castor

Minule chystal večírek Samuel, na kterém se mnohé „zamotalo“, teď jsou to rodiče Guzmána a Mariny, kdo připravil dobročinný galavečer pro smetánku. Ponechaná cenovka na obleku jednoho ze studentů nám má ukázat (!) sociální rozdíly, každopádně Samuel aspiruje na jednu z nejotravnějších postav série. Jeho starší bratr Nano, který se vrátil z vězení, má další problém se splácením dluhů. Christianovo zapletení do podivné trojky pokračuje. Není to ani energické, ani divoké. A záběry z policejních výslechů jsou dost mdlé, respektive zatím jen na efekt. Evidentně další seriálové zklamání od Netflixu. Momentálně je to z mé strany jen o lehkém zájmu, jak to celé skončí.

Chytlavý příběh z prostředí studentů, kteří řeší svůj sexuální život i sociální rozdíly (a ještě k tomu vážný zločin), si představuju jinak. Nevím, zda je to tím, že mi není šestnáct, ale zatím je to hodně průměrné klouzání po povrchu. Je tady další večírek, na kterém drogy a alkohol lehce zamíchají děním mezi několika páry a vztahy. Nějaký ten zadeček, nějaké to prso, ale Netflix zdá se šlápnul vedle, „jeho“ postavy mě zoufale nebaví. Záběry z policejních výslechů docela úsměvné. Evidentně další seriálové zklamání.

Bůh žehnej Americe. Evan Goldberg a Seth Rogen jsou kamarádi od dětství. Spolupracovali spolu na řadě fláků. Fešáci v upnutých trikotech, prvoplánově kladní, zoufale nudní, zachraňující nás šváby před intergalaktickým zlem. Jenže tady jsou naši tajtrdlíci krapet jiní: morálně pochybní. Říkají si The Seven a reprezentují gigantickou společnost jménem Vought, která tvoří jejich veřejnou image a spravuje všechny ty zlaťáky, které tahle parta přináší. S jejich značnou silou přichází velká zodpovědnost, což je téhle bandě docela šumák. Proti elasťákovým celebritám začne bojovat nesmělý mladík Hughie, pomstychtivá banda, kterou povede Karl Urban coby ostřílený Butcher (který přišel vinou Sedmičky o manželku), se pak postupně rozrůstá o nové týpky – v jádru citlivého Frenchieho, němou a velmi hbitou Kimiko a o bývalého vojáka Mother's Milka. Na druhé straně je především egoistický slizoun Homelander ve skvělém podání Antony Starra. Jízda plná řízné hudby, adrenalinu, černého humoru, laserových očí a krvavých orgií má zelenou. Jen u toho diváka místy nesmí moc přemýšlet a pouze se bavit. První série moc fajn, v druhé už to začalo dřít. Mnohé postavy totiž ve velkém bilancují, přešlapují na místě, vylévají si srdíčka a slibují si, co bude až bude. Neubráníme se zbytečným scénám, které jen zabíjejí čas, aby si tvůrci mohli šetřit na další sérii.

Krušná česká filmová zastavení pokračují. Marka Vašuta oškubala exmanželka, přesídlil proto do hor, kde společně s bratrem vlastní hotel. Stárnoucí pantátové popíjejí, paří a užívají si zvláštního zájmu mladých dívek. A ještě soupeří s majitelkou konkurenčního horského hotelu, se kterou se navíc Vašut tak nějak seznámí po síti. Proč duo Vašut a Etzler slaví u žen tak velké úspěchy, netuším. Prostě Pažout se vrací a zdaleka neoplývá takovým šarmem a intelektem. V praxi to totiž v jejich podání místy vypadá, jako když banda dědků (kteří si mylně myslí, že na to mají) sedí v létě na zahrádce u pátého oroseného a komentuje kolemjdoucí mladé maso slovy „ty vole, tu bych pořádně vohnul“. Já si holt mužnost představuju jinak. Tvůrci nám předkládají mdlý humor, strojené dialogy, spoustu zbytečných scén a buranskou prvoplánovost. A „těšení se“ na jednu zásadní zpravodajskou reportáž. Každopádně myslím, že u nás v posledních letech vznikly závadnější kusy.

