Kakho-oto

Pokračování dílu Holky na odpis je o poznání slabší. Navíc zde není skoro vůbec k vidění Emilia Schüle, která byla ozdobou prvního dílu. Jak zde napsali jiní: vyšetřování ve Zlatém náramku je celkem nudné, moc se toho neděje, až nakonec přijde rychlé a velmi překvapivé rozuzlení. Případ skončil až příliš nepravděpodobným happy endem.

Dost drsná kriminálka o zneužívání a následném vraždění mladých běloruských dívek. Jedna z nich se probudí na smetišti a stane se důležitým svědkem zločinu. Zahrála si jí herečka Emilia Schüle, která byla za ztvárnění role poprávu kladně hodnocena.

Epizoda Místa činu, jež se věnuje případu vraždy německé pravicové feministky. Vyřešení případu mě trochu, ale skutečně pouze trochu, překvapilo. Vzpomněl jsem si přitom na film Je Suis Karl. Ze tří dílů Místa činu, kde hraje Emilia Schüle, je tento na stejné úrovni jako starší epizoda Holky na odpis.

Komedie, na které není v podstatě vůbec nic vtipného. Film nezachraňují ani mí oblíbení němečtí herci Wotan Wilke Möhring (poslední představitel Old Shatterhanda) a Emilia Schüle. Dívat se na tento film je skutečně jen ztráta času.

Filmařsky je film udělán celkem zručně, nicméně zároveň se jedná o neskutečnou probruselskou agitku. Film se snaží navodit dojem, že neonacističtí teroristé (zakuklení jako hnutí Regenerace Evropy) jsou pro blízkou budoucnost mnohem větším nebezpečím než islamistický terorismus. Zejména je to patrné v závěru filmu. Působí podle mě velmi nevěrohodně, že by nějaké neonacistické hnutí mohlo mít širokou základnu na vysokých školách. O rozhodnutí jednoho z vůdců nechat se zabít svými politickými souputníky, aby tak vyvolali revoluci v Evropě, raději ani nemluvím. Film je "vrcholným" dílem jedné z propagand. Tak jako mají komunisté např. Třicet případů majora Zemana a prosudeťáčtí aktivisté Habbermanův mlýn, tak mají ultraliberalisté, vítači migrantů apod. Je suis Karla.

Spíše komorní odbojový film, což z něho ovšem dělá zároveň celkem realistickou podívanou. Na rozdíl od bombastických odbojových filmů, kde odbojáři a partyzáni likvidují Němce jako na běžícím pásu, např. Černá kniha, Plamen a Citron, Anthropoid. Souhlasím s tím, že Cate Blanchett film svým výkonem vyzdvihuje z úplného průměru.

Celkem slušný oddechový film, jehož plusem je několik pohledných německých hereček v čele s hvězdnou Emilií Schüle. Líbí se mi také poprocková hudba, kterou film "adoruje", stejně jako náhled, že nejen klasická hudba může být skutečně hezkou a kvalitní hudbou. Děj filmu je poměrně jednoduchý až pritimivní a vše končí stoprocentním happy endem.

Jedná se o mezinárodní formát, tenhle pořad rozhodně nemá jen českou a slovenskou mutaci, ale např. i německou (Wer weiss denn sowas?), viz odkazy dole. Nebudu dávat vyloženě špatné hodnocení jen kvůli Novotnému a Suchánkovi s Genzerem, poněvadž z pořadu se lze dozvědět řadu zajímavých informací, které jinde jen tak nezjistíte. Navíc jsem se i občas zasmál, takže tři hvězdičky pořadu klidně dám. https://www.youtube.com/watch?v=H6a1VnU5640 https://www.csfd.cz/film/431836-wer-weiss-denn-sowas/galerie/

Dané téma si přímo říkalo o zpracování formou hraného dokumentu. Skoupého knihu o atentátu na Gölzera jsem četl a mohu jí doporučit, stejně jako tento hraný dokument. Mimochodem 7. 2. 1945 byl pro brněnské gestapo skutečně černý – nejen, že Bauer a Blažka zastřelili účetního SS v Brně, ale téhož dne Čestmír Podzemný z Malíkovy odbojové skupiny zastřelil ve Valašském Meziříčí prvotřídního konfidenta brněnského gestapa Františka Šmída. Jediné, co se mi na dokumentu Zapomenutý atentát moc nelíbí, je lehké hanění komunistického odboje. Ať chceme, nebo nechceme, Bauer a Blažka patřili do odbojové skupiny Předvoj, která byla silně levicová. Ano, patřil do ní také Tišnovský, který zradil, avšak zrádce a slabochy najdeme v každé odbojové organizaci, nejen v těch levicových a komunistických.

Skutečné historické situace jsme měli možnost vidět už v příslušném dílu seriálu České století (samozřejmě epizoda k srpnu 1968), tady jsme si je "zopakovali" s jinými herci ve stejných rolích. K tomu přibyla postava Kriegelovy manželky a také některé situace z Fílovy předlohy, které byly vymyšleny, např. Sovět, který místo Kriegela zastřelil sebe, sex Kriegelovy ženy v nacistickém koncentráku zachycený na fotografii. I z toho důvodu, že mám raději filmy, které si takové "zajímavé detaily" nevymýšlí, se mi líbí více epizoda z Českého století než tento průměrný film s Töpferem v hlavní roli. Mimochodem, pokud vím, příslušnost Ludvíka Svobody k NKVD či KGB není doloženou záležitostí, ale čirou spekulací antikomunistů. Jsem rád, že jsem viděl kvalitní herečku Mauréry ve výrazně kladné roli. Film celkově glorifikuje postavu Františka Kriegela. Společně s jinými představiteli Charty 77 a sebeobětovanými Palachem a Zajícem patří k nemnoha postavám těsně přednormalizační a následné normalizační doby, které jsou líčeny jako hrdinové. Nejsem si jistý, zda je takový narativ nejšťastnější (rozuměj nekriticky adorovat několik osobností, zatímco zbytek národa označovat za zbabělce a bezpáteřníky).