Malarkey

Takový druh dramedie dokážou natočit snad jenom Italové. Jen ti totiž disponují charaktery, které jsem nikde v Evropě nezažil. Buď ukřičený, agresivní Italy, kteří hrotí i smítko na parapetě a nebo uječený, bláznivý, opálený Italky, který mají názor na všechno a za svojí pravdu by Vás byly schopný zkopat do hranatý krychle. Ti chlapy v tomhle případě součástí tohoto filmu nejsou, ale ty ženský….na ty se tu musíte připravit. Jedna je přesně ten prototyp Italky a druhá by byla taky, kdyby nebyla psychicky na dně. Měl jsem co dělat, abych ty charaktery ustál, ale nakonec musím říct, že v rámci roadtrip dramatu jsem se vlastně ani moc nenudil. Naopak. Typické italské drama ze života tamních.

Tak na tenhle závěr jsem osm let opravdu nečekal. Nevím, jestli jsem víc zklamanej nebo naštvanej. Při vzpomínce na to, co jsem se seriálem všechno prožil, bych si alespoň u jedné příběhové linky přál kloudnější zakončení než to, co tu scénáristi HBO připravili. Zároveň mám pocit, že tato série je úplně něco jiného, než všechny předchozí. Jasný, technicky nejlepší je předposlední díl a poslední z posledních bitev. To bitva s nemrtvými byla pro změnu slušné fiasko, protože doteď nechápu, proč byla tak strašně tmavá. Dokonce i chování snad všech postav je tu úplně mimo mísu. Oni dojdou ke katarzi, aby se vrátili k tomu všemu, z čehož se celých těch sedm sérií poučovali? Opravdu? A ten závěr? Nevím, jestli to mělo být odlehčení, ale čím víc ve mně rostlo nasrání, tím víc jsem nechápal ty rádoby vtipné momenty, které v posledním díle chvílemi byly i na přesdržku. Působí to, jako kdyby si z nás celejch těch osm let dělali akorát tak prdel. Pamatuju si, že před lety jsem žil seriálem Ztracení, který byl stejně propletený a zamotaný jako Hra o trůny. Poslední díl byl taky na facku, ale postupem času jsem ho přijal. Tady pochybuju.

Sandra Bullock a Zoe Kazan tu, místy průměrný film, povýšily na koukatelnou zábavu, ze které jsem si odnesl hlavně holej zadek Sandry plus pěkné záběry na Bolívii a La Paz.

Vlastně si nejsem vědomý, kolik je životopisných filmů, který se tváří jako regulérní životopisný film, ale zároveň se v něm prolínají herci z daného prostředí, kteří opravdu hrají sami sebe. Taková zvláštní kombinace reality a filmařského umu, u kterého to jde, protože příběh samotný je stále poměrně aktuální. Tvůrci ale skvěle zvolili herce a tak na něj byla radost koukat. Florence Pugh byla v hlavní roli bombastická a její rodiče Lena Headey a Nick Frost se přetransformovali tak, že každé jejich hlody by se měly tesat do hláškovací bible.

Jirka Strach zvolil skvělé psychologické téma a i ta kvalitní filmařina ve všech ohledech přebyla skutečnost, že Jiřinu Bohdalovou po politických eskapádách, během kterých by si podala ruku snad i s Gustavem Husákem, kdyby ještě žil, moc nemusím. Zde předvedla skvělý herecký výkon a zdatně jí sekundoval Kryštof Hádek, u kterého jsem to očekávání z dobrého hereckého výkonu měl přeci jenom vyšší. Ťuťánek Kryštof tady totiž ukázal, jak skvělý herec je a musím říct, že místy z něj šel opravdu strach. Trošku jsem měl problém s tím, a pozor spoiler, jak se v jedné scéně změnil najednou v toho dobrého a uvědomělého. Nicméně i tak na mě celkový dojem dokázal zanechat. Solidní psychologická jednohubka a opětovný důkaz, že režisér dokáže i z televizního filmu udělat bravurní zážitek.

Teda, klobouk dolů, natočit takový film, to chce koule. Will Smith je sice dobrá volba pro takovou roli, ale ten svět byl tak strašně ulítlej, že jsem měl co dělat, abych přijal v tom našem reálném světě existenci elfů, zlobrů a bůhví čeho ještě. Nevím proč, víc mi k tomu sedí středověk, než dnešní doba. Nicméně musím vzdát hold tvůrcům. Tohle byla velká výzva natočit takový film a nespadnout do béčka.

Mám tyhle filmy o tom, jak se někomu komplet změní život objevením něčeho nového, do té doby neobjeveného, hrozně rád. Kelly Macdonald hrající Agnes tu je totální lidský outsider, který je semletý životem rodiny, který ani nechce žít a prostě jím jakžtakž přežívá. Pak ale objeví puzzle a celý ten život se jí obrátí vzhůru nohama, což je super, protože její postava začne poznávat, co je to také život a že to neznamená se jen někomu obětovat. Manžel Agnes byl vzorový americký burák. Nebyl kdovíjak zlý, ale po ruce měl vždycky svůj sixpack a svoje sebestředné světonázory, že není nic důležitějšího než právě ten sixpack. Redneck hadr. Škoda, ale že Agnes trošku ty emoce nevyjadřovala víc. Snad by stačilo o malinko. Celý ten film jsem si říkal, že jí ten obrat v životě hrozně přeju a jejím příběhem jsem procházel jasnou pětihvězdou, jak nůž máslem. Ke konci už mě ale to její chování začalo spíš štvát, takže se mi to nakonec ustálilo na krásných čtyřech hvězdách. Malý americký film s výrazným dramatickým příběhem ze života kohokoliv z nás.

Je mi líto, že takový film, jako je Zloději zelených koní, běžel v Česku v kinech brutálně omezeně. Nejenom, že v minimu kin, ale dokonce i v počtu minima promítání. Přitom je to škoda. Téma je zajímavé, herecké výkony Pavla Lišky a Jenůfky vysloveně luxusní. Jen to celé možná působí hodně obyčejně a prakticky ze života. Filmu totiž chybí jakákoliv výraznější dramatická linka a jak začne, tak i skončí. Rozuzlení je daleko více realistické, nežli filmové, což určitě není na škodu. Jen se z toho stal takový malý český film, na rozdíl od velkého českého dramatu, kde hlavní rolí jsou vltavíny.

Příjemná je na tomto filmu skutečnost, že hlavní roli tu hraje regulérně psychicky labilní Andrew Scott, který se ve své roli doslova vyžívá. Nebývá to v dramatech zvykem. Blbý je, že Vám jeho chování nemusí úplně sednout a během sledování se můžete z jeho chování klidně i vzteknout stejně tak, jako kolikrát jeho dcera. To je ale jediné, co Vám na filmu může vadit natolik, že ho třeba i odsoudíte. Přitom je to obrovská škoda. Země oceli je excelentně ponurý filmařský zážitek z klasického buranského amerického prostředí, které pěkně vrcholí, s čímž Vás přesvědčí v závěrečné scéně, která je v rámci dramat jedna z nejlepších, co jsem za poslední dobu viděl.

Kdo by byl řekl, že tvůrci z příběhu z pravěku udělají jeden z nejhezčích filmů o přátelství člověka se psem. Moc milé překvapení, které si možná zbytečně snížilo laťku začátkem, ale jakmile je na scéně jen mladý kluk s vlkem, tak je to, co scéna, to krásný záběr, a co scéna, to emoce na entou.