...a bude hůř

Pelcovu knihu jsem četl několikrát (i většinu jeho dalších děl, ale žádné již nedosáhlo takové kvality jako první dvě části …a bude hůř, spousta z nich byly vyloženě sračky), zamiloval si ji a dá se říct, že mě coby pubertálního mladíka výrazně ovlivnila. Nikolaevův film skvěle vystihuje atmosféru, ale až nechutně klouže po povrchu a působí to, že jde opravdu jen o bandu línej ochlastanců! A ne snad?:-) (31.05.2009)

Dnes už kultovní kniha Jana Pelce o alternativním způsobu života v normalizačních letech, plná ostrého humoru a ještě ostřejší reality se konečně dostala na plátno a kupodivu svůj přechod velice dobře ustála. Nikolaev vhodně zvolil černobíly, 16 mm formát, který s natáčecími interiéry už sám o sobě vytváří potřebnou a z knihy tak sálající atmosféru santusáků, alkoholiků či jinak "nepřízposobivých občanů" doby. Oproti knize se nedočkáme tolika nadávek a Pelc nám celkově tak nějak vyměknul, vynechaná je spousta scén, včetně Olinova mládí, což ale není nijak veliký problém. ...a bude hůř tak osobně považuju za velmi dobrou adaptaci, za kterou se kniha nemusí jakkoliv stydět. Pokud člověku říká něco beat generation a období šedesátých let (i když hodně tahám za vlasy...) a hledá českou náhradu, o které nám všichni tvrdili, že neexistovala, najdete ji tady. (10.02.2009)

O filme platí zhruba to, čo vraví Egon Bondy k rovnomennej knihe Jana Pelca: "Jadro príbehu nie je o šukaní". Sfilmovaná je prostredná časť knihy nazvaná Děti ráje, začínajúca Olinovým návratom z psychiatrie medzi krčmových vlasatých partiakov. 16 mm kamera, čiernobiely obraz a surový zvuk prispeli k autenticky pôsobiacej atmosfére bezútešných rokov normalizácie, v ktorých vznikla, navzdory boľševickému režimu, osobitná kontrakultúra. Rebelujúce máničky, vymedzujúce sa voči väčšinovej uniformnej spoločnosti, sa prirodzene spájali s ľuďmi podsvetia a tulákmi. Absencia pražských reálií a žehnajúcej ruky intelektuálnych osobností tamojšieho undergroundu (dej sa odohráva na severe Čiech) dodáva celku punc ešte okrajovejšieho okraja. Pohľadom zvnútra komunity, mapuje film jednotlivé jej akcie, veselia, smútky, policajnú svojvôľu, stúpajúcu bezmocnosť a hnev, a seba uvedomenie si nemožnosti žiť slobodne v neslobode. Vyhmatnutie najcennejších častí Pelcovej predlohy, skvelé a typovo presné herecké obsadenie prevažne neznámych hercov, epizódna účasť predstaviteľov undergroundu tých rokov (Vratislav Brabenec, Pavel Zajíček) a v neposlednom rade vynikajúci hudobný sprievod skupiny DG 307, vytvorili dielo presne mapujúce normalizačný marazmus pohľadom rebelujúcej mladosti. Pre mňa osobne jeden z najlepších českých porevolučných filmov. Pozn. 1 Podmienkou premietania filmu sú podniky, kde sa čapuje pivo. Film sa premieta z šestnásťkovej premietačky, v polovičke je pauza na výmenu kotúčov (a vycikanie sa). Ide o ťah tvorcov, dotvárajúci filmový zážitok, odohrávajúci sa nemalou mierou práve v krčmách. Koncert skupiny ...a bude hůř, po koncerte, hrajúcou svoje „píčoviny“ je bonusom navyše. Pozn. 2 Knižná predloha sa stala predmetom veľmi polemických, rozporných názorov výrazných osobností českej kultúry a filozofie už v časoch jej vydania v exilovom nakladateľstve Index v Kolíne nad Rýnom v r. 1984, ako boli napr. Erazim Kohák, Ivan Sviták, Ivan Martin Jirous, Egon Bondy, Rio Preisner. Autor knihy, Jan Pelc, podstatu polemík výstižne zhrnul v rozhovore pre časopis Týden, cit: „Část exilu z r. 1948 i někteří pozdější emigranti nemohli strávit, že v tom krásném masarykovském Československu žijí lidé, kteří chlastají, souloží, fetují a přitom nemají rádi komunisty. S takovými lidmi nechtěli být na jedné lodi.“. (01.04.2007)

... a bude hůř! Opravdu? Film nám prezentuje dobu, kdy už možná už ani hůř být nemohlo. Je to doba, kdy jakákoli odlišnost vedla k persekuci, kdy touha po svobodě a životě nezávislém na komunistickém kolosu byla trestána vězením nebo blázincem, kdy hrdinové druhé světové války žili v bídě na ulicích. Může snad být něco horšího? Ano, může... pořád ještě existuje smrt. A přesto se jedná o film, který kromě bídy ukazuje i svobodu, lásku a drobné radosti života. Je to film o hezkých věcech, které ovšem musíme hledat v nánosech neskutečné špíny. Skoro si říkám, že mi je líto, že jsem se nenarodila o něco dříve a moje teenagerská léta mě zastihla v mnohem příznivějších podmínkách. Už se ale každopádně těším, až si seženu knižní předlohu... (24.08.2011)

Quasi dokumentární film o skupině (pod)disidentů. Havlova centrální disidentská skupina si tyto skupinky, většinou soustředění kolem nějaké bigbítové kapely, vzala za svoje a integrovala je do obecného pojmu disidenství, a to i přes různé (často zásadní) názorové rozpory, od významu umění po smysl života. Základem tu byla jejich proti-establišmenskost. V podstatě však bylo jejich zahrnutí do tohoto proudu násilné a mnohá sociální uskupení to zničilo. V době dějě jsem se o tuto situaci spojenou s alternativní hudbu dost zajímal, a s několika z těchto seskupení si vyměňoval kazety s nahrávkami... Pelcovu knihu jsem četl a film považuji za její úspěšné převedení do filmu. Počáteční obavu ze zvládnutí herců (aby nehráli trapně), vystřídal uspokojvý pocit, zvláště v případě Filipa Kaňkovského. Další možné hledisko: "Sex and drugs and rock and roll" zde nepovažuji za relevantní. (12.05.2021)