Gejša

Pěkný film s úchvatnou výpravou, která si jistě Oscary ve výtvarných kategoriích zaslouží. Ale vše zůstává u toho, že "Gejša" je pouze PĚKNÝ film. V rukou asijského režiséra a v jazyce, kterým se v Japonsku obyčejně mluvívá, by to byl přinejmenším pozoruhodný film, který by se mohl čestně měřit např. s "Tygrem a drakem". Takto jen hollywoodská selanka. Také mě trochu zamrzela Ziyi Zhang - vždy to byla má oblíbená herečka právě díky své čisté a neotřelé kráse a herecky přesvědčivě ztvárněné vnitřní hloubce svých postav. Nyní jakoby to všechno zmizelo pod nánosem mejkapu, jakoby se zařadila do stádečka amerických krásek, kterým chybí vlastní originalita. (11.03.2006)

Je až fascinující, jak může tohle tohle zprznění japonské kultury a výsměch každému, kdo se o něj aspoň někdy zajímal, zaujmout tolik lidí - ale když odhlédnu od téhle roviny (věrnost a smysl filmu), tak mi zůstávají 2,5 hodiny nudy. Postavy jsou vyloženě odporné a snad až nereálné (takhle naprosto zlá a hloupá osoba by vážně mohla existovat, a ještě být prominentkou? Nemluvím teď samozřejmě o naší Číňance hrající Japonku). Žádné slzy se nekonaly, zato ale časté vyvracení panenek, hrátky s ostatními spotřebiči v pokoji a to zejména časté kontrolování hodin jsou pro mě důkaz, že se moje obavy tentokrát bohužel naplnily. (08.06.2008)

Film Gejša na vás nezaútočí ani tak emocemi, jako spíš svou monumentálností jakou byla podaná. Roba Marshalla mám strašně rád, poněvadž jeho Chicago ve mě doznívá ještě teď, proto jsem byl na snímek z prostředí nepoznaného a neotřepaného, natěšen jako malé dítě. A taky, že jsem se na film poctivě připravil. Japonský čaj+ teplá deka byli povinností, a kdybych měl doma kimono, vzal bych si i ten. Zkrátka jsem si udělal atmošku jako řemen! Už od úvodní krádeže sester jsem věděl, že to bude něco, to jsem ale ještě nevěděl, že za pár sekund budu zažívat monumentální obrazové orgasmy. Rozkvetlé sady třešní, okvětní lístky padající na běžící děvčata a déšť, který rozhodně nepotřeboval komentáře. Právě tohle jsou přednosti filmu, ale i právě Marshalla, který ze mě udělal -alespoň na chvilku- součást tohoto přenádherného, tvrdého světa gejš. A já jsem mu za to neskutečně vděčný.... (08.06.2008)

Pominu teď všechno to, jak Američan nemůže vystihnout japonskou kulturu, jak se angličtina k japonskému prostředí a "šikmookým" hercům nehodí atd. Viděla bych tu ještě jeden problém a zároveň řešení: v zájmu chudáků diváků, bych střihačovi přiostřila nůžky. Příběh je sice poutavý a zajímavý, první půlka mě vážně hodně bavila, ale když už u filmu sedíte skoro dvě a půl hodiny a cítíte, že to není nutné, že by tomu klidně hodina a třičtvrtě stačila, tak to už není dobré. Bohužel je teď taková móda, že jakmile nemá snímek přes dvě hodiny, zdá se příliš krátký nebo co... kde jsou ty časy, když byla průměrná stopáž snímku hodina a půl a jakmile měl snímek dvě hodiny, tak už to bylo vážně něco. Délka je asi to jediné, co mi na Geishe vysloveně vadilo. To jsem si i na tu angličtinu časem zvykla... Celkem škoda, začínalo to docela slibně. (24.03.2006)

Gejša je film, který po vizuální stránce nemá jedinou chybu. I po obsahové stránce má Gejša co nabídnout. Jediné co tento film shazuje je délka a přeslazený konec. Jak jsem si všiml, tento film je bližší dámskému osazenstvu, které ho hodnotí štědřeji. Mě to zas tak nedostalo, přesto jsem přesvědčený o tom, že červené zobrazení na CSFD si zaslouží. 70% (10.09.2009)