kverula

Krvák v romantickém podání. Ještě stále mě nepřestala bavit ta “vraždící nevěsta” lačnící po pomstě. Ještě stále není dokonáno. Zabiják vykreslený do role superhrdiny, se všemi dobrými i špatnými vlastnostmi. Vizuálně zpracované na jedničku, excelentní herecké výkony (především David Carradine, kterého jsem doposud znala jen jako “toho herce z kung-fu seriálu”), samurajské meče, dávka podprůměrného humoru a k tomu neodmyslitelná “tarantinovská” hudba. Má jasná rovnice pro skvělý film. Romantičtější konec si nedovedu představit.

Skvělý Emir Kusturica a jeho balkánští přátelé. Veselá atmosféra plná sluníčka, kýče a odpadků. Jeden z mála filmů, na které se vždy ráda podívám od začátku od konce.

Takovouto nádheru bohužel nedokážu popsat v několika větách, a proto se raději odmlčím a přenechám komentář větším pisálkům. Na to moje amatérská hantýrka nestačí.

Jediná (černobílá) komedie, se kterou můžu vstávat i usínat. Dokonale vtipný a rozverný Jack Lemmon a okouzlující a sexy Marilyn Monroe. Bezprostřední komedie v mafiánském prostředí, housle, kytary, holky a vdolky. Mňam!

Oslňující příběh tří žen, které jsou ve třech časových obdobích provázány jedním dílem a oslnivé herecké výkony v pořadí Nicole Kidman, Meryl Streep a Julianne Moore. Kidman jako depresemi soužená spisovatelka Virginia Woolfová, Moore vhozená do role hospodyňky a Streep nenaplněná láskou svého nejlepšího přítele. Celý příběh podtrhuje fascinující hudba, která umocňuje už tak silné chvíle (např. úvodní scéna, kdy jde Kidman do řeky). Těžko popsat příběh, kde dominují emoce. Málokterý film mě donutil pořídit si ihned po shlédnutí stejnojmennou knížku, abych mohla onen příběh prožívat ještě jednou a silněji. Málokterá knížka, která ve mě zanechala méně než filmové zpracování. Tedy do plnejch.

Jak by dopadl dnešní člověk, kdyby se zřekl civilizace? O tom je film Útěk do divočiny s excelujícím Emilem Hirschem (a s překvapujícím Seanem Pennem na režisérském křesle). Mladý Christopher McCandless se rozhodl opustit veškerý luxus vyspělého světa a vydat se do divočiny sám, bez řádného vybavení a dokonalých znalostí jak přežít. Stáváme se tak svědky jeho dobrodružné poutě, na které potkává spoustu přátel, kteří mu dopomáhají splnit si svůj sen – dostat se na Aljašku. Příběhu dominuje překrásná scenérie a hudba Eddieho Veddera (Pearl Jam) - obzvlášť v kombinaci, kdy Hirsche se západem slunce dojímá stádo losů v dosud neposkvrněné krajině. Film ve mě zanechal stopy tak hluboko vryté, že jsem ještě dlouho po shlédnutí zůstala sedět a přemýšlela nad dnešním konzumem. Překvapilo mě, že příběh je natočen podle skutečné události (a ještě víc, když jsem se dozvěděla, jak málo stačilo k přežití) – viva Alexander Supertramp! Kdybych mohla, zajela bych na Aljašku uctít jeho památku.

Tenhle film jsem obcházela hodně dlouho, romantická trapárna s D. Barrymoore a nesympatickým protějškem, říkala jsem si. Ale vůbec ne, CHA! Nakonec z toho vylezla děsně vtipná komedie, se zážitky a prožitky reálného života dvou třicátníků. Dokonale mě to oslovilo a Christina Applegate u mě zabodovala na plné čáře. Kéž bych o tom dokázala slovy lépe vystihnout. Můžu jen doporučit.

Jsem velký fanoušek rodinných dramat a tohle zpracování, vtažené do spisovatelského kruhu, mě vneslo pocit uspokojení ještě na pár hodin poté. Grega Kinneara si začínám vážit čím dál tím více, svou roli zahrál skvostně. Konečně, všechny jeho role jsou mi strašně sympatické. Podobně na mě zapůsobil film The kids are alright. Tedy tak, že jsem měla chuť si ho pustit ještě jednou. Kritiky snad jen trochu: už tak dojemný příběh nemusel být ještě vyšponován mozkovým nádorem (nejedná se o spoiler).