eileen

Já tuhle verzi jednoduše miluju, jednou za čas se k ní vracím a pořád mě to baví. Autoři se se mnou naladili na stejnou strunu, ve filmu je pro mě vše, co tam má být dějově - nepříliš rozvláčné dětství a závěr u St. Johna, pro mě zajímavě řešené a řazené retrospektivy. V mých očích jednoznačně nejlepší pár Jana a E. Rochester, perfektně k sobě pasují a oba svůj part perfektně zvládli, baví mě sledovat tu smršť emocí u obou, to v žádné verzi pro mě nebylo tak výrazné, jakkoliv mám ráda verzi s Daltonem a Clarke. Ruth Wilson fantasticky vystihla charakter Jany, její vášnivost, pevné odhodlání nesejít ze správné cesty, přímost, její herectví zde je pro mě koncert a Toby Stephens k ní náramně sedne a doslova miluju jeho poslední scénu u potoka, ta má pro mě neuvěřitelnou sílu a je mi úplně jedno, že úplný konec - "po pár letech" - může působit trochu kýčovitě, já to beru spíš jako vtip. Navrch jsou ve filmu krásné reálie a velmi podmanivá hudba Roba Lanea. Pro mě láska na celý život.

Kdyby to nebylo točeno podle románu D.H. Lawrence, tak by si člověk řekl jo, docela oddychovej slaďák, ale vědomí, že je to britská adaptace slavného britského románu, je to opravdu k pláči. Takhle překopat celou knihu a hlavně charaktery všech postav - korunu tomu dali paní Boltonovou - to je opravdu počin hodný americké kinematografie, že si to ale stará dobrá Anglie takto zvládne sama, to bych opravdu nečekala - ty dvě hvězdy jsou vlastně jen za výpravu, hudbu a představitelku Connie, která mi celkem sedla.

Ač mám sama dítě s autismem, tento film jsem si pustila až teď, přestože ho mám již léta doma. Nějak jsem zrovna do tohoto kousku neměla chuť, odvahu, nebo já nevím co. S hodnocením musím jít takto dolů, jelikož film na mě opravdu nepůsobí věrohodně, ať se snažím, jak to jen jde. Již tu někdo zmiňoval, že s autismem, se člověk rodí, to je pravda, ona se Sally taky určitě s nějakou tou formou autismu narodila, je tam přece zmiňováno, že plynně hovoří v 6ti letech třemi jazyky, takovéto věci nejsou nikdy samo s sebou. A to, že se naplno její diagnoza projevila až v 6ti letech, je také pochopitelné a naprosto běžné - stresové faktory - ztráta otce, přestěhování se do jiného, jí neznámého prostředí a problém je tu. Nejde o to, že by se u ní vyvinul autismus, spíš se rapidně zhoršil její stav a pro okolí to začlo být nápadné. Stává se běžně u těchto dětí, že i když normálně mluví, z ničeho nic úplně přestanou. Každý autista je bohužel jiný a jeho projevy také, až sem vcelku uvěřitelné, včetně reakcí matky, která se s diagnozou nemůže smířit. Ale americký konec je opravdu k naštvání!!!!!. To jako dceru matka vyéčila z autismu tím, že jí postavila "Dům z karet" do nebe a pár minut si koukaly zpříma do očí? Tak to přeci nefunguje, je to totální nesmysl, blábol, tvůrci s námi bijí o zem. Je to pohádka, sci-fi, nebo já nevím, jak to nazvat. Od takového film čekám skutečnou výpověď a té jsem se bohužel tady nedočkala, proto jen 2 hvězdičky - tedy za výkon holčičky do chvíle, než přijde posledních 5 minut filmu a za hudbu. Uživatel "hygienik" mi mluví z duše.

Po letech jsem si musela znovu osvěžit vzpomínku na tento nádherný film a jen jsem si potvrdila, že některé filmy člověk může vidět tisíckrát a neztratí nic ze svého kouzla. Tento k nim rozhodně patří, je to dokonale natočený příběh nabitý láskou a něhou se skvělými hereckými výkony a polovinou úspěchu je přenádherná originální hudba maestra Ennia Morriconeho, která spolu s jeho Misií patří k tomu nejlepšímu, co kdy bylo pro film napsáno. Morricone sice letos konečně dostal svého prvního Oscara za filmovou hudbu, ale měl ho dostat minimálně za tyto dva počiny už kdysi. Nemohu se zbavit pocitu, že tímto letošním udělením se mu Akademie chtěla omluvit.

