Hory majú oči

Alexandre Aja se svým prvním hororem zařadil mezi mé oblíbené tvůrce. Noc s nabroušenou břitvou je dokonalým úkazem perfektně zvládnuté hororové režie. Jako divák jsem byl napnutý od samotného začátku, velice chytré titulkové sekvence, až do naprostého konce, i když ten tak kvalitní nebyl. Proto se není čemu divit, že jsem s napětím očekával jeho nový film, remake Cravenova krváku Hills Have Eyes, nadšeně sledoval zahraniční hodnocení a četl články na fanouškovských webech, kterých se vyrojilo opravdu spousta. Dokonce i první kritiky u nás se zdály velice kladné, vyzdvihovaly brutalitu snímku a spekulovaly o tom, kolik diváků nejspíše opustí sál a to se mi velice líbilo. Jenže veliké očekávání také může přinést přímo obří zklamání, o čemž vás přesvědčím v zápětí. Jak už má Aja ve zvyku, dříve než nám pustí úvodní titulky předsunuje nám nějaký záběr, abychom se mohli pořádně natěšit na věci příští. Tentokrát je to pohled na poušť, kamera se nechává unášet vodou a nakonec můžeme sledovat vládní techniky při jejich práci. Právě krajina bylo to co mě zarazilo. Je to sice paradoxní, ne že bych nevěděl, kde se bude příběh odehrávat, ale nečekal jsem, že i poušť dokáže být tak pustá a nezajímavá. Maxime Alexandre sice dělá co může, ale to se mu daří spíše jen v těch částech, které se odehrávají v temnotách nebo mimo samotné dění. Například záběr na opalující se dívku je opravdu povedený, tady musím pochválit všechny, herečkou počínaje a kostyméry konče. Jenže to jsou asi tak všechny klady. Ve dlouhé stopáži se objevila jediná opravdová lekačka, při které jsem vyskočil metr vysoko a tím končí i hororovost. Je mi velice líto, že to musím takhle naostro říct, ale Hory mají oči jsou opravdu nuda. Baxter a Maxime sice odvádějí svou práci, ale zbytek štábu jakoby zaspal. Marnost nad marnost. Alexander se snaží ze scénáře vytěžit co nejvíce jde, ale doplácí na neuvěřitelnou tupost MPAA, která tvůrce film donutila přestříhat. Nedočkáme se tak žádného (!) brutálního záběru, zato si však dosyta užijeme kolísající atmosféry, která je nevyrovnaná převážně mezi klidovými mezifázemi a bijáckými scénami... Musím naprosto souhlasit s Tuxedem, který v krátkém komentáři naprosto shrnuje všechny mé pocity, především pak soundtrack, který je netradičně zoufalou mutací westernového brnkání a hororového bouchání. Zároveň si však myslím, že snímek nemůže zklamat každého, proto vám doporučuji, abyste moc neočekávali a nechali se pomalu unášet příběhem. (11.05.2006)

Točit horor ve dne a ještě k tomu v poušti není snadný hned z několika důvodů. V mizanscéně (prostorem před kamerou) se totiž není o co opřít, máte postavy a za nimi prázdný panoráma a musíte vystačit pouze s tím, přičemž každá chyba je znatelná. Úlohu filmu navíc ztížil vykutálený scénárista, který zavelel rozvíjet strach ve dne, což obrací pravidla hororového žánru, ve kterým se ve dne chatuje (tj. plká) a v noci straší (tj. dekapituje). To vše pochopitelně kladlo maximální požadavky na režiséra i kameramana. (19.02.2008)

Na můj vkus až moc krve, ale to se dalo tušit, když je v tom namočený Craven. :-) U hororů upřednostňuji "bu-bu" atmosféru, než monstra a krev, ale i tak tomu dám 4 hvězdičky, byť na čisté 4 to není. Hlavně proto, že mezi horory posledních 10 let, které až na čestné výjimky stály za psí štěk (v těch horších případech pak za psí ho***) má tenhle celkem solidní gradaci napětí, pár podařených lekaček, no a v jedné z hlavních rolí předvádí výborný výkon psí hrdina (konečně nějaké sympatické neuslintané psisko :-) ). No a pro fandy LOSTu (což já jsem) tady hraje i sympatická Emilie De Ravin (jinak Claire). Takže 70%. (11.09.2007)

Hodně mi to připomínalo tento film. A je možný, že ten film se hodně inspiroval původní Cravenovým HHE. Každopádně to bylo opravdu hodně podobný a tamten není zrovna k zahození. Co se týká tohoto remaku, tak taky není k zahození. Krve i lekaček je v něm dost a dost a tak většina nebude zklamána. Jenže ti, kteří krvácení a odporné slintající mutace nezaměňují s horrorem, ti nebudou uspokojeni ani částečně. Samozřejmě logickým kiksům se příběh (příběh? já hlupák, příběh ne, jen postupné vyvražďování) nevyhlo, to už nikdo ani nezmiňuje. Postavy jsou plochý a strašně předvídatelný, jako obvykle v tomto typu horrorů. Hnusníci jsou hnusní jako jedno město v Holandsku - Kybel Höwen. No a hudba mě v první polovině filmu děsně srala. Až jsem se z toho stal malým, zhnědl jsem a začal smrdět, jak moc mě srala. Potom už jsem ji přestal vnímat a vrátil se do původní podoby. Co se mi hodně nelíbilo byl ten vlčák, kterej se na ty obludky vrhal, jak kdyby ho na nic jinýho nikdy necvičili. Normální pes by stahl ocas mezi nohy a utekl jak by je viděl a nebo by utekl po prvním střetu. Ani pes totiž není cvok a co víc, nezaútočil by na nic, co by jej nezahnalo do kouta (pokud by ho teda necvičili, což v rodině s malým děckem asi nedělali). Neustálá nesmrtelnost všech hlavních postav (tedy od určitého okamžiku, kdy zemřela dobrá půlka) a naopak pozdější smrtelnost všech záporáků (až na ty, kteří budou ve dvojce a které jsme tedy ještě neviděli) je taky klasická. Tak za co já ty hvězdičky vůbec dávám? Ani vlastně nevím, možná že jsem se na to dodíval. (19.09.2006)

Aja / to je boží jméno / si byl vědom, že nejen hory mají oči, ale i diváci a tak nám dopřál opravdu skvěle vizualně stvárněné dílko a dopřál nám, doslova oku lahodící zabijení. Napětí ve filmu připomíná petřínskou lanovku a prudce stoupá, bohužel někde mezi půlkou a cílem asi došel proud i s napětím. Sice rychle přispěchala na pomoc slečna brutalita, ale ta už druhou půlku nezachránila . Povedlo se však do brutality začlenit třeba americkou vlajku ta mě vždycky v hororech docela chyběla a za ten nápad fakt tleskám . Tak tedy je na čase přestat čumět na filmy a vzhůru na výlet, někam do hor a až se budete balit, nezapomeňte si vzít papouška ! (19.11.2006)