DJ_bart

Opic není na filmovým plátně nikdy dost, a to platí dvojnásob pro pokračování kultovní trilogie Planety opic. Není to dokonalý blockbuster, to určitě ne – těch nelogičností v ději by se přece jen pár našlo, a mytologie fikčního světa je k velké škodě upozaděna. Přesto jde o výborně atmosferickou post-apokalyptickou dobrodružnou podívanou s perfektní výpravou, poctivým řemeslem [CGI a trikové provedení celkově fakt nemá sobě rovnou konkurenci] a pohlcujícím audiovizuálem, který se u filmů podobného ražení jen tak nevidí. To vše a nejen to zároveň funguje jako prolog k nadcházející opičí trilogii, která má ambice být stejně, ne-li více kvalitní jako ta Caesarova.

Očekával jsem živelnější a víc frenetický akční revenge-flick, přesto když už dojde na akční scény, není o zábavu nouze. Jde tak o zajímavou režijní prvotinu Deva Patela, která je zároveň filmovou metaforou o sociálních nerovnostech v Indii.

Velká škoda té krátké stopáže a nenaplněného potenciálu, poněvadž linka Morgan Elsbeth nebyla nijak moc poutavá a kdyby nevznikla, nikomu by to zcela upřímně nevadilo – pravý opak však paradoxně platí o druhé polovině, která se zaměřuje na zrod sithských inkvizitorů. Jelikož, co univerzum Star Wars nyní potřebuje je nový směr, který Tales of the Empire mohl zacelit – ale bohužel to neudělal. Příběhy Impéria, sithů a temné strany síly jsou totiž něco, po čem fandové touží odjakživa, a je nesmírná škoda, že Tales of the Empire nenabízí takřka nic, co by pravého fanouška Star Wars zaujalo, nebo vyloženě nadchlo a šlo mu vstříc. Být to plnohodnotný seriál ve stylu Clone Wars, anebo alespoň antologie ve stylu Visions, šlo by o fantastickou televizní podívanou, protože na rozmezí cca 10 minut prostě nejde odvyprávět poutavý, koherentní a funkční příběh s vlastní mytologií. Jde tak o zklamání, který jen potvrzuje, že Disneyho myšáci a kravaťáci zkrátka nevědí, co si s univerzem Hvězdných válek počít. Inu, Dave Filloni svoje tvůrčí vize pravděpodobně vyčerpal.... VERDIKT: 6,5 tie fighter stíhaček z 10

Oh ano, Zack Snyder se zbláznil a já mu to sežral i s navijákem. Navíc když si zahrajete novou picí hru "Po každým slow-motionu panáka", budete opilí až pod obraz. Co si přát víc.

Zajímavý návrat ke kořenům Godzilly v čistě japonském blockbusterovém kaiju stylu, a zároveň podvratná alegorie o válce a traumatech z jaderné hrozby, která adekvátně pracuje s rozpočtem v rámci meta-žánrových prvků katastrofického filmu. Tak akorát epický, a zároveň tak akorát komorní a skličující.

Na první pohled půvabná oslava havajský kultury a mytologie, na pohled druhý je však vše stylizovaný do extrémně cringe muzikálu, který nijak nevybočuje z disneyovský škatulky – a to je celkem škoda....

skvělá filmová esej Wima Wenderse o tom, jak krásný to je být údržbářem veřejných záchodů.

Jak nefunkční pokračování, tak nefunkční animák, ke kterýmu nemám fakt co říct. Snad jen: zklamání.

Neskutečně imerzivní zážitek, kombinující surrealistickou stop-motion animaci Švankmajerovského střihu s hranými reáliemi a imaginativní symbolikou, s níž režisérka Daria Kashcheeva posouvá hranice audiovizuálního entertainmentu jako málokterý český filmový tvůrce. Smekám.

pro všechny pejskaře 🖤