Gejša

Memoirs of a Geisha, film, na ktorý sa neuveriteľne tešil a očakával som minimálne jeden z najlepších filmov roka 2005. Moje bezmedzné očakávania boli potom výrazne schladené nie príliš vrúcnymi prvými ohlasmi o filme, ale nádej na mimoriadny filmový zážitok ešte stále žila. Teraz po zhliadnutí filmu musím bohužiaľ konštatovať, že nádej viac-menej vyhasla a naopak, všetky moje obavy sa potvrdili. Z filmu sa vykľula jedna veľká nafúknutá bublina, ktorej príbeh nemá veľmi čo ponúknuť. Oceňovanú knihu Arthura Goldena som (zatiaľ) nečítal, takže neviem posúdiť, nakoľko sa film drží predlohy a nakoľko sa od nej odkláňa, ale čo viem povedať, je, že príbeh pôsobí mimoriadne nekompaktne, neucelene a... chladne - je príliš zahľadený do seba a "nekomunikuje" s divákom. Svet gejš mi nie je oveľa bližší ako bol pred zhliadnutím filmu, nedokázal som sa zžiť s postavami, nejak zvlášť im držať palce. Herci sa snažili sebeviac (tento výkvet čínskeho filmu vie hrať veľmi dobre), oni za to nemohli, ich charaktery boli nedostatočne vykreslené (čo je vzhľadom na štedrú stopáž 144 minút dosť problém), prípadne len načrtnuté alebo veľmi stypizované (naviac tá príšerná angličtina...). Film má vlastne jedno jediné šťastie, a to ultraestetickú formálnu stránku. V porovnaní s príbehom a vykreslením postáv tu vzniká dosť závažný kontrast, lebo sa nebránim povedať, že forma je dokonalá v každom jednom aspekte, o čom svedčí aj 6 oscarových nominácií (z toho 3 právom získané ocenenia). Williamsovou tradične božskou hudbou počnúc, cez geniálne kostýmy a masky, úžasnú kameru, až po prenádhernú dychberúcu výpravu, nad ktorou som žasol počas celého filmu. Čo dodať na záver? Forma to u mňa nakoniec predsa vytiahla na celkom silné 3 hviezdy, ale pocit, ktorý u mňa prevláda, je predovšetkým sklamanie. Film je jednou obrovskou premárnenou šancou, lebo vzhľadom na námet, hercov a Marshallove možnosti mohol Memoirs of a Geisha byť unikátnym filmom. 7/10 s odretými ušami. (09.02.2006)

„U nás tomu hovoríme manželstvo.“ Gejšu mal pôvodne natočiť Spielberg (ešte v čase, keď sa projekt volal „Pamäte Gejši“ resp. „Gejšine pamäte“), nakoniec sa ale uspokojil „len“ s produkciou a na réžiu najal Roba Marshalla (za muzikál Chicago nominovaného na Oscara) a do rúk mu zveril obrovský rozpočet (85 000 000 USD), ktorý je vidieť z každého záberu. Farebná vizuálna stránka (máte pocit, že aj obyčajné pero na písanie stálo celý majetok, nevraviac o bohatých interiéroch budov a prírodných opulentných exteriéroch s páperím poletujúcim vzduchom) berie dych. Ale kvôli vysokej minutáži (predsa len, skoro dve a pol hodiny) hrozí, že i najprepracovanejšia výprava začne časom nudiť. Gejša má našťastie po ruke disciplinované herecké obsadenie (ktorému podľa očakávaní dominuje výborný Ken Watanabe ako muž, ktorý raz dievčatku kúpil ovocnú zmrzlinu), silný príbeh a fascinujúci motív gejší. Na dialógovú historickú drámu z Feudálneho Japonska sa celosvetová tržba 162 miliónov môže javiť ako dychberúca, ale vzhľadom na spomínaný rozpočet, ktorý fakt nepatrí k najnižším, napokon tržbu až tak nadšene vnímať nemôžeme. (16.08.2009)

Moc pěkný film s krásnou výpravou a hudbou. Život jedné neobyčejné dívky a jejím snu, že se jednou dostane k muži, který jí koupil zmrzlinu, když byla ještě malá. Film není dokonalý, ale já mám pro tenhle žánr slabost a film mě ani chvilku nenudil. Trochu škoda jen toho konce, jinak bych asi dala i plné hodnocení. (24.01.2011)

Univerzálně líbivé.. Málo děje, ale hodně kostýmní a vizuální radosti. Režisér Rob Marshall už v případě Chicaga prokázal chladný perfekcionismus, odosobněný styl bohužel vnímáme i tady. Jak už bylo kdemožně napsáno, tak i já se ztotžňuji s faktem, že Marshall sice z příběhu o dívce a jednom snu udělal malebnou podívanou, ale i tak to na něj bylo pořádné sousto. To bylo tak: malá holčička je z rybářského prostředí prodána do nehostinného města, kde se jí později ujme "školitelka" gejš, a kdy ji bude následná cesta hodně bolet a nutit potlačovat emoce. S novým jménem Sajuri se pak zamiluje do muže, který se stane nakonec po několik let její tajnou láskou. Z plátna sice sálá neuvěřitelné kouzlo, hlavní hrdinka je nadpozemsky krásná, ale vše se děje bez jediné akce, bez napětí, pozvolným tempem. I přes atraktivitu čehokolilv, co diváka jen napadne jde o mírně nadprůměrnou kostýmní podívanou, ve které ovšem režisér nemá ani páru o tom, kde má přitlačit na pilu - cítil jsem něco jako nablýskanou prázdnotu!! A očividně jsem nebyl sám.. (01.10.2006)

Sice jsem se nenudil, některé scény byly dokonalé a pohled na Ziyi Zhang je navýsost příjemný.. Jako vždy však přichází ono pomyslné 'ale'. Snímek se většinu svého času pohybuje za hranicí snesitelného kýče, ocenil bych hlubší popis výchovy a zvyků v životě gejši a hlavně ta angličtina. Myslím, že tam nebyla zasazena z hlediska historického, ale distribučního (žádný následný dabing pro amerického, potažmo evropského diváka) a produkčního (předpokládám, že různí herci doopravdy mluví různými dialekty, proto bylo jednodušší, aby téměř všechny dialogy byly v lámané angličtině) - každopádně působila jako drát v oku. Nenechte se však odradit a klidně se na film Roba Marshalla podívejte, za zhlédnutí určitě stojí. (09.02.2010)