Stovky bobrů

Ujetina, ktera se fakt nevidi kazdy den. Presne jak tu nekteri zminujou, nema groteska kombinovana s Looney Toones s naprosto jednoduchym, ale naprosto dostacujicim pribehem, sympatickym hlavnim hrdinou, perfektni vizualni strankou a paradni hudbou. Fory se sice obcas zbytecne opakujou, ale nektery jsou masakralni a s pribejvajici stopazi se pritvrzuje. Neda se k tomu asi uplne pristupovat jako ke klasickymu filmu, ale ja se bavil skvele, proste poctiva ptakovina, jako stvorena k pusteni na nejaky kalbe. (19.04.2024)

Asi málo THC v krvi (žádné), žádné publikum v kině, co by rozesmívalo jen tím, že se směje, žádný alkohol v krvi. To všechno vedlo k tomu, že jsem asi očekával příliš a tomu očekávání se nepříbližilo nic. Uznávám gigatunu nápadů. Míjely mě fóry. Těším se na druhý pokus, který by šel směrem k Naked Gun nebo Připoutejte se, prosím nebo i Tomovi a Jerrymu. Třeba. (02.05.2024)

Oproti většině komentujících mi ty stále se vracející pasáže přišly nejvtipnější, protože tím, jak film přebírá mentalitu survivalových videoher, tak tímto celkem odvážně nepřeskakuje jeden z jejich nejdůležitějších elementů a to potřeba neustálých repetic a grindingu, motivující hráče k vynálezávosti způsobů, jak tyto procesy automatizovat. Když sledujeme sekvenci, ve které každou noc někdo zabije a ukradne psa ze spřežení, přičemž každou takovou noc zmenšující se počet oněch psů musí hrát spolu jinou karetní hru, dokud ten poslední si prostě odevzdaně nevykládá pasiáns, tam ten film cením nejvíce. Podobně tomu pomáhá, když navzdory tomu, že míra postprodukčních doplňků zde přesahuje poměr těch reálných, se lesní zvířátka drží své podoby zmatených lidí navlečených v hadrech, ze kterých dost často zjevně píču viděj a jejich každej pád na držku je prostě hrozně naplňující. Docela dlouho ale trvalo, než jsem ten film přijal, protože třeba oproti takové Panice v městečku, která byla autentickou zběsilou anarchií pošílené mysli, tak u Hundred of Beavers můžete mít hodně dlouho pocit takovýho toho taťkovskýho šaškování před dětma na rodinném výletě a dokážete si ho vlastně dobře představit promítaný někde v dětském stanu na Pokáč kempu (jsou tam vůbec jiné stany?). Naštěstí ta kadence vtipů je neuvěřitelná a když se začnou vracet v plné síle všechny running jokes, jste celkem bezbranní. Jsem trochu rezervovaný ohledně těhlech green screen taškařic (kterých býval odjakživa plný YT), ale v tomto případě budu citovat profesorku McGonnagalovou poté, co na konci roku Brumbál náhodně nahází Nebelvíru přesně tolik bodů, aby to natřeli Zmijozelu: This goes against all the school rules and my entire moral code but I'm too drunk to care.  (12.05.2024)

Tak a mnou nejočekávanější letošní film je konečně venku a dopadl výtečně! :) Když jsem viděl loni z dílny stejné tvůrčí dvojice Příšeru z Michiganského jezera, hodně jsem se pobavil a překvapila mě obrovská tvůrčí kreativita, ale zároveň mi cosi scházelo k plnému nadšení a parodie brakových monster horrorů mě tolik za srdce nechytla. Stovky bobrů kráčí často ve stejném vizuálním i humorném stylu, současně však pro mě zmíněnou prvotinu překonaly. Sledovat tento film znamená vstoupit již od úvodních animací s písničkou do nádherně svébytného světa velkolepé severoamerické zimní grotesky, jíž od počátku vévodí úžasný Ryland Brickson Cole Tews coby ústřední dobrodružný hrdina, kde poklidné dění každodenních drobných trablů na horách naruší zasahující zvířátka, kdesi v koutě vylidněného lesa pobývá starý kupec s puškou a nabídkou vzácných předmětů výměnou za kožišiny a vedle něj i jedna krásná ženuška. Že to zní až romanticky pohádkově? Ale pozor, předem říkám, že na pohádku tu bude nečekaný počet mrtvých čtyřnohých obyvatel lesa i jeden drsný soud. Hravost, s jakou ovšem tvůrci zachází při ztvárnění nástrah, akčních scén, využití předmětů, různých místeček, zákoutí světa, okružní stezky lesem, vizuálních nápověd a cenové tabulky, stejně tak roztomilých zvířecích postav v plyšových kostýmech a jejich nečekaných dovedností... je obdivuhodná a také často přináší velice příjemnou náladu a spoustu neutíchajícího vtipu. Přestože stopáž 108 minut na čistou komedii a zvláště tak svérázně stylizovanou (prakticky téměř „němou“) bych za jiných okolností hodnotil jako přepálenou, tady se propracovanost světa, postav, příběhu, vizuálního ztvárnění i hudebního doprovodu mísí s neskutečnou studnicí nápadů, že mě film doslova odbourával po celou dobu, držel si vysoce nasazenou laťku až do konce a párkrát mě vyloženě dojal... Kdepák věčné omílaní zombíků, stejných monster či komiksových superhrdinů a recyklace osvědčených franšíz mainstreamu až do totálního zblbnutí... zkrachovalý prodavač v boji proti stovkám bobřích záškodníků, to je konečně originální zábavný námět pro rok 2023 a Cheslik s Cole Tewsem pro mě už teď jednoznační mistři žánrové komedie / parodie aktuální post-covidové éry. [100%] (04.08.2023)

Stovky bobrů jsou jedním z těch mála klenotů, které dokázaly svoje produkční omezení proměnit ve ctnost. Vystačí si se skvělým scénářem, v němž je tolik vtipných nápadů, že by to jinde vyšlo na tři filmy, a skvělým hercem v hlavní úloze. S ohledem na nízký rozpočet se Cheslikova parta vykašlala na byť jen náznak realistické výpravy klasických grotesek a šla spíše cestou Zemanových verneovek s papundeklovými kulisami. Díky tomu si divák může s bolavou bránicí vychutnávat zástupy plyšových bobrů budujících ve své hrázi vesmírný program. Miluju na tom filmu úplně všechno... (11.03.2024)