Král psanec

Navzdory kvalitní výpravě a ambicím působí Outlaw King hrozně odflákle. Finální dvouhodinová verze se skládá z mechanicky navazujících scén, které většinou absolutně postrádají nějaký vlastní vývoj a iniciativu, díky nimž by uvízly v paměti nebo vytvářely aspoň nepatrný emocionální podklad. Nezajímavá režie sází na jistotu a spoléhá výhradně na atmosféru doby, rychlé tempo a charisma Chrise Pine, což společně se surovými akčními scénami divákovi prostě musí stačit - jedinou výjimkou je úvodní scéna na jeden záběr, u níž je alespoň patrný autorský dotyk, přestože (a to je opět východisko silnější) se v jinak klasicky sestříhaném filmu prapodivně a neopodstatněně vyjímá. Na původní nezkrácenou verzi bych se podíval rád, tohle je jen slabý odvar ze Statečného srdce a slabé 3*. (25.01.2019)

Realita mezi chlapy v sukních před a po zbourání a naporcování Viléma Stěnoesa evidentně nebyla až úplně taková, jakou nám ji v pětadevadesátem romanticky nakýčoval brutální Mel dle zkreslujícího scénáře přímého Volišova zadku (opak předka). Ale jebat, tedy pardon, chtěl jsem samozřejmě říct „abstrahujme od toho“, nechme dějepisnou akurátnost hysterikům, Statečné srdce je pořád jeden z nejlepších a nejzábavnějších historických velkofilmů, jaké kdy osvítily celuloid, a rehabilitace Bobíka Brúse, trochu nespravedlivě vygibsnovaného do proradné kundy, právě proběhla. Neproběhla asi úplně podle představ rodiny Brúsů, sice v ní Robert až na anglické velezmrdy nikoho nijak zvlášť nezrazuje, nicméně je tu vykreslený tak trochu jako přiteplený nerozhodný jeliman, porážkový Skot a latentní impotent. Ovšem proběhla téměř podle mých představ jakožto přihlížejícího, protože se jedná o poctivou, slušně odsejpající a hezky natočenou porci středověké řezničiny. Srovnávat to s výše zmíněnou Gibsoniádou je sice něco jako chlastat po ušlechtilém osmnáctiletém Lagavulinu vodu z pračky Jeníka Chodce, ale flašku to má docela hezkou a ožrat se z toho taky dá vcelku slušně. (11.11.2018)

Už první suverénní desetiminutovka na jeden záběr katapultovala moje očekávání na maximum. Následně se sice trochu zpomalí, ale divák má alespoň čas se platonicky zamilovat do Florence Pugh, obdivovat krásy skotské vysočiny a pozorovat dilema v očích čerstvě korunovaného Chrise Pinea. Režisér celý zbytek filmu sice občas naservíruje epické záběry (skotská korunovace, noční útok lukostřelců na lesní kemp, závěrečná bitva), ale gró filmu je putování party drsných skotských patriotů v čele se zlomeným králem a nesmlouvavým Aaronem Taylorem-Johnsonem alias Douglasem. Pokud vás Král psanec na první dobrou příliš neoslovil, dejte mu druhou šanci. (09.03.2024)

8/10. Historická lahůdka, která mě oslnila už jen úvodní sekvence bez střihu. Podobně nekompromisních středověkých řežeb se dnes moc nedělá a proto jsem za tuhle Netflixovskou příležitost upřímně rád. Syrovost cáká z každičké scény a Chris Pine si to po delší době fakt dává. Nejvíc však překvapil Aaron Taylor-Johnson, který i s minimem slov způsobil pořádnou dávku bordelu. Závěrečná bitva je pak jen třešničkou na zabahněném a krví prosáklém dortu. Velká spokojenost! (12.07.2019)

Nejsem zrovna fanouškem historických válečných filmů, nicméně jsem se nechal ke zhlédnutí Krále psance zlákat skrze obsazení - viz Florence Pugh a Chris Pine - a zároveň mě zaujala postava Roberta Bruce, která není až zase tolik známá. Zobrazení středověku se všemi jeho neblahými atributy se tvůrcům vcelku povedlo, nicméně jsem měl pocit, že je to celé takové ploché a bez emocí - a to jak ve válečně-historické, tak i životopisně-romantické linii. Možná to ale bude prostě jen tím, že nejsem vyloženě cílový divák. (30.03.2020)