Lachtaan

Slabší odnož Dokonalého triku? Možná to tak někdo pociťuje, já ale Nolanův slavnější kouzelnický film považuju za mnohem složitější film, Iluzionista vzhledem ke své stopáži relativně rychle uteče a nestíhá nudit, třebaže jeho hlavní pointa se schovává až na úplný konec. Neřadil bych vyvrcholení mezi mindfucky, které já tak zbožňuju, jelikož jsem skutečně obdobné rozuzlení čekal už několik minut před koncem, ale jako příspěvek mezi snímky z období císařské vlády ve střední Evropě, kterým jsem se sakra dlouho nevěnoval, jej beru. [viděno na Voyo 27.4.2021]

Jedna z těch výjimečně fakt vydařených uřvaných hektických amerických komedií o dvou kamarádech/patlalech, co mají buď šílený nápad nebo něco podělají a pak ve stylu rádoby nečekaných komických situací své přešlapy napravují. Dokonce jsem kdysi plánoval zajít i do kina.

Kdokoli by se mě zeptal, co mě v patnácti vedlo k tak pozitivnímu hodnocení takové srajdy, odpověď by směřovala do formy, kterou by podal každý fanda přisprostle ulítlých komedií alá American Pie. Já jsem ale naštěstí od tohoto typu filmů odrostl, znám bohužel dost svých vrstevníků i bohužel lidem, kterým klidně už táhne na 30 a pořád tyhle "skvosty" považují za skvosty.

Jedna z nejklasičtějších devadesátkových amerických komedií, které dostávají své slávy v našich končinách ještě dnes, minimálně skrze nesmrtelnost mnohých hlášek. Já jsem už při dávném zhlédnutí věděl, že fanouškem tohoto typu filmů nikdy nebudu, akceptuju ovšem jeho kult.

S legendární jedničkou neporovnatelná záležitost, kterou jsme jako malí ale nerozlišně od lepšího předchůdce žrali ve stejném měřítku. V době největších expanzí DVD chodily tyto lacinější sequely slavných Disneyho animáků rovnou na nosiče, takže u nás doma ani jeden z nich nesměl chybět.

Extrémně přiblblá komedie z časů, kdy Seann William Scott těžil na své dopadající slávě z Prciček a i v Evropě se žraly veškeré snímky, v nichž se byť jen mihnul. Vlastně je dobře, že se po něm trochu slehla zem, v současnosti bych u podobných výplachů silně trpěl.

Fincher je jedním z mých silných favoritů mezi režiséry, jeho cit pro budování napětí žeru už dlouhá léta. S tím jde ale ruku v ruce i fakt, že mu dle mého vkusu více přísluší tvorba kriminálek a thrillerů, tudíž jsme mohli tušit už předem, že odbočka k nelehkému životopisnému námětu nebude další absolutní jistotkou. Já jakožto neameričan, co doposud neviděl Občana Kanea, musím prohlásit, že tentokrát se v mé hlavě rojila i hranice mezi 2. a 3. hvězdou a kdyby nebyla tahle sonda do počátků filmařiny tak skvěle obsazená, asi bych byl k obecně nejsilnějšímu adeptovi na zítřejší zlatou sošku opravdu nekompromisní. [viděno na Netflixu 25.4.2021]

Herecky nabušené krimidrama z amerického zapadákova, ze kterého jsem měl celou dobu pocit, že se opravdu nacházíme stovky kilometrů za hustými borovými lesy. Amerika mě vždycky táhla spíš svým prosluněným západem, možná jsem jen ale při pomyšlení na její východní část ovlivněn takovýmito nelehkými filmy. Ovšem díky bohu za ně. Kdybych si nemusel na netu dohledávat, proč je film trochu nesoustředeně rozdělen na tři části, spokojenost by byla stoprocentní. [viděno na Voyo 24.4.2021]

Dubnová jízda průměrné (ne)spokojenosti s viděnými filmy pokračuje i rádoby černošským spin-offem loňského úžasného Chicagského tribunálu, po jehož zhlédnutí se ale nadobro zříkám předsevzetí dohánět před Oscary všechny nominované a jestli bude výčet příštích adeptů vypadat obdobně jako letos, tak se na ně opravdu už vykašlu. Jidáš a Černý Mesiáš dokáže divákovi poskytnout jen dvě silné hlavní postavy, nikoho kromě občanů černošské komunity v Americe ale absolutně nezaujme.

Moje předsevzetí dohnat veškeré nominované před nedělním oscarovým ceremoniálem opět narazilo, ani Sound of Metal nebude v mých očích horkým favoritem na nejprestižnější cenu roku. Už u Smrti čeká všude jsem se kdysi divil, že vyhrála Cenu Akademie za rok 2010, přestože vznikla již v roce 2008 a hle, je tu po letech další doposud nevydaný kousek, který si loni počkal, aby měl letos slabší konkurenci. Do té ale spíše zapadá, než aby se nad ni povyšoval, takže já osobně doufám, že veškeré sošky budou směřovat jinam než ke Zvuku kovu.