Kakho-oto

I toto je celkem povedený film o bojích Skotů proti Anglii na přelomu 13. a 14. století. Na rozdíl od Statečného srdce i Krále psance je však natočen komorním a mnohem méně nákladným způsobem. Ani v tomto případě divák nespatří umělecké ztvárnění zásadní a pro Skoty vítězné bitvy u Bannockburnu (1314), o které se zde na konci opět jen mluví. Poměrně zajímavou skutečností také je, že ústřední postavu si zahrál Angus Macfadyen podruhé v životě, 24 let po natočení Statečného srdce. Dočkal se tak zřejmě mnohem objektivnějšího ztvárnění významné postavy skotské historie, kterou Robert Bruce bezpochyby je.

Pěkné exteriéry a výprava, celkem dobří a pohlední herci, ne úplně marný příběh. Vycházejí mi z toho tři hvězdičky, i když s odřenýma ušima. Klíč svatého Petra je o trochu povedenější pohádka.

Pro mě celkem náročná podívaná, která navzdory skvělému námětu místy i nudí. Klady představuje pěkná krajina a herecký výkon "ďábla" Klause Kinskiho, ale více než 45 % tomuto filmu dát nemohu.

Přišlo mi to o něco lepší než Statečné srdce, které tomuto filmu dějově předchází. Chris Pine podal skvostný výkon a líbila se mi také Florence Pugh. Bitky a zejména závěrečná bitva byly podány realisticky a tím pádem také naturalisticky. Na rozdíl od Statečného srdce není Král psanec rozplizlý, délka filmu necelé dvě hodiny (bez závěrečných titulků) je dostačující. Boj za svobodu Skotska proti uzurpátorské Anglii na přelomu 13. a 14. století je skvělou ukázkou boje slabších a utlačovaných proti krutému tyranství, navíc s dobrým koncem. Po bitvě u Bannockburnu v roce 1314 měli Skotové od Anglie na čtyři století klid. Filmu dávám 4,5 hvězdičky.

Solidní dokument o několika českých odbojářích popravených za druhé světové války v Berlíně-Plötzensee. Ovšem není pravda, že by se za komunistů vůbec nemluvilo o jiných než komunistických účastnících protinacistického odboje, např. v publikacích byly za normalizace běžně zpracovávány i medailony odbojářů z Obrany národa, Petičního výboru Věrni zůstaneme, sokolských odbojářů apod. Nejvíce se toho, a poměrně objektivně, napsalo o nekomunistickém odboji v druhé polovině šedesátých let. Tzn., že některé údaje uvedené v obsahu k dokumentu (případně i v dokumentu samotném) nejsou pravdivé.

Tzv. piráti protěže byli v nacistickém Německu mladí lidé, kteří nechtěli chodit do Hitlerjugend, nechtěli podporovat nacistický režim apod. Od projevů "pouhého" odporu chtěli přejít k ozbrojeným akcím, např. v Kolíně nad Rýnem skutečně měli v úmyslu přepadnout služebnu gestapa. Spíše než socialistické máničky z normalizace připomínali naše mladé osoby, které se chtěly vážným způsobem zapojit do odboje proti totalitnímu režimu, např. okolo roku 1950 působila ve východních Čechách skupinka Jánošíci. Hoši mj. vystřelili do okna domu, kde žil místní komunistický prominent. Za protektorátu stáli někteří mladí lidé za vznikem několika sabotážních či partyzánských skupin. Samotný film je průměrný a neurazí, ale určitě bylo možné z daného tématu vytěžit víc.