Film jsem nedokoukala, takže ho nebudu hodnotit, jen sem musím napsat, že na Whitney mě velmi zajímal její život a hlavně tvorba do doby, než potkala Bobby Browna, od té doby to vše s ní šlo jen a jen z kopce, takže mě hodně mrzí, že Angela Bassett natočila zrovna jen tu etapu jejího života, která už nestála za nic. Doufám, že to někdo v budoucnu napraví. Navíc hlavní představitelka mi absolutně tady nesedla - velké zklamání.

Bohužel toto pokračování už je jen slabý odvar Sňatků z rozumu, velmi poplatné době vzniku, jen samá dělnická agitka, škoda.

Nejsem fanoušek detektivní tvorby, popravdě v dnešní době, kdy televizní obrazovka nenabízí v podstatě nic jiného, než krimiseriály, zábavní estrády a nekonečné přitroublé několikaleté seriály, jsem už celkem znechucena při pohledu do TV programu. Na tvorbu Jiřího Stracha jsem ale vždycky zvědavá a nikdy mě nezklame. Týden od týdne s napětím čekám na další díl a jsem opravdu napnutá, nadšená a pohlcená a to po všech stránkách. Seriál je neskutečně vygradovaný, pro mě je tam vše dokonalé, chtěla jsem s hodnocením vydržet až po 7. díle, ale když čtu ty některé hnidopišské komentáře tady, a že jich není málo, už jsem nedokázala čekat. Je to klasika, vše české automaticky někteří háží do stoupy, bez rozmyslu. Jsme opravdu divný národ. Hodnocení poctivě udělím až po posledním díle, i když už teď myslím, že vím, že bych mohla rovnou. Jen by mě zajímalo, proč pan režisér angažoval M. Donutila. Já si nemohu pomoci, ale ten člověk prostě neumí hrát, je strašně nepřirozený. Tady naštěstí nemá co pokazit, ale nemohu se ubránit jistým úvahám, proč sem vůbec byl obsazen :-).

Napadá mě tady akorát jedna věta: Kam to lidstvo spěje? Jestli se někdo dívá na seriál typu tohoto, je to opravdu už hodné zamyšlení. Kingik mi tady mluví z duše, nebudu tedy psát podruhé to, co tu už je. Ale je pravda, že před pár lety bych nevěřila, že napíšu, že např. Nemocnice po 20 letech je celkem koukatelný seriál s uvěřitelným dějem, obstojným scénářem a dialogy. Nekoukám na něj sice ani teď, ale když jsem viděla, co naše televize produkují za novinky, schválně mě napadlo se na jednu reprízu dílu mrknout, jen tak pro srovnání. A je opravdu smutné sledovat, kam jsme se to propadli. Nemocnice je proti tomuto a Rudymu z čt1 naprostá bomba! Co se to děje s naším národem? To na to opravdu lidi koukají?

Miluju tenhle román a vůbec mám moc ráda Hardyho a přirovnání k románům Jane Austenové je nesmysl. To může napsat jen člověk absolutně neznalý jeho díla. Je pravda, že kdo nečetl knihu, má zde trochu těžký úkol vše pochopit, jelikož stopáž filmu není nakloněna řádnému vykreslení postav a jejich pohnutek a hlavně v první půlce děj letí útržkovitě vpřed, což je trochu škoda, ale na obhajobu autorů musím napsat, že to není nevkusně zjednodušené. Viděla jsem všechny tři zfilmované verze, kdy v mých očích jednoznačně prohrála ta verze nejstarší, jasný vítěz co do výpravnosti je verze z roku 98, což je vcelku pochopitelné vzhledem ke stopáži. Pokud bych ale měla srovnávat herecké výkony, v této nejnovější verzi mě doslova nadchl představitel Oaka, jakkoliv je N. Parker z miniserie sympatický, tady se Vinterberg trefil do černého, stejně tak mi seděl více Boldwood M. Sheena,než N. Terryho z té předchozí verze. Co se týče Carey Mulligan, i ta mě bavila. S Tomem Sturridgem ovšem autoři šlápli úplně vedle. Ve filmu je nač se dívat, nádherná kamera a velmi podmanivá hudba, což je pro mě vždycky velké plus.

Zatím jsem nečetla předlohu a neviděla ani jednu ze zbývajících verzí, takže moje hodnocení nebude úplně objektivní, ale pokud mám hodnotit dojem, jaký na mě film udělal, pak nemohu jinak, než dát vysoké hodnocení. Skvělé herecké výkony všech, krásná kamera, přenádherná hudba, která ohromně dolaďuje celou atmosféru, vygradovaný děj, ohromný zážitek, který s dalšími reprízami nemizí. Pro mě jasná jednička mezi režisérovými filmy.