Buko

Alice Nellis miluje svého koně a natočila si o něm film. Buko je věrný následovatel všech těch českých rádoby feel-good lifestylových komedií, jen tady vede k vyřešení všech životních problémů postav pořízení hřebce. Zkrátka místo žen v běhu, žen na vrcholu a žen v pokušení jsou tentokrát ženy na koni. Je to takové stařecky milé, neurážlivé a nekonfliktní, ale zároveň divácky absolutně nezajímavé, vykalkulované a délkou přepálené. Když se po 50 minutách vyřeší všechny problémy, čekáte další hodinu jen na to, než se všechny postavy postupně projedou na koni a než přijde obligátní fake drama scéna, která má diváky mírně vzrušit, než přijde ten konejšivý hřejivý konec. K tomu krásně podvratná message, že nejlepším osudem ženy je ten, který jí nalajnoval muž, a humor à la „autisté se chovají divně, hahaha!“ - nádhera, nádhera. [Finále Plzeň 2022] (29.09.2022)

I když jsou si ty dva filmy na míle vzdálené, podobné pocity, jaké jsem měl při koukání na Buko, jsem naposledy zažíval u Cruiseova Mavericka - vrcholnou radost ze skvělé filmařiny, z poctivě vyprávěného příběhu a vědomí, že aspoň na dvě hodiny je svět úplně v pořádku. Je to zkrátka dokonalý "feel good movie" při kterém a po kterém bude dobře všem lidem, kteří mají rádi život v jeho jedinečné normálnosti. (27.09.2022)

Nalézání nového životního směru po nějakém zásadním milníku není ani v našich končinách něčím úplně neznámým. Doktorka v důchodu přišla o manžela, který si pro ni posmrtně připravil překvapení: koupil jí stárnoucího cirkusového koně. Lišák podšitý, ač se obrovitých lichokopytníků vždycky bála. Má v ní totiž probudit zájem o (jeho vysněnou) vesnickou chalupu namísto návratu do města, postavit se několika letitým obavám a prosadit si svoje potřeby. To, co divák rozpozná hned a tvoří jakýsi děj, se odehraje v první polovině snímku, četně prokládané pokusy o navázání kontaktu se zvířetem, obyčejným pasením koně na louce či jeho sledováním. Odehrají se v ní „nástrahy“ po manželově smrti či naléhání dcery vesnické stavení prodat. A vesměs se vše vyřeší. Následně ovšem přijde ještě druhá polovina, ve které jdou „konflikty“ stranou a kdy se postupně všechny postavy na koni projedou. Má to být část, kdy přibude úsměv na rtech, kdy Alice Nellis sází na přirozenost a volnost, kdy se máme vnitřně dojímat. Má to být část o přijetí reality, o prosazení si vlastních názorů, o překonávání strachů. Jenže je to hrozně dlouhé. I na hledání klidu a na správné odbočení na životní křižovatce by měl dohlížet někdo (dramaturg) povolaný. Fakt dlouhé. A záběry na romantizující venkov mohly být mnohem poutavější. (11.02.2023)

Filmy točí Alice Nellis pro mě. Buko je pohlazení. Líbil se mi, jak stojí i běží. Jak spojuje a je zdrojem radosti pro každého. Anna Cónová byla skvělá volba! Martha je v roli autistické dívky výborná, Janu Ohľovou vidím vždy ráda a drobná role Martina Šulíka mě taky potěšila. Celé obsazení je moc fajn. Pěkné, jemné, vkusné, úsměvné. (02.01.2023)

Tak sa moje obavy z filmu o krotení zlého koňa nenaplnili a je z toho príjemný film o zoceľovaní trojgeneračnej ženskej rodiny plus s rodinou susediek s ľahkou autistkou. Zároveň film ale nie je ničím zvlášť mimoriadnym, takže len tak plynie od prvých pokusov s koňom až po koňa ako základnú súčasť rodiny a konský balet. (01.11.2023)