Hellhajzl

Jednoho krásného dne moje žena řekla: "Co si pustit Barbie?", načež já s otráveným výrazem ve tváři s představou, že když film odmítnu, budeme další 2 hodiny společně přemýšlet, co si pustit místo toho, jsem souhlasil. NAŠTĚSTÍ jsem se skvěle oženil a má drahá asi po půl hodině říká: "To je strašná debilita", čímž jsme jednohlasně uzavřeli onu růžovou kapitolu, při které Američani ve své domovině slintají blahem. Nechápu, jak se tahle zhovadilost dokázala dostat za prvé - do kin, za druhé - na Oscary. Říkám si, že svět míří do hajzlu, když se za bouřlivého potlesku vypouští do světa takováto sladká zuby-kazící narůžovělá hovna.

Čiší z toho feminismus jak sviň, ale když to srovnám s výletem po ostatních skvostech Homoflixu, tak se jedná o perlu korektně moderní kinematografie.

Jde to, když se chce. Tohle je od Endgame ten pravý Marvel, na který jsem rád chodil do kina. Tohle je přesně ten typ filmu, u kterého jsem se těšil i na pokračování. Tuším ale, že tímto filmem to zajisté také skončí a Marvel (potažmo i Disney) se zhroutí pod tíhou etnicko-politicko-sexuálně-multipohlavně stupidních nařízení, které začnou filmařům po Hollywoodu diktovat, koho smějí a nesmějí pustit na plac a podle toho to taky bude vypadat. Každopádně Strážci mě dojali, pobavili a celkově se mi moc líbili a určitě je doporučuji každému bývalému fanouškovi Marvelu.