Tenká červená čiara

Tento snímek jsem již dlouho očekávala s potěšením, za nímž se skrývalo hned několik důvodů. Především hvězdné seskupení mých oblíbených herců (Sean Penn, Adrien Brody, John Cusack) a ostatních mužů známých jmen (Jared Leto, Nick Nolte...). Poté, válečná tématika a nakonec režisér Terrence Malick, který mě Novým světem naprosto uchvátil. Bohužel tento snímek na mne zapůsobil zcela opačně. Je až nesnesitelně rozvleklý, aniž by na tomto obsáhlém prostoru nabídl něco jiného, než jen pobíhání po poli, trávě a občasných patetických, nevhodných vsuvek v podobě myšlenek na téma bůh, láska, válka, svět, duše. Ty by byly zajisté v pořádku, pokud by se však neobjevovaly až tak příliš často a tím tak narušovaly celkovou válečnou podstatu filmu. V Novém světě fungovaly úžasně, jenže v něm se jednalo především o lásku a objevování nových, nepoznaných věcí. Zde, kde se jedná o válku, boje, umírání a bolest, působily možná až podivně. Ani slibní herci mě nedokázali zachránit od průměrného dojmu a časté nesoustředěnosti, jež mě během sledování potkávala. (07.08.2010)

Majstrovský epos Terrenca Malicka, ktorý tak, ako mnoho pred alebo po ňom, zobrazuje hrôzy, šialenstvo a utrpenie, ktoré so sebou prináša akákoľvek vojna. Prekrásna kamera, prekrásna meditácia, týkajúca sa vnútorných osobných postojov k celej vojnovej mašinérii. Malick má pred ostatnými navrch vďaka jednému prostému dôvodu. Takmer všetky vojnové filmy prinášajú akčný hollywoodský drajv, no Tenká červená línia je jedinou snímkou, ktorá takým intímnym duchovným "malickovským" spôsobom rozrýva vnútorný pokoj a harmóniu vojakov čoby obyčajných ľudí, strácajúcich ideu humánnosti, morálky či rešpektovania ľudského života ako toho najväčšieho daru. Malick opäť siaha k princípom dobra, lásky, spravodlivosti, bezmedznej viery v Neho. A podľa mňa patrí k najviac nedoceneným režisérom súčasnosti. ,,Musí trpieť človek, ktorý miluje dobro?" PS: Porovnávanie úrovne kvality s Vojakom Ryanom považujem za bezvýznamné. Oba filmy sú podané svojsky, nenapodobiteľne tak ako sú Malick a Spielberg silne individualistické osobnosti. (30.12.2011)

Je to perfektná vojnová dráma od Terrenca Malicka. Má veľmi dobrý príbeh o amerických vojakoch, ktorí majú za úlohu obsadiť ostrov Guadalcanal, ktorý je pod japonskou nadvládou a pre obe strany je veľmi dôležitý. So spracovaním som veľmi spokojný, síce kvôli výrazne nadpriemernej dĺžke má o niečo pomalšie tempo a nájde sa tu aj pár skôr priemernejších scén, ale nemám s tým väčší problém, toto nie je čistokrvný vojnový film, ale milujem tu tú poetiku, ktorá je miestami až úžasná a tak ma mrzí, že jej nebolo ešte viac. Už úvod naznačí, že v tomto prípade sa jedná o niečo výnimočné, vojnový film, v ktorom ani zďaleka nejde v prvom rade o bojové scény a rôzne drsnosti, je tu výrazný pocit zbytočnosti vojny, viacero menších príbehov dôležitých postáv, ktoré túžia po domove, svojej milovanej a podobne a tak tá vojna tu ide aj čiastočne do úzadia, ale stále má výrazné zastúpenie a film funguje aj vo vojnovom žánri. Takže sa je stále na čo pozerať, funguje tu všetko a dostal ma hlavne záver, ktorý je skvelý. Akcie je tu dosť a je aj celkom vydarená. Ako som spomínal, tu nie je až tak dôležitá, ako vo väčšine podobných filmoch, skôr je taká pasívnejšia, zameriava sa hlavne na vojakov bojujúcich proti nepriateľom, ktorých ani nevidia alebo len zďiaľky, čo sa zmení prakticky len v jednej scéne, ale aj toto rozhodne zaujme, chválim aj pár výraznejších scén, ako celá situácia s bunkrom alebo beh cez dedinu plnú nepriateľov. Herecké obsadenie je skvelé, len ťažko by sa hľadal film s väčším množstvom známych hercov, ako práve tento, aj keď mnoho z nich sa tu ukáže len na okamih. Zaujalo ma aj, že tento film prakticky ani nemá hlavného hrdinu, skôr každá časť patrí niekomu inému a tak najviac ma zaujal James Caviezel, pre ktorého je to životná úloha a tak ma mrzelo, že nemá viac priestoru, výrazný je len v úvode a v závere, výborný je aj Sean Penn, Ben Chaplin, Nick Nolte a viacero menších postáv. Réžia a technická stránka sú vynikajúce, Terrence Malick je jeden z najlepších režisérov vôbec a to jasne dokázal aj tu, vynikajúca práca. A musím pochváliť aj skvelú hudbu. Tenká červená čiara je asi najlepší americký vojnový film vôbec, mám ju o dosť radšej, ako napríklad Ryana z toho istého roku a plné hodnotenie jej ušlo len tesne. Keby sa ešte trochu pridalo tej poetiky a viac priestoru dostal Caviezel, ktorý tu je skvelý v každej svojej scéne, tak o plnom hodnotení nepochybujem, ale aj takto som veľmi spokojný a rád si tento film občas pozriem. 87% (26.09.2012)

