Čierna Dahlia

Tohlencto je docela tvrdý oříšek, ten nový De Palma. Když jsem měl pocit, že uběhla asi hodina, přehrávač ukazoval pouhopouhých dvacet minut. Oněch dvacet minut jsem si přitom náramně užíval – příjemná retro detektivka se dvěma charismatickými herci – jasně, nic nového pod sluncem, ale když nečekáte zázraky, což Dahlia skutečně není, jenom si sedíte a užíváte to, co vám servírováno. Ne že by šlo o špatný film, vlastně je v něm málo vyloženě nevydařených věcí. Po formální stránce se jedná o naprostou špičku. Jméno kameramana Vilmose Zsigmonda (!) si zaslouží být napsáno tučně a s vykřičníkem v závorce. Jako u většiny De Palmových filmů se můžete těšit na dlooouhé, nepřerušované záběry. Zinscenování některých scén jistě vyžadovalo pevné nervy a plné nasazení všech zúčastněných, vzorovým příkladem může být první Dwightova návštěva Madeleininých rodičů; přímo jeho očima sledujeme dění na plátně, jsme postupně seznámeni s domácím mazlíčkem (poněkud inertní čokl) i s jednotlivými členy rodiny. Mnohé scény, jakási dlouhá souvětí, buď začínají nebo končí tečkou, čili detailem (detailní záběr na Dwightův vyražený zub jako zakončení dynamického boxerského zápasu). De Palma si podobné záběry skutečně vychutnává. Černá Dahlia je jimi prosycena, vlastně až přesycena. Styl zde vytěsňuje samotnou zápletku. Ta není ani trochu originální (ač tvořena třemi zdánlivě nesouvisející zločiny) a o to víc překvapí její příliš komplikované a zdlouhavé rozplétání, zabírající snad posledních třicet minut. Také jinak jistí a přesvědčiví herci jakoby ke konci ztráceli půdu pod nohama. Jedná se o film chladný, odtažitý a pro diváka, který očekává zábavu v tom obvyklém smyslu slova obtížně akceptovatelný. Obdiv ovšem bezesporu. Obdiv za vysokou profesionalitu provedení, obdiv emocemi zcela netknutý. 80% Zajímavé komentáře: betelgeuse, dzej dzej, agathon, Vitason (30.07.2007)

Základní pravidlo vraždy: nic nezůstane pohřbeno na věky...... Z filmu dejchá atmosféra ,,tý doby". A zapadá do ní i S.Johansson se sympaťákem Aaronem. Pátračka po víc věcech najednou s více či méně zajímavými zvraty a díky Palmově kumštu chápu i já všechny ty šílený dějový smyčky. Zajímavá detektivka, kde se toho odehrává dost i ,,pro příště"! (27.02.2007)

Zpočátku je divák přikován k sedadlu propracovanou retro-stylizací celého filmu a se zájmem sleduje prezentaci hlavních hrdinů i úvodní minuty příběhu. Vypadá to na precizní poctu noirovým filmům staré éry se všemi požadovanými atributy: dvojice detektivů, vražda krásné dívky, blízkost hollywoodské továrny na sny, černá a bílá dáma na šachovnici příběhu, traumata z minulosti, stovky spotřebovaných cigaret atd… Úvod filmu (stejně jako trailer) slibuje stylovou svižnou místy brutální detektivní podívanou – v závěru filmu si divák není jist, zda nesleduje parodii ve stylu Mazaného Filipa. De Palma totiž absolutně nezvládnul dvě věci – ukočírovat příběh (tedy zvládnout adaptaci macatého románu Jamese McElroye) a neztratit pod tím vším retro-glancem tvář celého filmu. Ad příběh: Black Dahlia zpočátku nabírá lokace, subpříběhy a vedlejší postavy stejně vehementně jako je na konci naprosto zběsile odhazuje, čímž naprosto dekonstruuje svou příběhově – nosnou strukturu. Ad stylizace: Ve své snaze o poctu starým noirům zachází potom pan režisér tak daleko, že přebírá i všechny nešvary tehdejších děl a v roce 2006 natáčí film, ve kterém postavy nemají žádný vývoj, ve kterém donutil dobré herce přehrávat či „držet“ konstantní herecký projev, ve kterém se objeví všechna myslitelná klišé, ve kterém… který je prostě špatný a v poslední třetině dokonce neskonale protivný. (06.11.2006)

TTrochu viac komplikované, aby to bolo príjemne komplikované, s velmi slušnou atmosférou a hviezdnym obsadením. Bohužial rozuzlenie nie je tak šokujúce a uspokojivé, ako si tvorcovia mysleli. Každopádne s Black Dahlia strávite príjemný večer v štýle dobovej hollywoodskej smotánky. Na to, čo naši distribútori spoza velkej mláky privážajú do kín, a na čo zabúdajú, by sa dali viesť dlhosiahle reči. Pri takomto obsadení si prečítať iba na DVD od: je hanba. (24.07.2009)

Atmosféra a výprava filmu bez chybičky (filmy s touhle retro náladou zkrátka miluju), bohužel příběh mi přišel vyprávěn příliš kostrbatě a ani De Palmovy vizuální kejkle ála ´Hadí oči´ či ´Nedotknutelní´ se bohužel nekonaly. Hartnettův zvučný, hluboký hlas se krásně vyjímal v roli vypravěčského průvodce filmu a chvilkama to i vypadalo, že De Palma z Hartnetta udělal cosi, čemu se říká "herec", ale vzápětí se mi před očima zjevil Gittesův duch z podobně laděné Čínské čtvrti a hned jsem tu myšlenku zavrhnul. Hartnett je sice snaživý, ale neumí hrát na temné struny, je to takový "sunny boy", každou chvíli jsem čekal, že ze sebe strhne sako s kloboukem a skočí na skateboard :o) Postavy o třídu lepších herců, než je on - Eckhart a Johansson - pak nemají tolik prostoru, aby dokázaly více zaujmout. Suma sumárum mi to vychází na - do budoucna zapomenutelné - tři puntíky. (09.01.2007)