Oxyuranus

Pamatuji si, když jsem na tom byl v kině v Plaze v Plzni. Sedělo nás tam v tom velkém sále asi pět, všichni jsme byli takoví podivíni. No a v půlce filmu se ten jeden borec zvedl a odešel s tím, že to nedává. I já jsem potom měl pocit, že potřebuji panáka.

V Americe asi frčí velký sklepy.

Dvě zcela odlišné formy. Ta jedna vážná o jazzmanovi ve středním věku, a pak ta infantilní o duších. Ta infantilní tu vážnou podporuje, což se mi hodně líbí. Ale dal bych si klidně i vážný animák jen tak prostě o tom černým klavíristovi.

Film, který si své myšlenky obhajuje ztvárněním války. Není to tedy film o válce jako takové, ale spíše filozofické dílo o smrti a bytí. Podplukovník Gordon Tall je postava zde zastupující entitu, která je hybným motorem lačnícím po válce. Masakr, jak je děsivá. Na film se dívám po částech, protože to se na jeden zátah nedá. Nádherná kamera.

Tvůrci filmu, anebo alespoň určitě scénáristé, nevěděli, o čem je film. A tak se tu mísí dvě témata. První je psychická nemoc matky, dá-li se to tak nazvat a druhé téma je čistě horor. Samotný námět mně zní velice dobře, bohužel ale není využitý. Určitě by se dalo vytěžit více ze střelby matky do někam a tak dále a tak dále. Proto je to nuda. To mělo parametry na to mě pořádně vyschýzovat. Leč jsem se jen nudil a podřimoval. Navíc mi neseděl ten prazvláštní filtr.

Tak moje dnešní vyblití mozku odnese tenhle film, protože, a teď naseru všechny ortodoxní fandy, tahle Godzilla je pro mě jediná ta pravá. Já jsem ten film kdysi dostal na videokazetě a moc pro mě znamenalo, jako pro malého milovníka dinosaurů, jaký je Godzilla dinosaur. Vždyť jsem měl i hračku Godzilly. Jasně, dinosaur to není, ale ve mně evokovala. Já mám prostě rád, jak Broderick pátrá... a teď jdu vylízat svoji krásnou přítelkyni. Takže dneska jsem se vypsal tady. Ahoj.

Vůbec to není špatné. Snad jen škoda toho, že film je takový rozháraný. První třetina je pečlivě budovaným dramatem a vůbec bych se nezlobil, kdyby Skarsgard byl úchyl. Zkrátka mě to bavilo. Druhá a třetí třetina už je survivor\creepy záležitost, která nadchne několika momenty (žena ve sklepním okně). Why not.

Velká bída. Snaží se to být inovativní a cool a vlastně se to seriálu daří jen v asi dvou scénách. Dvě příšery, vykastrovaný rytíři ve vytuněných brněních a naprosto nesmyslné motivace a náhody. Dějová linka ghúla je ale fajn, protože ghúlův vzhled je moc fajn a je to takový badass, který za každé situace ví, co má dělat. Takže Walton Goggins má co hrát, i když je s nosem. Ale jako jinak opravdu nechápu, kam se podělo oněch 150 milionů. Vyhypované snad jen kvůli svému názvu, protože kdyby se to jmenovalo Apokalypsa, tak po tom neštěkne ani prašivý pes. Hvězdička za úvodní scénu. Protože ta snad jediná je originální. Jo a nikdy jsem to nehrál, protože jinak bych byl naštvaný. Takhle je mi ten seriál vlastně fuk.

Tak co na to říct. Královsky jsem se zasmál. Nečekejte žádný sofistikovaný humor, protože tady se jede opravdu na jednoduchou notu, která ale svým hereckým složením zatraceně baví. Robin Ferro jako známá tvář neskutečně potěšil, protože nehraje v žádný srajdě, ale opravdu ve filmu, který baví. Role Vojty Kotka je zde celkem zbytečně promarněná a jeho postavu by zvládl zahrát každý, kdo umí vapovat. Je to jednoduchý, zvrhlý humor (neplést s fekálním), který je ale skvěle natočený, protože střihač se opravdu rozvášnil, a tak nám naservíroval jízdu, která jede od začátku do konce. Jasně, konec není tak vtipný, jak by asi mohl být, ale upřímně mi to u tohoto filmu vůbec nevadí. Velice mě potěšil gymnasta, který, dle mého, měl stejný vozík jako já. A Polívkové to nějak sluší.

Necítím nohy!