Kolaboranti a konfidenti se vyskytují v každém národě, to stejné platí o výskytu odbojářů a jiných hrdinů. V Nizozemsku byl poměrně silný protinacistický odboj, který se projevoval zejména v ukrývání různých osob včetně Židů. Ale zrovna Riphagen patřil k bestiím, jež se obohacovaly tím, že předstíraly Židům pomoc, ale poté je okradly a nechaly zlikvidovat (v naší  historii byly jejich obdobou osoby, které slíbily druhým pomoc při přechodu železné opony a poté je zavraždily a okradly). Na rozdíl od některých komentujících si nemyslím, že by náš národ byl horší než ty druhé, není však ani nijak lepší, proto i v naší novodobé historii nalezneme vedle hrdinů kolaboranty, udavače i profesionální konfidenty. Kdyby se měl točit příběh nějakého "českého Riphagena", nemuselo by jít o zrádného a slabošského parašutistu Karla Čurdu, jehož příběh je notoricky známý. Osobně bych upřednostnil Ferdinanda Čihánka, parašutistu z Východu, který brzy po seskoku zradil a stal se od sklonku září 1941 konfidentem olomouckého gestapa. Jeho činnost znamenala zkázu pro tři české výsadky ze SSSR a jejich pomocníky, ale také třeba pro komunistické odbojáře z Bučovicka (chtěli ho dokonce v lednu 1942 zlikvidovat, ale Čihánek se neskutečně vylhal a druhý den nechal zmíněné komunisty zatknout). Dále by mohlo jít o Františka Šmída vulgo Velkého Frantu z Chrlic u Brna, který také přešel z řad odboje ke gestapu. V únoru 1945 byl po zásluze zlikvidován hrdinným partyzánem Čestmírem Podzemným ve Valašském Meziříčí. Také mě napadá Jaroslav Nachtmann, který byl na straně Němců po celou okupaci. Velmi neblahým způsobem se zapsal jako "spolustrůjce" zkázy mnoha výsadků, z Velké Británie i SSSR. Dokonce snad osobně zatkl v dubnu 1941 slavného odbojáře Josefa Balabána. Nachtmann stejně jako Čihánek přežil válku a ani po ní nebyl popraven, nějakou dobu byl vězněn v SSSR, ale zbytek života strávil na svobodě. A stejně jako Riphagen byl i Nachtmann boxerem. Temné příběhy Čihánka, Nachtmanna nebo Šmída by se určitě daly převést na filmové plátno, případně na obrazovky televizí formou seriálu či vícedílného TV filmu. V posledních letech česká kinematografie zpracovala filmy o dvou jiných záporných postavách, a sice Rudolfu Tomanovi (v lecčems je jeho osud podobný jako v případě Riphagena, byť Toman nebyl zase až takový hajzl jako uvedený Holanďan) a Jiřím Arvédu Smíchovském.

Na předchozí díl to sice nemá, ale pořád se jedná o velice dobrou komedii, kterou po Roztočíme to, drahoušku a Já to tedy beru, šéfe! řadím k nejlepším třem komediím Petra Schulhofa. Pan Sovák zahrál roli důstojně, avšak pan Kopecký byl ve stejné roli přece jen lepší. Vůbec herci v tomto filmu hrají dobře, snad jen Stella Májová není příliš přesvědčivá.

Jedna z našich nejvíce podceňovaných komedií. Osobně ji řadím do TOP 10 českých komedií a z hlavy dokážu vyjmenovat jen tyto lepší: Limonádový Joe, Adéla ještě nevečeřela, Čtyři vraždy stačí, drahoušku, Zítra to roztočíme, drahoušku, Vrchní, prchni, Vesničko má středisková, Jáchyme, hoď ho do stroje. Nevalné názory Soboty a především Nárožného na tento film moje hlava jaksi nebere...

Mně se to líbilo, byl jsem při sledování napjatý a nakonec překvapený rozuzlením. Jestli chtěla ČT svou tvorbou připomenout, že velké problémy s drogami zde stále jsou a rozhodně neskončily energetickou krizí, válečným tažením Ruska proti Ukrajině, válkou v Pásmu Gazy apod., tak se jí to povedlo. Matěj Hádek opětovně předvedl, že je vynikajícím hercem (stejně jako jeho bratr Kryštof), líbila se mi i Štěpánková, Orozovič či Pyško. Cesta do tmy je takové české Přání smrti. Nechápu, jak tomuto filmu někdo může dát jedno ze dvou nejslabších hodnocení (tj. odpad či hvězdičku). 75-80 %