(1001) Po zatím třech filmech Terrence Malicka musím říct, že ne vždy mi jeho silně rozpoznatelný rukopis přijde jako dobrá věc. Na Tenké červené linii mě asi nejvíc vyvádí z míry diskrepance mezi obrazem a voiceoverem. Malicka považuji za mistra vyobrazení každého jednotlivého vojáka jako jedinečné individuality, velmi jednoduše je to najednou film o vojácích a nikoliv o válce a to je krásné. A kam se hrabe Spielberg, musím dodat. V komentáři/voiceoveru ale najednou zní všichni velmi podobně, přemýšlejí podobně, jejich osobnost je najednou pryč. To mě nesmírně mate a nejspíš mi to i brání se na film doopravdy napojit. S plynutím času tento problém místy trošičku zeslábne, zejména když se dostane na stručnější myšlenky těch "méně hlavních" vojáků, ale v té době už film běží docela dlouho a já se musím přiznat, že jsem z něj unavená. Použitá hudba tomu také nepomáhá - jak moc jsem toužila slyšet elektrickou kytaru nebo jakýkoliv jiný ostrý zvuk vyjma střílení. Chápu, že už v této tříhodinové verzi musel režisér extrémně zkracovat svoji původní vizi, takže jsem zmatená, co vlastně navrhnout jako řešení. Velmi často jiným filmům vyčítám, že si nechávají příliš málo času na jednotlivé emoce, a tady bych chtěla doporučit zkracování? Vezměme si Bena Chaplina a jeho ženu - nepamatuji si nejspíš všechny epizody vzpomínek, ale z těch delších jsme viděli minimálně návštěvu mola na mořském pobřeží, brodění v moři ve žlutých šatech, milování doma za zataženými závěsy, houpání na houpačce. Kdyby některá z těchto epizod vypadla, nebo všechny až na jednu, jak moc by to film zasáhlo? Byl by to jiný film? Přišel by o svou jedinečnost nebo by za cenu malé oběti získal na spádu? Nevím. Jisté je, že díky tomu odbíhavému, do sebe zahleděnému vyprávění to zcela jistě není film pro mne. Sice obdivuji mozek, který řídí oko kamery, ale neprožívám příběh, který se před ní odehrává. Nejpůsobivější scény: Jared Leto pozoruje, jak se mění světlo nad krajinou. Matt Doran se dotýká citlivky stydlivé. Ptáče se vylíhne na bitevním poli. James Caviezel vidí tvář muže pohřbeného v hlíně. Co mají všechny tyto scény společné? Není potřeba, aby se v nich mluvilo, jsou výmluvné samy o sobě. Ráda bych toho víc tímto způsobem. (08.04.2017)

Tenká červená linie je nejsilnější v momentech, kdy nechává vyděšený tváře vojáků čelit absurdně nádherným výjevům přírody, skrývajícím nevyzpytatelnou bolest a smrt. Malick už pozvolna opouštěl lhostejně baladickou notu vyprávění svých starých kousků (Nebeské dny, Zapadákov) a blížil se ke spirituální filozofii těch novějších (Strom života), nicméně stejných kvalit se mu dosáhnout nepovedlo. Z jeho díla jsem vždy s chutí fetoval pocity - proč mám teď dojem, že mi některý byly banální formou nuceny? Náznaky klišé, nastrojenost a zbytečná konkrétnost zamrzí. I tak je to víceméně s přehledem za čtyři hvězdy, jelikož zase jednou někdo vypráví o válce a jejím pekle trochu jinak. To čekání, kdy panensky nádherný travnatý lány prořízne smrt... kdy válka arogantně pohřbí jedinečnost života kdesi v Pacifiku... to bylo prostě boží. (16.01.2013)