Hráč

Všetky filmové ocenenia ohľadom Hráča sú miestami dosť nadnesené, než si v skutočnosti táto „altmanovka” zaslúži, a to i napriek tomu, že som sa mal pri pozeraní cítiť, ako ryba vo vode, čo sa aj z časti stalo, ale celkovo povedané, zápletka bola čoraz viac postavená na hlavu, a z extrémneho počtu postáv, ktoré vo filme vystupujú, som si defacto neobľúbil ani jednu jedinú, ba ani ústrednú, toporného Griffina Milla ! _ Totiž, pohybujeme sa v hollywoodskom priemysle, keď už úvodná, 8 minútová, neprerušovaná sekvencia ma dokonalo zoznámila s týmto atraktívnym prostredím, ktoré je vo svojom vnútri prehnité, ako bársktoré jablko zo stromu. Čím lepšie sa orientujete (vyznáte) v klasickom a post-klasickom Hollywoode, tým skôr vycítite atmosféru, ktorou je “MOTION PICTURE” doslova nasiaknutý, čiže množstvo všelijakých klasických odkazov a vyvesených plagátov vám normálne vylepšia náladu, ale to je asi tak nateraz všetko, čo ma najväčšmi oslovilo. _ Situácia sa točí okolo hollywoodskeho vedúceho pracovníka Griffina Milla, ktorý má na starosti potenciálne scenáre, z ktorých by mohli byť veľké filmové hity, vyostruje sa, keď totálne ignoruje takéhoto scenáristického kandidáta Davida Kahana, ktorý mu na oplátku zasiela vražedné pohľadnice priamo do štúdia, a rúca sa, keď ho menším nedopatrením zavraždí po predchádzajúcej smrtnonosnej hádke, kedy vyšli z baru. Onedlho vzniká flirt s „vdovou” Davida Kahana, June Gudmundsdottir, ktorú absolútne nezaujíma, že Mill je hlavný podozrivý políciou, a tak tu máme LOVE STORY, ako z tureckej telenovely-Tisíc a jedna noc, len trochu pritiahnutej za vlasy ! _ Pre mňa osobne nakrútil Bob Altman veľmi rozporuplný film, ktorý bohužiaľ nezachraňuje ani početný herecký ansámbel so samými hviezdami na čele, ktoré väčšinou disponujú minimálnym h. priestorom. Ak by som to mal ešte na záver zhrnúť (zosumarizovať), PROTAGONISTU, ktorého stelesnil Tim Robbins, bol úplne mimo mňa, a tak preto trochu načrtnem dve postavičky, čo mali čosi do seba-Detektívka Avery a zapálený scenárista Tom Oakley... Čakal som o niečo viac, keď začínam usudzovať, že je Altman vo svojej záverečnej fáze režírovania už akosi preceňovaný... (10.10.2019)

Hráč je asi nejzajímavější v tom, že zde hraje spousta hollywoodských hvězd, které hrají sami sebe. Vedle toho se postavy (producenti, režiséři,herci, scenáristé) baví o různých, většinou skutečných filmech a různě na ně narážejí. Což, když jste filmový fanoušek a zajímáte se o filmy, tak je to čistá radost se na Hráče koukat. Příběh není zrovna dvakrát nejrychlejší a spíše si plyne vlastním trochu pomalejším tempem. Nechci tím říct, že bych se nudil. Zápletka mi přišla celkem zajímavá, jen to možná někdy až moc brzdily některé dialogy postav, když se bavili o něčem ně zcela důležitém. Hlavní hrdina se do situace v jaké je dostane trochu omylem. Ale pak se obrátí v podstatě v jeho prospěch a chvílemi jsem si říkal, že má z pekla štěstí. Což tak asi mělo být. Konec filmu mi přišel rovněž zajímavý a byla to příjemná třešnička na dortu. Škoda, že ten dort byl tak malý a už jsem jedl lepší. 7/10 (26.01.2021)

