Kakho-oto

Zručně udělaný, ale o objektivitu se příliš nesnažící dokument. Radola Gajda určitě nebyl vyloženě negativní postava, dokonce se velmi pozitivně projevil jako účastník prvních dvou odbojů (a kdyby to bylo možné snažil by se zapojit i do třetího odboje), avšak určitě nebyl zase tak kladný, jak ho líčí dokument. Spíše to vypadá, jako by tvůrci dokumentu chtěli v první řadě očernit T. G. Masaryka a E. Beneše. V recenzi jednoho uživatele zde dokonce zaznělo, že Masaryk neudělal nikdy nic dobrého...Kritika směšného nacionalismu (tzv. spory o rukopisy), odvážné vystupování v době antisemitismu (kauza Hilsner z Polné), velké zásluhy o vznik samostatného československého státu, humanistické ideje...Tohle jsou podle mého názoru velmi kladné body a Masaryka považuji za jednoho z největších velikánů českých a moravských dějin. Nic na tom nemění to, že možná trochu ukřivdil Gajdovi, který však koketoval s fašismem. Mimochodem vyznamenání Mussoliniho Bílým lvem nijak nesouviselo s jeho příslušností k fašistickému hnutí. Vystupující historik Michal Stehlík svým stále více subjektivním tepáním české historie a jejich protagonistů pouze navazuje na myslitele typu Patočka, Havel, Bělohradský, Pithart apod.

Klasika: někomu vadí, že je film víceméně nestranným ztvárněním tématiky, druzí ho kritizují jako "oslavu vrahů", třetí ho naopak označují za zkreslení tématiky, které je vodou na mlýn odpůrcům Mašínů a jejich odbojové skupiny. K posledně jmenovaným patří nepřekvapivě též dodnes žijící Josef Mašín, zatímco jeho sestra Zdena film spíše pochválila. Zatím jsem si nikde nevšiml povzdechu, že film vůbec nezachycuje ani nezmiňuje zapálení 17 stohů slámy mezi Vyškovem a Kroměříží, což byl čin Ctirada Mašína a Václava Švédy ze dne 7. září 1953. Jednalo se o jedinou diverzní akci, která byla namířena proti tehdejšímu režimu, konkrétně v oblasti kolektivizovaného (v té době ještě ne zcela) zemědělství, respektive zásobování. Tedy jedinou takovou diverzní akci, kterou provedla skupina bratří Mašínů (podpalování stohů bylo v první polovině 50. let celkem častou formou odporu proti režimu - mimochodem zapalování slámy uskladněné v železničních vagónech bylo několikrát zaznamenáno v historii protinacistického odboje). Mně osobně scéna podpalování stohů ve filmu chyběla, jednalo by se o další akční scénu, poněvadž přitom došlo k postřelení Jana Leciána. Hodně lidí kritizuje nezobrazení přepadení Rošického, ale akce z Mořic a jejich okolí chybí asi jenom mně. Celkově se mi film líbí, nejvíce poslední část zobrazující přechod pěti členů skupiny přes NDR do Západního Berlína (čehož dosáhli samozřejmě, jak známo, jen tři z nich). Ještě raději bych ale byl, kdyby vznikl obdobně kvalitní a akcí nabitý film o našich partyzánech či parašutistech za druhé světové války. O této problematice by rozhodně bylo co točit a připomněli by se tak čím dál více zapomínaní hrdinové (s výjimkou výsadků Anthropoid, Silver A a tzv. Tří králů, o těchto odbojářích na rozdíl od dalších členů hnutí odporu dost ví i veřejnost). Co se týče hodnocení protikomunistické skupiny bratří Mašínů, nejsem názorově vyhraněný, takže se na ní nedívám ani vyloženě záporně, ale zcela pozitivně také ne. Co však nemusím, jsou některé názory dosud žijícího Josefa Mašína – ten si snad opravdu myslí, že jedinými účastníky II. a III. odboje byla rodina Mašínova a jejich přátelé, kromě nich už jen jednotlivci na čele s Kubišem a Gabčíkem. Tak to ale rozhodně nebylo.

