsem se nechal pozvat do legendárního chladného šedeho světa s minimem teplých barev Jeana-Pierra Melvillea...Je to prostě klasa. A pokud jsem na něco nezapomněl, tak jsem i po docela dlouhé době viděl další velkou filmovou loupež, která je tady vážně velmi dlouhá a akterům ani nevidíme do tváře, ale ta myšlenka (později dočtena), že je to proto, že zloději  jako  chirulgové provádí pouhý dokonale naplánovaný zákrok je zajímavá, ale ty chladné a dokonale naaranžované epizodky z předchozího a následujícího dění jsem si asi užil víc. Náhodou propojené cesty dvou zločinců, ale možná daleko více jsem si  užil Bourvila v netypické roli (i když v prostředku mi přišlo, že na delší dobu zmizel z obrazovky)  coby na jedné straně tvrdojšíjního komisaře  na   na duruhou stranu vždycky věřícího  v možnou čistotu podezřelých, neschopného pochopit, že jeho šéf věří tomu, že se v každém člověku ukrývá zločin. Přesto si na tu větu: Rodí se čístí, ale dlouho jim to nevydrží pan komisař v poslední třetině přece jen vzpomene a i jeho dožene onen Osudový kruh. Když (Pozor Spoiler!) v závěrečné přestřelce komisař pozná, že dostal i svého bývalého kolegu (skvělý Yves Montand jakožto později nastoupená hvězda doplňující partu se svou představovací první scénou), mohla by z toho být na místo překvapené plaché otázky: ,,To jsi ty?´´, dlouhá  emocionální řežba. Ale tady jsme ve světě Melvillea. Chladných činů, minima slov, jemných naznáků, kde hlavní roli hraje atmosféra, ale opět to mělo svoje kouzlo. Chce to specifickou náladu, ale klasa. (24.09.2022)

Jeden z těch příběhů, které ve vás spolehlivě probudí sympatie k těm, kdo porušují zákony. Za předpokladu, že máte slabost pro přímá a nezáludná chlapská přátelství - a dokážete ocenit důmyslně provedené loupeže. Protože jsou chvíle, kdy je všechno ostatní podružné. Teď jde jen o to, jestli bude trojici hrdinů vaše náklonnost něco platná. (13.05.2013)

To byly časy, kdy Francouzi brousili tyto krimi klenoty jako na výrobní lince. Jejich síla je především v dobře napsaných netuctových postavách, obvykle na obou stranách zákona, kteří nosí baloňáky a klobouky, tváří se zavile a jde z nich obří charisma. Opravdu mě zaujal Bourvil ve své patrně poslední roli. Ač komik, je zcela přesvědčivý v roli odhodlaného, trochu pragmatického, ale odpovědného komisaře, který patrně jako jediný na plátně ještě alespoň trochu věří v dobro v lidech. Někdo zde pro roli navrhuje Venturu, ale když pominu to, že Ventura se Melvillem rozešel ve zlém po Armádě stínů, tak je potěšující vidět, že kvalitní herci nemají jen jednu roli, kterou zvládají (u nás je takovým příkladem komika zvládajícího i vážné role třeba Menšík). A na druhé straně z tria zločinců nelze nevyzvednout Yves Montanda, bývalého policistu se skutečně děsivými stavy deliria tremens. Zase ten zvláštní syrový chlad, kterým tyto filmy oplývají, sychravý podzim, loupež, kdy desítky minut nezazní žádný dialog (ostatně ticho je tu vůbec velkým nástrojem pro tvorbu atmosféry). Jeden malý rozdíl oproti svým dobovým žánrovým souputníkům tu je, není tu prakticky žádná významnější ženská postava, ani oddaná manželka, ani femme fatale. Scénář si sice občas vypomůže pár náhodami, ale jinak bez výhrad. (01.07.2017)

Vůbec mi to nesedlo, hloupost jen s nádechem logiky. Ani hvězdy první ligy tohle nezachrání.Chatrné a děravé.S piety k režisérovi jsem dal 2 zvězdy, Vystříhat tak 40 min a dá se to překousnout....Omlouvám se kamarádi hodnotitelé.)) Nelze každý film z Francie považovat za bombu.Dá se u toho i usnout.Tohle rozhodně není stará škola. Možná tak poškola.A Bourvilovi jsem nevěřil. (10.05.2013)

Tak takhle ano, takové filmy já můžu. Dobrá hudba, málo keců, věrohodní hrdinové i příběh. Udělalo mi velkou radost, že můj milovaný Demarsan (resp. De Marsan) už je zde uvedený a můžu si ho konečně zařadit do topky oblíbencýh skladatelů. Bourvil byl ve své roli komisaře Matteie zajímavý, ani mě to moc nepřekvapilo, proč by měl být pořád tak ňoumovitý, nicméně jsem mu to zase až tak stoprocentně nevěřila. Delon neoslnil, ani nezklamal, zkrátka takový starý dobrý Delon bez přídavku. Ale ona role Coreyho další přídavek nepotřebovala, takže OK. Kdo mě nejvíc dostal, byl monsieur Montand, kterého jsem v první chvíli vůbec nepoznala a který byl celou dobu naprosto úžasný a strhující. Ve vedlejší roli Paříž včetně jejích typických lamp. Nemůžu si však pomoct, ale Armáda stínů i Samuraj byl pro mě chutnější šálek kávy. (16.12.2011)