Gejša

Občas mě nějaký film pohladí a zkrášlí mi následujících pár dní. Gejša je jedním z nich. Pohled na ladné pohyby a chůzi gejš mě unesl natolik, že jsem si na chvíli přála být jednou z nich. Ziyi Zhang před kamerou vždy působí křehce a vlivně zároveň. Proto byla v roli Sayuri naprosto dokonalá. Pochvala samozřejmě patří i ostatním hercům, jelikož jsem nezaznamenala žádné nepřirozené přehrávání. Jsem mile překvapena...4,5*. (07.01.2012)

Film vypráví o kariéře gejši – od strastiplných začátků až po ovace a náruč milovaného. Gejša není vizuálně nijak omračující (a přitom téma se k tomu přímo nabízelo), neobsahuje pro Evropana příliš zajímavých informací o japonské kultuře (tak jak to dělá třeba Bertolucciho Poslední císař o čínské), dějově je naprosto hollywoodská, kýčovitá. Ničím nepřekvapí. Je to kvalitně natčená červená knihovna, cukrová vata. Nic víc. (16.03.2006)

Po vizuální stránce perfektně natočené umělecké dílo. Nedíváte se na obrazy předválečného Japonska, vy JSTE v předválečném Japonsku a společně s hlavní hrdinkou sdílíte její strasti při trnité cestě za jejím vysněným cílem - stát se Gejšou a nalézt toho pravého "úhoře" pro svou "jeskyňku". Zvlášť Sayurino vystoupení na festivalu vás přímo přiková k obrazovce a nenechá vydechnout až do jeho konce. O to víc, o co jste omámení působivou exotikou předválečného Japonska, o to silnější ránu dostanete s příchodem války a totálním destruktem starých tradic a jejich postupným znovunalézáním v odporné levné amerikanizované deformaci. Opravdu silný film. ***Věděli jste, že: Obsazení známých čínských hereček Zhang Ziyi, Michelle Yeoh a Gong Li do rolí japonských gejš přineslo filmu ihned po uvedení veliké problémy v asijských zemích. Japonci projevili veliké rozhořčení z obsazení hereček z Číny, Číňané, kteří dodnes Japonsku neodpusili zvěrstva, která jejich armáda v Číně napáchala za druhé světové války, film dokonce zakázali promítat v kinech.*** (05.03.2007)

Sice jsem se nenudil, některé scény byly dokonalé a pohled na Ziyi Zhang je navýsost příjemný.. Jako vždy však přichází ono pomyslné 'ale'. Snímek se většinu svého času pohybuje za hranicí snesitelného kýče, ocenil bych hlubší popis výchovy a zvyků v životě gejši a hlavně ta angličtina. Myslím, že tam nebyla zasazena z hlediska historického, ale distribučního (žádný následný dabing pro amerického, potažmo evropského diváka) a produkčního (předpokládám, že různí herci doopravdy mluví různými dialekty, proto bylo jednodušší, aby téměř všechny dialogy byly v lámané angličtině) - každopádně působila jako drát v oku. Nenechte se však odradit a klidně se na film Roba Marshalla podívejte, za zhlédnutí určitě stojí. (09.02.2010)

Snaha proniknout do neevropského prostředí byla míněna poctivě a vynaložené úsilí tomu také odpovídá. Přesto se jedná o více evropský než asijský pohled. Výsledný tvar mi připomíná Kurosawovy filmy ze současnosti; to není výtka, ale uznání výsledku tohoto úsilí. Příběh sám je pozoruhodný a jeho zachycení alternativních lidských práv přesvědčivé. Značně na na mě zapůsobily i herecké výkony. A tak mi příliš nevadí ani drobné náznaky "hollywoodských" prvků. Slovo multikulturalismus nabývá na vážnosti a zdá se, že začíná plnit své nezastupitelné poslání prostředkovatele a smiřovatele odlišných civilizačních sociokulturních hodnot. (08.06.2008)