P.F. 77

Málokterý film dovede tak věrohodně navodit atmosféru stísněnosti a strachu, který kolem doby podepisování Charty panoval. Tohle by se fakt mělo pouštět dnešním mladým, aby aspoň trošku věděli, o čem je řeč. Herecké výkony vše samozřejmě umocňují a lidské postoje, o nichž se minimálně u dam Chramostové, Kolářové a pana Racka ví, dávají další punc jejich umění. (08.10.2019)

Ach jo, tak takhle vypadá novodobý film na politickou objednávku. Propásnutá příležitost seznámit zvídavé diváky s jednou z důležitých historických událostí normalizace (a vysvětlit, čím že "ten milionář Havel bojoval proti režimu". Bohužel, scénář nepochybně zasvěcené dvojky se nezajímá o vysvětlivky, automaticky předpokládá, že divák ví, o co jde a jak se v 70. letech žilo, spíš používá situace, které jsou pro neinformované skoro bez významu (sám jsem musel svému mladšímu protějšku vysvětlovat o co jde, jaký účel má ta paní po boku Kolářové, cože bylo v Chartě 77, atd.) Scénář nepochybně podlehl pazourám režiséra Brabce, který rádoby inovativním střihem spíš samotný prostý příběh složený z pár základních situací tradičně zprznil do trochu nudné a nepříliš atmosférické záležitosti a už by snad radši neměl psát ani přepisovat nic. Štěstím je obsazení některých rolí - Chramostová je jistě povolanou herečkou pro vysvětlení, proč se do Anticharty podařilo zatáhnout skoro všechny důležité umělce té doby, kteří určitě v soukromí netrpěli stejným zápalem pro režim jako Jiřina Švorcová a hlavně konečně pokusem vysvětlit národu, že nemůžou analyzovat něčí účast nebo roli v politicky poplatné situaci černobíle, jen aby mohli ukázat prstem. Naprosto hrozně hrají představitelé studentů, hlavně ústřední vykonstruovaný pár rebela Romea a papalášské dcery Julie, naštěstí vedlejší role dospělých byly obsazeny šťastněji, třeba Langmajer a jeho "filmová žena" jsou trefně zahrané postavy - nejsou zlí, jen nechtějí mít problémy a chtějí žít v klidu a pohodlí, stejně jako drtivá většina československých občanů, jejichž děti zlověstně na CSFD nemilosrdně drtí nulovým hodnocením dobová díla jako Žena za pultem, aby předvedly "taky nějakej ten protest proti komoušům." :) Abych to shrnul, mohlo to dopadnout mnohem líp a poučit mnohem líp. Neinformovaní nic nezjistí a těch pár dramatických scén jim bude fuk, protože nepochopí "proč s tím ta bába dělá takový cavyky", "kterej blbec vrátil ty prachy a proč" a proč "bába neměla chuť na bifteky". :) (20.12.2011)

Bohužel nenadchlo, tak jak mělo. Nepopírám, že paní Vlasta Chramostová je výborná herečka a že role jí dokonale sedla. Celý film na mě působil velmi zvláštním dojmem, jako by ho někdo spíchnul horkou jehlou v podstatě na něčí objednávku. Možná si taky něco jenom namlouvám a za vším vidím jenom bubáky. Nevadilo mi prolínání děje s dobovými záběry. Raději bych je ale viděla jako samostatný dokument. Mladší ročníky, které o Chartě 77 nic nevědí, budou zřejmě možná celým příběhem tápat a budou mít spoustu otázek, na které bude potřeba odpovědět. (21.12.2011)

Vlasta Chramostova dominovala jako malo kdo v televiznim filmu, vyborny herecky vykon. Namet pro me vice nez zajimavy, stopaz je ovsem zbytecne dlouha a filmu ubira na napeti. Dost mi vadila roztekana kamera Tomase Sysla, jako by chtel napodobit reziserovu byvalou tvorbu za kamerou (Kopytem sem, kopytem tam), v PF77 jsem vsak mel pocit, ze padla kamera na kamen. Cekal jsem vice. Filmova prvotina meho oblibence, Miroslava Krobota. (16.12.2014)

Jaroslav Brabec musí určitě vzdát velký dík za skvělý scénář panu Kohoutovi. Ale především on sám se svým přístupem postaral o velmi silný zážitek. Prolínání autentických záběrů s hranými bylo velmi působivé a "sedělo" na správných místech. Výkon paní Chramostové patří mezi jeden z nejlepších, co jsem letos viděl. Nevím, jak to celé bude působit na mladší, ale já měl na konci velmi silný pocit "zmoklého psa". (17.11.2003)