Buko

I když jsou si ty dva filmy na míle vzdálené, podobné pocity, jaké jsem měl při koukání na Buko, jsem naposledy zažíval u Cruiseova Mavericka - vrcholnou radost ze skvělé filmařiny, z poctivě vyprávěného příběhu a vědomí, že aspoň na dvě hodiny je svět úplně v pořádku. Je to zkrátka dokonalý "feel good movie" při kterém a po kterém bude dobře všem lidem, kteří mají rádi život v jeho jedinečné normálnosti. (27.09.2022)

Tak sa moje obavy z filmu o krotení zlého koňa nenaplnili a je z toho príjemný film o zoceľovaní trojgeneračnej ženskej rodiny plus s rodinou susediek s ľahkou autistkou. Zároveň film ale nie je ničím zvlášť mimoriadnym, takže len tak plynie od prvých pokusov s koňom až po koňa ako základnú súčasť rodiny a konský balet. (01.11.2023)

Šel jsem do toho s tím nejnižším možným očekáváním, protože filmy o tom, jak koník někomu změní život a které přitom nepřekračují hranice zoofilní pornografie, jsou mým nepřítelem. Proto mě ze začátku příjemně překvapilo, nakolik je ten film civilně napsaný a zahraný. Stále jsem si ale říkal, jaká je vlastně motivace takovýto příběh natočit. Co koho láká na něčem takovém vůbec dělat? Když se pak začaly otáčet karty a stará paní se začala zvedat na vlastní nohy vedle koníka, který má sice již také svá léta, ale elánu ještě plná kopyta, na onen bezcílný začátek jsem vzpomínal vyloženě s láskou. Přiznám se, že moc těmto českým filmům nedám, takže nejbližší srovnání jsem našel s vyloženě příšernou Teorií tygra, jejíž existence je také důvodem mé větší benevolence vůči právě Bukovi. Oba filmy každopádně stojí na laciných zvířecích metaforách, skrze které se motivuje k druhé míze a oproštění od externích pout znázorněných buď ženami (Teorie) či rodinnými vztahy, reprezentovanými hysterickými ženami (lol, taky tohle). Tenhle proces individualismu a odpojení je nutně vázaný na pozdně kapitalistický rámec utopického pseudo-venkovského prostředí, jak si ho představují a přizpůsobují měšťáci a který by se dal souhrnně pojmenovat jako "středověk s hotspotem". Tráva je zde vždy zelená, stromy obsypané, dřevo nalakované, buchty jsou na stole a pálenka na sedmém schodu. Sebehorší devadesátkové či normalizační filmy lze zpětně rehabilitovat kvůli tomu, že nám v druhém plánu dávají věrohodně nahlédnout do prostředí, výrazu a zvyklostí dané doby (ať už se jedná o Šeptej, Samotáře, Mandragoru, Diskopříběh či Ženu za pultem), současné mainstreamové snímky se ale často odehrávají v nějakém zasněném reklamním meziúdobí, kde se prakticky nikdy neocitneme v nějakém veřejném prostoru a ti lidé jsou naprosto zamčení před okolím. A teď si k nim hledejte cestu.  PS: jen ze zvědavosti by mě zajímalo, proč na plakátu má Issová v ruce vidle, které se za celý film v ničích rukách neobjeví a proč Kubačák má na sobě tričko s psychedelickými vzory, které též na sobě za celý film nenosí (29.12.2022)

Když vám Marta na chvilku ukradne celý film, aby ho za chvíli zase vrátila. Vidím tady lva pro vedlejší roli (autistka Issová) i tu hlavní (kdo je Anna Cónová?). Výborný film, smutný, opravdický, ačkoliv pracuje s menší nadsázkou a pro další vývoj je nutné na ni přistoupit (buďto režisérka nedokázala před volbou u právníka dostatečně zachytit, že paní v přírodě být chce, nebo by se takhle nerozhodla). Martin Kubačák úplně přirozený, sedl mi i jindy protivní Jan Cina, rád jsem se podíval jak vypadá někdejší profesorka od Máry Lenka Termerová, svoje klasické protivné děvče si skvěle odehrála Petra Špalková. Ten přerod ve farmářku a smíření s vlastním světem mohl dopadnout ještě tak, že splašený kůň by sám zastavil, ale scénář se rozhodl jít jinudy. (20.01.2023)

„Tobě to vadí?“ - „Tak…já tu s tím celý dny neležím.“ - „Ty tady s tím celý dny sedíš.“ Jenže to ještě Jarmila netušila, že 1 z těch „vypelichaných potvor“ zakrátko sama uvítá…Nejsem právník, takže přenechám komentář 2 různých závětí na jiných. Ponechám bokem také karikaturu dcery v podání Petry Špalkové. Jinak ale šlo sice o ničím zázračný, ale jinak docela povedený „feel-good movie“ (s nějakými těmi mráčky) o hojení emočních ran, překonávání strachu a nabývání důvěry. Je poměrně jasně nalajnovaný a pevně se drží předvídatelného vývoje, to mi ale ve výsledku vlastně příliš nevadilo. Herecky vyčnívá hlavní postava Cónové, stejně jako autistka Issové (ta mi navíc nepřišla nijak nepatřičná, spíš právě naopak). Vidím to na lepší 3*. „Tobě nevadí bejt doma takhle sama? I v noci?“ - „Ne. Já jsem radši, když nemusím poslouchat ostatní lidi. Když vím, co se v celém domě děje. Protože vím, že když tam jsem sama, tak se tam kromě toho, co dělám já, neděje nic. Takže nemusím být stále ve střehu. Nemusím se snažit být normální.“ (04.03.2023)