castor

Americký nezávislý film měl vždy několik králů. Jim Jarmusch rozhodně patřil mezi ně. Smutné oči Johnnyho Deppa provází Divokým západem záhadná postava indiána, tvůrce pro svůj snový až hypnotický příběh znovu zvolil černobílý materiál, ale pro mainstreamového diváka tohle podivné a nejasné putování rozhodně není. Hodně nestandardní kus. Chápu, když leckomu nesedne.

Ideolog a klasik, který vždycky rýpal, rýpe dál, jen už mu lehce dochází dech. V posledních letech nás mnohokrát nepotěšil, ale pořád to v něm je. Jeho novinka to jen potvrzuje. Díky několika svižným a napínavým scénám se nám snaží namluvit (docela úspěšně), že jde o solidní thriller. Sledujeme retrospektivu ukotvenou v roce 2014, kdy se v hongkongském hotelovém pokoji setkává hlavní aktér s investigativními novináři. Dostáváme se tak postupně na začátek, kdy měl své sny, drápal se nahoru, věřil milované vlasti, zamiloval se, připravoval se na následky. Pokud přijde další 11. září, bude to jejich chyba. Mezi hlavouny z NSA (Národní bezpečnostní agentura) nebo CIA je i jistý Edík, který, jak všichni dobře víme, po několika letech přihlížení a zhnusení vynesl citlivé dokumenty z amerických tajných služeb a upozornil na masivní sběr citlivých dat. Exemplární trest je dosud ve hvězdách, protože dodnes zůstává v dočasném ruském azylu. Zvraty z logiky věci chybí, s emocemi se mohlo pracovat lépe. Joseph Gordon-Levitt nicméně na výbornou zvládl další zajímavou postavu, moc se mi zamlouvala i Shailene Woodley a hlavně Rhys Ifans. Oliver Stone má jasno, zda je Snowden hrdina nebo nepřítel, vynechává ty svoje patriotické výkřiky, a když leccos vezmeme s nadhledem, ty dvě a čtvrt hodinky si docela užijeme.

Nadprůměrnou vypravěčskou i řemeslnou stránku téhle autorské dvojici nikdo neodpáře. Také na dramatickém poli jsou Jarchovský s Hřebejkem na české poměry suverénní. Tohle rozkrývání historie jedné rodiny má svou sílu, vrstevnatost i ambice. Pořádnou zásluhu na tom mají herci, kteří jsou jednoduše velmi dobří, jen Milan Mikulčík v roli zetě trochu ztrácí. Navíc Martin Šácha je moc šikovný kameraman, to samé platí o skladateli Aleši Březinovi. Snaha mluvit o vážném společenském tématu je v české kotlině docela vzácností, jakékoliv vyrovnávání se s minulostí mimo dokumentární tvorbu je tak v mých očích fajn.

Bavilo i nudilo zároveň. Zajímalo mě, zda se budu bavit i poté, jakmile se pánové začnou ucházet o zakázky pro americkou armádu a dostanou se někam na horkou půdu. Nebavil. Je to utahané a vlastně i zbytečné. Jeden je obratný manipulátor a ulhaná sketa, druhý je naivní trouba, který ctí alespoň určité zásady. Dostanou se k obří vládní zakázce, půjde jim o kejhák, tvůrci se snaží trochu pošpinit systém a nabídnout satirický nadhled, ale divákovi je to šumák. A vůbec jim nevěří, že mají žít na hraně a obchodovat jak žraloci z Wall Street. Nic sofistikovaného se k nám nedostane, dramatického jakbysmet a bohužel i s humorem je to velmi podobné. Možná jen protivný hekavý smích Jonaha Hilla si budu nějakou dobu pamatovat. Todd Phillips chtěl zkusit něco serióznějšího, nicméně vypráví hrozně nezajímavě. A když je divákovi jedno, zda Miles Teller začne zase dělat maséra, nebo Hilla v Bagdádu znásilní deset Iráčanů, je něco špatně. Mnohými skloňovaný Vlk z Wall Street je totálně jiná liga!!

Tahle stoka je proklatě zaneřáděná nechutným odpadem všeho druhu. Hlavně tím lidským. Jihoafrická republika v temném podání neláká k cestovatelskému poznávání, země plná loupeží, vražd policistů, znásilňování nezletilých dívek a dětí, potíží s regulací zbraní, jakoby už dávno zapomněla, jaké hodnoty by měla ctít. Tvůrci v ní vypráví poměrně solidní detektivku, která se sice drží žánrových šablon, ale předkládá velmi slušné charaktery. Ať je to chlastající troska Orlando Bloom, který dá klidně pěstí šéfovi nebo bývalé ženě, nebo minimalisticky znamenitý Forest Whitaker, z něhož naléhavost přímo čiší. Jejich vývoj je moc fajn sledovat, velkým plusem je samotné prostředí slumů a špinavých ulic v nemocném systému, ve kterém umírají děti a gangsteři jen tak mimochodem usekávají ruce poldům.

