J.Lajner

Netvrdím, že dnes žijeme v ráji. To ani omylem, ale tahle propagandistická sračka dává jasně na srozuměnou, že  předešlé dekády zapáchaly daleko intenzivnějším odérem. Pravé peklo má především lidskou podobu, což manipulativní pseudo dokument „Atentát na kulturu“ dokazuje každou vteřinou. Opravdová rarita, která má především nedocenitelnou výpovědní hodnotu. George Orwell v praxi, s nadsázkou řečeno. Autentická a zároveň děsivá příručka demonstrující pokřivené machinace státního aparátu, které z party mladých hudebníků udělaly veřejného nepřítele číslo 1. Objektivně asi nehodnotitelné, přesto nesmírně poučné. Ostatně.

Dnes už rarita o jedinečném reliktu československé undergroundové scény jménem Magor Jirous. Upřímný pijan, rozervaná duše, hovado i dobrosrdečná duše. Tento kratičký dokument nám jej ukazuje ve všech polohách. Od rozjímání nad okovy socialismu, přes jeho divokou oslavu padesátých narozenin až k zajímavým náhledům do jeho soukromí. Samorost, na kterém se sice podepsaly tvrdé údery policejních pendreků, ale přesto dokázal zůstat svůj.

Koukněte do digitálních archívu ČT či na YouTube. Některé epizody dnes získávají zajímavou patinu. S odstupem času - mimořádná talkshow s charismatickým barmanem v pozadí , který pokládá zvídavé otázky.

V roce 1977 předvedl režisér William Friedkin perfektní ukázku toho, jak má vypadat správný remake klasického díla, který si sebevědomě vykračuje svou vlastní cestou. O několik dekád později přišel s další verzí toho samého francouzský mistr podprůměrnosti Julien Leclercq. Výsledek dopadl podobně, jako drtivá většina současných remaků. Změna prostředí je fajn stejně tak zapojení něžného pohlaví, ale co z toho, když scénář recykluje verbální vatu z nejhlubších vrstev filmového smetiště? Nehledě na fakt, že technická stránka věci je stejnou měrou smutná jako směšná. Záleží na Vašich preferencích. Jednu hvězdu za několik pěkných záběrů a exteriéry. Ruce pryč!

Zvláštní druh upíra, co saje jen mladé ztepilé panny a bojí se koček? To zní jako neškodné, leč výživné béčko z raných 90' let a také, že ano. Upíří Matka se synem (zároveň milenecká dvojice 🤢) cestuje po USA. Někam se vždy přestěhují, synáček si vyhlédne vhodnou dívčí oběť a pak zase prásknou do bot. Jednak na sebe totiž nechtějí strhnout podezření a také tak činí proto, že se k jejich obydlí stahují všechny kočky z okolí, tudíž jejich barák po čase páchne jako zmoklý cirkus. Jde o opravdu jednoduchou hororovou zábavu, adaptovanou dle knižní novely Stephena Kinga. Místy to zavání komedií a je to celkem napínavé. Dobrým tahem je i pozvolný přísun ryze hororových prvků a něco, jako budování atmosféry. Než tedy dojde na první salvu krve a nějaký ten teror, uběhne značná část stopáže. Díky tomu má první polovina filmu celkem dobrou, zlověstnou atmosféru. Nicméně logiku, bych tu nehledal. Černý humor je ucházející, krvavé efekty solidní a závěrečné obléhání baráku dokonce velmi dobré. Jo a Stephen King tu má super cameo.

Máme na výběr z desítek filmů mapujících podstatu lidského zla, ale Vávrův razantní zářez patří mezi ty nejvíce sugestivní. Jsem si naprosto jist, že za celou historii čarodějnických procesů nezemřela žádná opravdová čarodějnice ani čaroděj. Smutnou skutečností zůstává, že ti největší ďáblové neodpočívají v pekle, ale číhají všude kolem nás. Nemají žádné nadpřirozené schopnosti. Stačí jim dar inteligence a touha ničit. Více.

Tohle není o tom, že Peter Sellers byl jen jeden. Problém je jen a pouze v tom, že jde o nudný film, kde skoro nic nefunguje, což je nejen u komedie značný problém. Zbytečný remake.

Víceméně, v pohodě. Politika až na pár momentů vystřižená z narativu, tempo konzistentní, hudební vsuvky nápadité (Gosling je král), humor snesitelný, místy dokonce výborný (Tučňák vs Batman). Jsem rád, že úroda minulého roku přinesla krásné a poctivé filmy, které tentokrát vytlačily puch politických kvót a účelové adorace menšin (Netflix), což dokazuje i zasloužené vítězství Emmy Stone v kategorii hlavní ženský herecký výkon. Indiánskou krví obdařená Lily Gladstone podala také parádní výkon, ale co si budeme povídat. Stone si svou fyzicky i psychicky náročnou rolí sáhla na absolutní vrchol. Celkově tedy příjemně strávený čas zakončený dojem, že to s Holly(údem) a „zlatým prdeláčem“ ještě není tak zlé, a že zázraky se dějí, neboť akademie si konečně vzpomněla na Christophera Nolana.

Životní dílo spisovatelky Mary Shelley „znásilněné“ audiovizuálním obžerstvím a duševními pochody řeckého mimozemšťana. Metafyzická odysea sondující ženskou sexualitu, nezávislost a základní principy humanismu. Fyzicky angažované herectví Emmy Stone sleduje barvitou cestu hrdinky Belly Baxter. Sotva mluvící a trhaně se pohybující dívky z laboratoře, která podnikne spektakulární dobrodružství dychtivého samouka, aby se stala dokonalou verzí samostatné ženy. S aktuálními Chudáčky našel Lanthimos vyvážený kompromis mezi čistokrevným uměním a komerční kinematografií. Dokázal úplně to samé, co před lety dánský režisér Nicolas Winding Refn ve filmu Drive (2011), který byl také divácky vstřícný, ale zároveň nepopíral režisérův specifický rukopis osvojený ve změti špinavých kodaňských ulic. Yorgos Lanthimos se ocitl na tvůrčí křižovatce. Ačkoliv se v jeho novince opakují totožné režijní vzorce a tematické nápady, vše je nyní daleko větší a především lépe stravitelné. Svým budoucím počinem se režisér buď vrátí ke kořenům, čímž dost možná skončí v bizarním bludišti svých vizí, podobně jako zmiňovaný Refn. Může ovšem pokračovat v nově nastaveném kurzu a přiblížit se k branám komerční kinematografie až nadoraz. Doufám v druhou možnost. Bizarních, lehce cynických snímků s originálním humorem je jako šafránu. Lanthimos úspěšně dokazuje, že může zůstat svůj a přitom servírovat divácky zajímavé filmy. Soft-porno, komedie, sci-fi i drama. Snímkem Chudáčci překročil řecký mimozemšťan Yorgos Lanthimos pomyslný Rubikon. Odstranil přebytečnou vatu i línou statickou kameru a výsledek potunil úžasnou výpravou, kterou zdobí životní výkon Emmy Stone. Více.

Parádní ponurá atmosféra. Batman je konečně tím temným detektivem z komiksových sešitů, nežli superhrdinou, co sestřeluje tanky holou pěstí. Jenže. Strašně se to táhne, je to dost nudný a průměrný příběh nedokáže obhájit tu obludnou stopáž. Těch několik akčních mikro sekvencí je sice fajn, ale tyhle cool momenty výsledný dojem nijak nemění. Škoda. Čekal jsem Sedm v komiksových kulisách. Dostal jsem jen ty kulisy.