Král psanec

Kapitán Kirk s přilbou místo vlasů na hlavě dostávajíc 3/4 filmu ukrutně přes píču v každé bitce skotů s anglánama, díky čemuž je hrdým králem asi čtyřiceti poddaných, manželku má v kleci a kůň mu chcípá hlady pod prdelí ... No prostě neznat dějiny tak si na něj nevsadíte ani omylem, že by nakonec anglánům nějakým zázrakem nakopal prdele, získal zpět ženu a zapsal se do análů hysterie jako úspěšnej cápek. Každopádně i přes počáteční nezdary se Kirk pochlapí a spolu se svou početnou armádou (těch čtyřicet dacanů) začne drancovat, vypalovat a vítězit. Co mě na filmu dostalo jsou nečekaný, ale kurva jako fakt nečekaný, úmrtí. To si takhle povídá otec se synem u krbu o starých dobrých časech, otec se zasměje své vlastní historce a chcípne. Jen tak z vteřiny na vteřinu během veselé konverzace. Asi jako kdybych si v restauraci objednala kafe, usmála se na servírku, vesele křepčila do mobilu kámošce, co zrovna dělám a najednou bych chcípla, navíc bez placení, jak když zhasneš vypínač. Stejně zapůsobí král anglánů, kterej nasraně vyjede do boje plnej vzteku a síly, aby pět minut na to zjistil, že je už starej a chcípnul stářím. Prostě rčení - Zhasnul jak svíčka - tu je dokonale ztvárněno a já se tak po zbytek filmu bála, kdo všechno zničeho nic chcípne třeba během sezení na hajzlu nebo pečení buřta. Všechno prostě najednou vypadalo smrtelně nebezpečný a nemůžete si být jistí, co se stane za pět vteřin. Naštěstí se až na tyhle dva případy chcípá normálně, přírodně, po ráně mečem do palice nebo vytáhnutí střev z bachoru během oběšení. To jsou už takový klasický smrti, co člověka nepřekvapí. Závěrečná bitva je pastva pro oči, lidi a koně chcípaj v hektolitrech krve po stovkách a já strašlivě fandila týpkovi, co na každýho řval jak se jmenuje a pak dotyčnýho rozsekal na sračku či na solidní plátky sushi. Jmenoval se Douglas a viděla jsem v něm hrdost, viděla jsem v něm sílu a viděla jsem v něm pořádnýho chlapa, kterej se s nikym a s ničim nesere. Kurva jo !! (27.11.2018)

Kdepak bojové scény se nepovedly, jsou hodně nepřehledné a Chris Pine se první polovinou snímku tak nezúčastněně proplíží. Skvělý výkon opět podal jako vždy vyšinutý Aaron Taylor-Johnson. Čekal jsem bezesporu lepší film s uvěřitelnějším příběhem. Statečné srdce 2 se opravdu nekoná. Netflix se mohl více vyřádit. Asi stačilo kdyby hlavního hrdinu hrál nějaký mega bourák. PS: Při druhém sledování hlásím vše v pořádku :) 70% (12.06.2019)

Eduard I.: ,,Toho Skotska mám už plné zuby !!! '' :-) ------ Dlouho, ba předlouho jsem žiznil po pořádné porci středověké akce a má žízeň byla včera plně uhašena krví anglické pěchoty a těžké jízdy tam daleko v bažinách Skotska. Hned od prvních okamžiků filmu jsem věděl, že koukám na něco s čím si někdo vyhrál. Předně děkuji příteli lioncelovi, který mně na film upozornil a pak také Netflixu, že do tak výpravného filmu šel. A film je to opravdu výpravný. Děj začíná tam kde Statečné srdce končí. Melových výkřiků když jej kat za živa čtvrtí jsme zde pravda ušetřeni, nikoliv však pohledů na části jeho těla rozvezených pro výstrahu do měst Skotska. Nejzajímavějším pak byl pro mne záběr na jakousi prodavačku poklidně nabízející své zboží na londýnském mostě, nad jejímž krámkem byla na dlouhé tyči nabodnuta hlava Williama Wallace z níž cosi velmi chutného trpělivě vyklovával krkavec :-). Prostě středověk jak má být. Děj je však věnován Robertu Bruce a jeho zprvu náročné cestě po Skotsku, kterýá skončila slavnou bitvou u Loundon Hill roku 1307. Některé postavy se možná ve skutečnosti chovaly jinak, ale já si fuilm užíval opravdu každou minutu. Jediné co mně prudilo byla na to třinácté století jasi až moc emancipovaná manželka Bruce.. Ale vem to čert. Jak říkám parádní středověk. Člověk musel ocenit všechny ty tehdejší chlapy i samotného krále Eduarda I. Krom toho, že se sám něco naválčil, neváhal když byl ve Skotsku binec (zase :-) sednout na koně a jet tam sám udělat ordung. Vlastně - order ! :-). Mně těch 121 minut uteklo jak voda v Temži. Tleskám a zapichuji do bažiny 5 naostřených kůlů a jdu někde vyhrabat cédečka skupiny Asonance! * * * * * (12.01.2019)

Budu spíše škarohlídsky držet basu s těmi ne úplně spokojenými, a ano, může za to zejména ve střední části hodně dobře viditelné vystřihávání dvaceti minut stopáže... Zkratkovité a citelně okleštěné scény totiž opravdu lehce kazí dojem jinak bravurnímu Statečnému srdci pro nové generace, a já jsem si jist, že s původní verzí bych byl bezvýhradně spokojen. Snad ji někdy uvidíme! Do té doby tak budu doporučovat s o něco menším nadšením, a pět chválu na velikášské, zatraceně krvavé historické drama. (10.11.2018)

Realita mezi chlapy v sukních před a po zbourání a naporcování Viléma Stěnoesa evidentně nebyla až úplně taková, jakou nám ji v pětadevadesátem romanticky nakýčoval brutální Mel dle zkreslujícího scénáře přímého Volišova zadku (opak předka). Ale jebat, tedy pardon, chtěl jsem samozřejmě říct „abstrahujme od toho“, nechme dějepisnou akurátnost hysterikům, Statečné srdce je pořád jeden z nejlepších a nejzábavnějších historických velkofilmů, jaké kdy osvítily celuloid, a rehabilitace Bobíka Brúse, trochu nespravedlivě vygibsnovaného do proradné kundy, právě proběhla. Neproběhla asi úplně podle představ rodiny Brúsů, sice v ní Robert až na anglické velezmrdy nikoho nijak zvlášť nezrazuje, nicméně je tu vykreslený tak trochu jako přiteplený nerozhodný jeliman, porážkový Skot a latentní impotent. Ovšem proběhla téměř podle mých představ jakožto přihlížejícího, protože se jedná o poctivou, slušně odsejpající a hezky natočenou porci středověké řezničiny. Srovnávat to s výše zmíněnou Gibsoniádou je sice něco jako chlastat po ušlechtilém osmnáctiletém Lagavulinu vodu z pračky Jeníka Chodce, ale flašku to má docela hezkou a ožrat se z toho taky dá vcelku slušně. (11.11.2018)