Minulé životy

Keď som uvidel tak vysoko hodnotenú romantickú drámu, tak som sa celkom potešil. Avšak napokon bohužiaľ nedokážem zdieľať všeobecné nadšenie ostatných divákov. Nič proti konverzačkám (hoci je ich v poslednej dobe už pomerne dosť), ale keď sa do toho primieša ešte esencia lyrizmu, ťažkopádnosti a kórejskej strohosti, tak sa to u mňa akosi minulo účinku. To neustále zamýšľanie, čo by bolo keby, to by malo celkom grády, keby hlavní predstavitelia neboli takí utiahnutí a ich dialógy by prekročili nejakú líniu ústupčivosti. 1* za ideu, ale inak nič pre mňa. Sorry, Korea! (11.09.2023)

Woody Allen kedysi predstavil divákovi Manhattan tak, že sme mali pocit, že sa ním prechádzame. Sofia Coppola to spravila s Tokiom a Richard Linklater s Viedňou, Parížom a Gréckom. Past Lives od Celine Song nemá ani zďaleka možnosť rovnať sa vyššie spomenutým snímkom. A dôvod je pomerne jednoduchý. Celé to pôsobí neodžito. Dobrá myšlienka, ku koncu dokonca aj nejaká tá emócia, ale v konečnom dôsledku je to príliš čisté. Príliš uhladené. Príliš opatrné. Príliš technické. Necítim tam emóciu. Necítim tam ľahkosť. Cítiť tam náznaky niečoho. Niektoré scény sú dokonca herecky vyspelé. Má to aj pár vizuálnych nápadov, ale je to niekde na pol cesty. Aspoň pre mňa. Nemohol som sa zbaviť pocitu, že to natočil niekto, kto práve vyšiel zo školy a počas štúdia nemal veľmi čas na žiadny vzťah. A takýto pocit by vzťahový film asi nemal zanechávať. Takže za mňa priemer ku ktorému sa už asi nevrátim. (29.12.2023)

Málomluvná, tichá, atypická a především pak neskutečně subtilní (anti)romanťárna o tom, kterak se dvě dětské lásky opět setkají o dvě celé dekády v naprosto diametrálně odlišných životech. PAST LIVES vyniká především tím, že svůj příběh o kontrastu mezi minulostí a přítomností vypráví obrazem, skrze pocity [ať už skrze pocity postav či diváka], v náznacích a jemných vizuálních nuancích, díky čemuž má celá zápletka o opětovném setkání osudů dvou lidí a jejich nenaplněný lásce [motiv tak archetypální, a přesto stále aktuální] osobitě melancholickou emotivní náturu, která se u filmů podobnýho ražení jen tak nevidí. A24 prostě umí. (13.03.2024)

Některé filmy se snaží strhnout diváka skrze sympatické a humorné postavy, jiné akcí nebo spektáklem, jiné napínavým dramatem a jiné zase tematickou hloubkou... Minulé Životy jsou jiné, protože nejsou ani příliš dramatické, tematicky hluboké, ani nemají příliš sympatické postavy. Síla filmu tkví v jeho přirozenosti a subtilnosti. Některým lidem se to jistě trefí do vkusu i do citu a budou s postavami velmi prožívat jejich nenaplněnou lásku, ale já do nich tolik zainteresovaný nebyl a taky jsem mužskou postavou trochu opovrhoval za to, že se od dětství nebyl schopen přes tu ženskou přenést - kord když takovou dobu nebyly v kontaktu. Tím mi tedy přišel ubohý a to pak těžko mohou cítit s postavami. Patrick H. Willems však mluvil v kontextu Tenetu a bondovkách o tzv. vibe movies; Tu kategorii lze používat, ačkoliv bondovky naplňují jiný vibe než Past Lives. Pointou je, že některé filmy cílí hlavně na nějakou náladu a ano, všechny filmy se snaží vyvolat nějakou náladu, ale některé na tom stojí více než na čemkoliv jiné (např. Paterson). Pokud se svým vibem strefí do vašeho naladění, může to velmi fungovat. Řekl bych také, že Past Lives jaksi pudí k tomu, aby se v divákovi rozezvučely různé jeho vzpomínky, nálady, představy a tak. Pokud si myslíte, že by na vás takový film mohl fungovat, tak nejspíš i bude. Na mě to moc nefungovalo, protože nebyl jsem ochoten přistoupit na to, že týpek na ni od dětství může být furt tak navázanej a nebýt trochu píčus. V tom filmu se také nic moc nestane, takže pokud vás film nestrhne postavami a city, které prožívaj, tak nevím, čím jiným by mohl... (28.02.2024)

Nežná,  sústredená, netradičná indie romantická dráma o jednom neštandardnom trojuholníku vzťahov, ktorá otvára veľmi citlivé témy, ktoré následne aj prezentuje s náležitou citlivosťou po celý čas vyhýbajúcou sa typickým hollywoodskym romantickým klišé a ponúka skôr taký obyčajný príbeh zo života, než klasickú filmovú romancu. Napriek pomerne odzbrojujúcemu záveru, kde všetky tie emócie budované v predošlým minútach doľahnú ako na titulnú postavu, tak na diváka, tak nemôžem si pomôcť, ale v tých predošlých sa mi Past Lives pod kožu až tak nedostal akoby som čakal. Po režíjnej stránke síce maximálne sústredené a vedené silnou režisérskou rukou, no za mňa zároveň aj pomerne zbytočne naťahované na 105 minút s postavami, ktoré si moje srdce získali až v samotnom závere, než by som ich osud hltal aj v priebehu predošlého diania. Na ďalšie počiny Celine Song som rozhodne zvedavý a uznávam kvality jej prvotiny, no úplný fanúšik jej režíjneho rukopisu ešte zatiaľ nie som. CELKOVO: 6/10 (14.10.2023)