I Němci mají mnoho lepších filmů než je tento. Baader Meinhof Komplex je sice zručně natočený film mapující historické události západního Německa z let 1967–1977, ale nic navíc nenabízí. Akční scény mně na filmech nevadí, často naopak, ale tady je jich příliš, navíc se jednalo o nekonečný sled krátkých přestřelek, výbuchů, atentátů apod. Nelíbí se mi ani, že film příslušníky teroristické RAF nijak neodsuzuje. Však také příznivci ultralevice mají film rádi a teroristy z RAF alias Frakce Rudé armády (samozřejmě neplést s Royal Air Force, tedy Britským královským letectvem) adorují. A na druhé straně stejní lidé nálepkují skupinu bratří Mašínů a vůbec celý protikomunistický odboj z přelomu čtyřicátých a padesátých let jako zločince a teroristy. Jenomže Mašínové, Hory Hostýnské, Světlana, Černý lev 777 či Mapaž bojovali alespoň proti zvrácenému totalitnímu režimu, zatímco marxistická RAF vedla teroristické akce sice proti nedokonalému, ale zároveň proti demokratickému režimu Německé spolkové republiky.

Většina filmů o protinacistickém odboji, které jsem viděl, je lepší i akčnější než Armáda zločinu. Ano, hodně příslušníků protinacistického odboje ve Francii patřilo k cizincům, avšak většina odbojářů měla samozřejmě francouzskou národnost, což z tohoto filmu není patrné. Ve Francii, respektive v obou jejích částech (okupované a vichistické, od podzimu 1942 rovněž okupované), byla poměrně silná kolaborace i odboj, jenž byl efektivně podporován z Velké Británie, v čemž hrála roli menší vzdálenost a s tím spojené možnosti pro leteckou podporu odboje (okupované Polsko nebo protektorát to měly v tomto ohledu mnohem horší). Mimochodem film vůbec neuvádí, že z cizinců žijících ve Francii se protinacistického odboje poměrně ve velkém množství zúčastnili i zde žijící Češi a Slováci, např. komunista a španělský interbrigadista Osvald Závodský (popravený soudruhy v roce 1954) se v roce 1942 podílel na obzrojeném přepadení německých vojáků v restauračním zařízení v Paříži. Na rozdíl od několika komentujících nevidím důvod, proč bychom si měli sypat popel na hlavu a mít touhu natočit sebemrskačský film o cikánských táborech v Letech a Hodoníně u Kunštátu. Mně osobně bohatě stačí zcela neobjektivní a ahistorické filmy o násilí na Němcích - Habbermannův mlýn či Krajina ve stínu. Film o Letech/Hodoníně by dopadl tak nějak podobně.

Výborné sportovní drama, které je zcela srovnatelné s filmem Poslední závod. Film Zátopek je samozřejmě ještě o něco lepší. Osobně jsem za všechny tyto filmy rád a více takových! Moc se mi nelíbily scény opilých a kouřících československých basketbalistů. Nechce se mi věřit, že to bylo v reálu ve stejné míře. Spíše se zde projevil "starý filmový mor", kdy herci ve filmech musí kouřit. Holt tabáková lobby ve filmovém umění...Nepřekvapuje mě, že film zabodoval po stránce vizuální. Zatímco u nás film spíše propadl, v zahraničí uspěl, alespoň u porot a odborníků. Nebýt tohoto díla, ani bych nevěděl, že českoslovenští basketbalisté někdy vyhráli nějaké velké mistrovství. Z postav basketbalistů se mně nejvíce líbil upřímný Jelen a překvapivě také dělnický kádr, který byl dosazen do kádru na ME 1951 a ve finále byl nasazen jako "osobka" na sovětského basketbalistu, podle jména evidentně gruzínské národnosti či původu ("Na Kladně jsme říkali: Když ti nestačím, tak tě zmrzačím!"). Film je také poměrně dost patriotický, což kvituji (alespoň nějaký takový film). Vyloženě zápornou postavou je kromě příslušníků Státní bezpečnosti jen vedoucí mužstva ztvárněný Ondřejem Malým. V neposlední řadě se mně líbilo ztvárnění skutečnosti, jak skromně dřívější profesionální sport vypadal. Hráči jedou namačkaní v jednom kupé, v Ženevě chodí pěšky, aby neutráceli za tramvaj, ubytovaní jsou v bordelu...Podle vzpomínek Ivo Mráze tohle odpovídá historické skutečnosti (nevím, zda i v případě toho ubytování).