Kdyby člověk jel vlakem z Aše až kamsi na Ostravu, přičemž cestu by ještě protáhla porouchaná lokomotiva či nešťastník, kterého už nebavil život, asi by byl za něco podobného i rád. Jinak je ovšem vhodné se téhle české zimní horské asi komedii raději obloukem vyhnout. Na nedostatek smysluplného děje jsme si u tuzemských projektů už tak nějak zvykli, jenže tady není nic: nápad, myšlenka, jiskra. Jediné, co mají jednotlivé linie společné, je místo, kde se odehrávají. Tvůrci se snaží chybějící děj maskovat množstvím nesmyslných postav, které mají dvě nohy, dvě ruce, čímž připomínají člověka, ale to je asi tak všechno. Protože jsou to fakt podivné bytosti. Vybočují z nich možná Hana Vagnerová a možná Radim Fiala se svou filmovou dcerou.

„Když se objeví nové druhy v ekosystému, vždy dojde ke změně. Ti noví mohou zničit faunu a flóru místa, nekonečně se množit nebo způsobí změny, které mohou vyústit v převrácení všeho,“ přirovnává jedna ze studentek nové spolužáky k jinému druhu. Banda mladých lidí, kteří ve i mimo školní lavice řeší nevázaný sexuální život, sociální rozdíly či uvědomění si sexuální orientace, navíc je to vše orámováno zločinem, o kterém se postupně dozvídáme víc a víc. Školní projekt má sblížit Marinu a Samuela i další méně pravděpodobný pár (Guzmán a Nadia). Potenciál by tu byl, zatím se to ale dost táhne.

Hodně postav, jedna nosná linie: na prestižní školu pro zbohatlíky nastupují tři studenti z jiné veřejné školy. Stipendia sponzoruje stavební společnost, která stojí za zřejmě špatně odvedenými zásahy na školní budově. Sympatických postav je pomálu, zajímavých zrovna tak. Ve i mimo školní lavice řeší nevázaný sexuální život, sociální rozdíly, lži, drogy, zášť, uplatnění se ve společnosti a uvědomění si sexuální orientace, navíc je to vše orámováno zločinem, o kterém se dozvíme hned v prvním díle. Rozjezd zatím velmi pozvolný.

Reforma sociálních médií? Rozhodně. Protože svět se změnil. A zbláznil. My ho zbláznili. A už nemůžeme vrátit džina do lahve. Zlověstné, ale ani nijak zvlášť objevné. „Žijeme ve světě, ve kterém je strom finančně cennější, když je mrtvý, než když je živý, ve kterém je velryba cennější mrtvá než živá. Dokud bude naše ekonomika takto fungovat a korporace nebudou regulovány, budou nadále ničit stromy, zabíjet velryby, těžit ze země suroviny a ropu, i když víme, že to ničí planetu a že to zanechá horší svět budoucím generacím. Tohle je krátkodobé myšlení.”

Evidentně další seriálové zklamání. Výbuch konvoje. Koupil to brácha jedné z postav. Ta i veškeré další postavy mluví a já jim nerozumím. Dělají kroky, které nechápu. Holce je 19 let a už je vdovou. V pohodě, hned má náhradu. A právě tak nějak obecně mi chybí přirozené důsledky konání postav. Chybí klíč k jejich motivacím. Proto je to pak obtížné se samotnými emocemi, které ani v případě smrti několika vojáků nefungují. A do toho všeho se zjevuje samotný Fraser, který divně chodí, má zvláštní postavení těla, neumí mluvit, nevydrží chvíli v klidu, vypadá ztraceně. Bohužel to i já.

Rue, hrdinka Euforie, také prchala před vlastním strachem. Prostě tady byla a snažila se nějak přežít. I pomocí chlastu a všemožných drog. Zkažených kusů okolo ní bylo nemálo. Právě z počátku série jsem viděl mezi těmito dvěma projekty nějakou spojitost. Protože i Fraser se od začátku projevuje komplikovaným chováním. Jenže to záhy vyprchalo. Euforie byla obsahově podstatně silnější. Na italské vojenské základně našel spřízněnou duši: Caitlin. