České století

Osmiminutový rozhovor Klémy s Rudou a celý díl s Benešem a Moravcem, dvěma muži, kteří se zasloužili o stát. Nehodnotitelné, byť cenné, v každém okamžiku oscilující mezi naprostou sračkou, působivým a mimořádně přínosným zpracováním látky a wtf úletem, kterému jsem začal rozumět teprve s Landovou zřejmě autorskou improvizací plk. Moravce. Další díly jen jako osvětovou vložku nějakého veselého mejdanu. /// o několik měsíců později... jsem si v rozporu se svým komentářem pustil díl o rozdělení federace. A po následném maratónu všech dílů od osumašedesátého k dnešku musím přece jen přistoupit k hodnocení. Toto je ten výstavní projekt, jímž by se měla ČT chlubit místo Svobodova potratu o Janu Husovi, na který si za rok už nikdo nevzpomene. (15.06.2015)

Já vlastně ani nevím, jestli se tady k tomuhle seriálu chci vyjadřovat. Od příchodu našeho prvního prezidenta to s naší zemí jde z kopce. Na scéně je jeden šmejd vedle druhýho. Začíná to Benešem, kterej má vůbec tu kuráž se z exilu rozčilovat, že Češi dostatečně nebojují proti německé přesile, pokračuje přes kopu komunistických šmejdů a nakonec to skončí u Zemana (aktuální dobu seriál naštěstí nezmínil, to už bych se asi vážně poblil). Hodně dlouhou dobu jsem nad tímhle seriálem i přemýšlel. Naše dějiny jsou od roku 1918 dost smutná záležitost a musím říct, že si je hodně beru k srdci. Možná až moc, řekl bych. Přemýšlel jsem, jak bych Angličanům a Francouzům mohl vyčíst to, co nám během Mnichova provedli. Pak jsem ale skončil s úsudkem, že když bych to nějakému průměrnému Angličanovi, popř. Francouzovi řekl, stejně by se mě nejdřív zeptal, o čem to vlastně mluvím a nevěděl by ze své minulosti vůbec nic. Natož pak si nedokážu představit, že bych s ním mohl probrat Mnichovskou dohodu. S čímž pramení celá moje teorie o našem národě, že jsme neuvěřitelně sebekritický národ a veškeré naše chyby si neuvěřitelně připouštíme k srdci. Tenhle seriál mi dal částečně za pravdu. Pět hvězd nedám. Bylo mi z toho všeho až moc smutno. Na druhou stranu jsem rád, že jsem se něčeho takového mohl vůbec dočkat. (11.12.2013)

Bylo-li snad cílem tvůrců vzbudit zájem veřejnosti o novodobé české dějiny, pak se obávám, že výsledkem jejich snažení bude spíše jen další zkreslení představ mnoha diváků o těchto událostech, jejich hlavních protagonistech, jejich hlubších a širších souvislostech a nakonec i o samotných časech, v nichž se odehrávají. A přitom po technické a herecké stránce nelze celé této sérii téměř nic vytknout. To, co však bohužel selhává je scénář, který povětšinou nevypráví příběhy z naší historie, ale snaží se vysvětlovat jejich pozadí, přičemž využívá značných zjednodušení v podobě vynechávání klíčových postav a důležitých okolností nebo pozměňování jejich významu, následkem čehož vzniká často nepříliš objektivní výklad, který nezobrazuje čistou skutečnost, přestože se tak tváří. Ostatní drobné prohřešky týkající se mluvy a chování jednotlivých osobností, jež někdy neodpovídá jejich době, charakteru či situaci, by se pak v tomto kontextu daly snad i přehlédnout, kdyby však také ony svou troškou nepřispívaly k vytváření ne zcela věrohodných obrazů těch, jichž se týkají. Celkové tedy musím konstatovat, že jsem tímto počinem velmi zklamán, a to přesto, že jsem vnitřně ani příliš nevěřil, že by to mohlo dopadnout jinak. 40 % (14.12.2014)

Útržky z českých dějin očima Roberta Sedláčka zcela jistě nebudou objektivním dějepisným lexikonem, nicméně divácká i populárně naučná složka funguje alespoň v rámci svých základních pravidel a tak lze s přivřenýma očima tenhle cyklus vzít na milost. Některé figury v hereckém ztvárnění dosahují neobvyklých kadencí (Daniel Landa-Emanuel Moravec, Marek Daniel-Václav Havel). (06.07.2015)

9/9 Zpočátku silný kýč, později velká herecká sóla a víceméně unikátní koncept. Na počátku byl dojatý Masaryk (Huba) ve Fantově kavárně a myšlenka o tom, jak moc je důležité číst romány. Mnichovu dominoval Emanuel Moravec (Landa) jako predátor, další díl odhalil politiku exilové vlády v čele s Benešem (Fingerem), ale sólo si pro sebe ukradl František Moravec (Trojan). Za nejzajímavější považuju zobrazení debat s německými demokraty v čele s Wenzelem Jakschem (Krug). Bohužel díl věnovaný Únoru je marná přehlídka mluvících hlav a to nejsilnější se zdá být jen tlacháním nad nožkou párku. Tak nevyrovnaný seriál jsem neviděla. Kléma Gottwald na dlouho definoval obsazování Vyorálka, překvapivě silný byl Horváth ml. jako prezident Svoboda... Ale poslední díly se stávají jen manifestem za Havla, tohoto posla humanismu navzdory všemu a všem, takže Pleslova parodie Klause už je nepodstatná. Od té doby naštěstí vznikla celá řada samostatných filmů, ze kterých se toho dozvídáme mnohem víc a nejsou ani v nejmenším tak statické a útržkovité: TGM, Emanuel Moravec, Honza Masaryk, Dubček nebo i ten Havel... #finaleplzen (25.04.2016)