Do diskuze jsem na jaře napsal, že očekávám spíše ahistorickou podívanou. Dnešní umělci zkrátka nectí ani známá historická fakta (viz např. nová Sissi, Jáklův Jan Žižka) ani kvalitní literární předlohy (v případě Marie Antoinetty opět první možnost). Očekával jsem alespoň podívanou, tj. atraktivní a zábavný seriál (na příklad jako v případě třetího až pátého dílu série Marie Terezie, které mě navzdory některým ahistorismům a nesmyslům bavily), ale toho se mi dostalo jen v několika dílech, např. v prvních dvou téměř vůbec. Seriál bude pokračovat (minimálně) druhou řadou, protože první řada skončila událostmi roku 1780, tj. 13 let před popravou hlavní hrdinky. Kvůli zvědavosti a mé oblíbené německé herečce Emilii Schüle se budu dívat i na druhou řadu seriálu.

To je ale obsahem hnusný film...Díval jsem se na něho kvůli Emilii Schüle a také proto, abych si procvičil poslech němčiny. Nehledě na to, že jsem řadě huhlání a pokřiků nerozuměl, jsem hlavní děj lehce pochopil. Nedokážu tedy říct, čím je nebo má být film vtipný. Zobrazením braní tvrdých drog? Vulgarismy? Touhou zavraždit vlastní matku? Úklidem spermatu v peepshow? Zobrazením ubití ženy na základě práva šaríja? Jedna hvězdička za Emilii, přestože hrála hroznou roli (ale kdo tady nehrál hroznou roli?). Druhá hvězdička za údiv a skutečnost, že jsem film dokázal bez větších potíží nadvakrát shlédnout.

Na film jsem se podíval dnes ráno, hned po dočtení skvělého románu. Film je až na některé detaily natočen přesně podle knihy, přesto na ní podle mého názoru nemá. Jedná se o jeden z příběhů, které je mnohem lepší si přečíst, než sledovat jejich filmovou adaptaci. Jsem velice rád, že jsem příběh dopředu neznal a knihu si tak mohl patřičně užít.

Celkem slušný film o protinacistickém odboji polských skautů. Kromě několika odbojových akcí zaujmou drsné scény mučení zajatého skauta. Kameny na pevnost jsou opravdu lepším počinem než Město 44, které se věnuje Varšavskému povstání z konce léta 1944. I o českém skautském odboji by se dal natočit pěkný film. Odbojová organizace Zpravodajská brigáda (ZB) přezdívaná jako "Zbojníci" prováděla od roku 1943 úspěšnou špionážní činnost a v květnu 1945 se mnoho jejích členů zapojilo do Pražského povstání.

Házet film do odpadu jenom proto, že je značně naivní, považuji za nešťastné. Potom by v odpadu musela skončit velká část filmů věnovaných různým událostem druhé světové války. Na pozadí romantické lásky dvou mladých Ukrajinců ukazuje film, jak hroznou událostí byl hladomor na Ukrajině v letech 1932–1933. Zobrazený odboj Ukrajinců proti sovětskému stalinismu navíc vůbec neodkazuje na Stěpana Banderu či jiné ukrajinské nacionalisty, což nemusí být v rozporu se skutečnými historickými událostmi. Proti stalinismu mohl povstat i někdo jiný než extrémní nacionalisté. Závěr filmu je naivní, ale zároveň se v titulcích uvádí, že ve skutečnosti z Ukrajiny utekl do Polska jen málokdo. Objektivně spíše tři a půl hvězdičky, ale pro alespoň částečné vyvážení velmi kritických hodnocení jsem se rozhodl pro čtyři hvězdičky, nikoliv pro tři.