Režisér David Mackenzie je sakra osobitý britský tvůrce. Stojí za přemýšlivým dramatem Perfect Sense i voyeuristickým kouskem Hallan Foe. Nyní nabízí další malý nenápadný film, o kterém se dá i několik dní po projekci docela přemýšlet. Předkládá poměrně nezajímavý obsah, ale dělá z něj poctivý kousek, který ocení pracující, milovníci neselhávajícího Jeffa Bridgese, znovu skvostně pošahaného Bena Fostera i ti, jež mají rádi drsné příběhy ze státu, kde je rozvinuté zemědělství, těžba ropy i byznys s větrnou energií. Loudavé tempo, několik velmi solidních scén, zajímavé charaktery. Jednohubky já rád. 70%

Silný obsah, velmi sugestivní obraz, komunistické revoluce. Poselství, které Brit Roland Joffé nabízí, je samozřejmě silné a důležité. Potěší i civilní výkony herců (ač mi Sam Waterston příliš nesedl), naopak mi vadilo, že tvůrci nebyli jednoduše odvážnější. Prostě se vydali po vážné cestě, ale nejsou tak kritičtí, jak by mohli, spíš kloužou po povrchu, nejsou tak suverénní, abych měl důvod si Vražedná pole někdy zopakovat. Když už nic jiného, podobné kusy sázejí přinejmenším na emoce, ani ty jsem úplně necítil. Leccos zabíjí i nepřiměřeně dlouhá stopáž. Každopádně Joffé, který je dnes na režisérské židli spíš k smíchu, tehdy docela válel. 70%

Vítejte ve svobodné zemi. Plné neomezených možností. To jejich loudání se nakonec vyplatilo. I když jak se to vezme. Jonás, syn držitele Oscara Alfonsa Cuaróna, už s otcem spolupracoval na scénáři k ceněné Gravitaci. Samozvaný strážce hranice mezi Mexikem a Spojenými státy si hraje na kočku, která nahání skupinku mexických myší. Podobných samotářů, co berou zákon do svých rukou, jsme tu měli už víc, ale tahle pouštní atmosféra a vedro s kombinací několika brutálních scén se jen tak neomrzí. O motivech střelce se nic moc nedozvíme, to samé se dá říct o prchajících obětech. Je to prosté, bez zbytečných kudrlinek. Cuarón vsadil na jasně rozdané karty, přitáhl dvě hvězdy nižší svítivosti (Jeffrey Dean Morgan, který měl ve druhé polovině hodně mizernou mušku, a Gael García Bernal) a několik mexických terčů. Někdy to i stačí.

Aneb snímek z dob, kdy si Jim Carrey kradl veškeré scény pro sebe. Nezávadná divočina, ve které znovu ukázal, co všechno se dá udělat s lidským obličejem, a ve které jsou všichni ostatní pouhým křovím. Jde nicméně o asi první kus, ve kterém je herec usazený v reálném životě. A musel se tak místy podřídit dramatické stavbě příběhu. Scénář je vykalkulovaný produkt podle příručky (ač s docela dobrým nápadem), nicméně tenhle přechod (chcete-li) k charakternímu herci je další poctivou improvizační one man show. Navíc zcela nezávadnou i pro nejmenší diváky. Carrey je coby dravý právník a chorobný lhář kouzelný i poté, co jej do kolen dostane synkovo přání při sfouknutí svíček na narozeninovém dortu. Je to sice extrémně čitelné, ale i po letech velmi dobré. A představuje sakra velký komerční úspěch. Dnes by takový potřeboval jako sůl.

Gavin O’Connor mě ještě nikdy úplně nezasáhl. Rodinná dramata řešil i v Hrdosti a slávě nebo mnohými opěvovaném Warriorovi. Také tady mísí v docela komplikovaném balení žánry a poměrně se mu to daří. Nenápadný účetní žije sám, je odměřený k lidem, emocionálně strohý. Je autista. Otrokem svých poruch. Ale ve své jiné poloze je také nezávislý účetní pro velké ilegální ryby, díky čemuž má doma originály děl proslulých malířů a zlaté cihličky. Do života mu ale vstoupí jiná účetní v podání znovu roztomilé Anny Kendrick, které půjde o krk, protože přišla na to, na co on (ač on za pouhou jednu noc). Řada flashbacků (drsná armádní výchova), řada odboček. Ambice docela velké, ale O’Connor (troufám si tvrdit) nestíhá. Tempo vyprávění je rozvleklejší, měl by volit kratší stopáže, odtažitosti je na mě až příliš. Koženého Bena Afflecka budu mít vždycky rád, a protože má jeho postava ráda řád a pořádek, jeho protivníci to vždycky efektně koupí. Nakonec poměrně kompaktní kus. 75%