Pocta klasickému Hollywoodu. Podobné například Basic Instinct, L.A. Confidential nebo Cinatown s tím rozdílem, že Player kromě kriminálního spletence parafrázuje svým jazykem kolébku fimu počátkem devadesátých let, což byla přesně ta doba začínajících obřích rozpočtů a velké politiky, kterou tak dobře známe z dnešních kin. Altman si hraje s žánry, nebojí se spousty narážek, neortodoxních názorů/postojů a sžíravých situací, které musí hlavní hrdinové konfrontovat. Účast tolika filmových hvězd působí exkluzivně a přidává na exotičnosti. Divák tak kromě bravurního scénáře sleduje každou chvíli různá camea a plakáty starých fláků, na zdech. Jeden z klíčových filmů první poloviny devadesátých let a troufám si říct, čím starší, tím lepší, jelikož po tolika letech se k tomu všemu přidává neopakovatelná premisa čiré nostalgie, což v době vzniku nebylo možné. (01.05.2016)

Pan producent Mill by mě asi nepochválil za můj komentář, který je delší než pětadvacet slov, ale to snad nevadí... :-) Nabízí se určitá paralela se Sunset Boulevardem - stejně jako u Wildera vidíme odvrácenou stranu úsměvy zářícího Hollywoodu, jen s drobným posunem: uhnízdění ve vlastním světě nahrazuje tzv. máslo na hlavě a strach ze ztráty hřejivého pocitu. To je ale pochopitelné, tato svébytnost alespoň zaručuje snadější zapadnutí do mozaiky mého oblíbeného subžánru - filmařských autoreflexí. Oba filmy se mě dotýkají víceméně stejně, Hráče bych ale doporučoval více. (Billy, odvedl jste maximum, nicméně zobrazujete Zlatou éru, která už současným divákům není moc blízká, zatímco kolega Altman se svojí troškou do mlýna přichází v momentu, kdy se myšlení jeho současníků, zobrazujících především temnější stránky života, dokázalo plně aklimatizovat v mysli obecenstva.) Podobně jako u mého předchozího setkání s Altmanem platí konstatování, že "takhle to asi nějak bude" - množství hvězd, které se dostanou či dostaly do podobné šlamastyky jako zde náš Griffin, nevidí ani astronomové ve svých teleskopech. Není náhoda, že podobně jako ve výše odkazovaném snímku se účastnilo natáčení mnoho lidí z branže, vědomi si toho, že "proč by měli hrát, pro peněz pár", jak zpívala jistá socialistická rocková skupina. V tomto případě jsou právě herecké výkony silnou stránkou - především Tim Robbins v hlavní roli, ale také úsměvná camea - s ohledem na onen sarkastický hábit snímku byly prvotřídní výstupy Malcoma McDowella a Bruce Willise, kterého bych zde vzhledem k vývoji děje nečekal. Altman stejně jako jeho kolegové pojal Hráče coby prostor vyslovení se ke svým vzorům a pohrává si tak s vnímáním celku jako takového. Chvíli si tedy připadám jako ve světě Alfreda Hitchcocka (toho snímek připomíná asi nejvíce - stavbou děje nebo dialogy), mihne se tu i evropská artová kinematografie (Altman mi svým stylem přijde jako pokračovatel Felliniho, De Sicy nebo Formana, přesně v duchu jejich svérázu) a při erotických scénách prožívám stejné dusno jako v novějších thrillerech (nejen Základní instinkt, když jsme u té erotiky). Co více dodat? Fakt, že jsem si šetřil toto dílo na svůj jubilejní tisící komentář, sice zaváněl menším kalkulem, ale myslím, že tento významný milník v mém zdejším působení a vztahu, který jsem si za tu dobu ke kinematografii vypěstoval, je zde umístěn zaslouženě. :-) Sympatický komentář: lupucanis. 100% (16.01.2011)

Stabilitu filmu drží pochvalný výkon Tima Robbinsa, nie tak ani príbeh či myšlienka...Dynamickosť zastrešuje početnosť hviezd, ktoré sa na scéne nachvíľu blysnú a rovnako ako aj mnoho odkazov na hollywoodské filmy. Film ako celok si možno poriadne vychutnať len vtedy, pokiaľ vo filmoch obľubujete podobný typ "zábavy" a mix jemnej satiry a práve vďaka tomu sa Altmanovi podarilo ukázať princíp, na akom sa vlastne filmy vyrábajú. (18.03.2009)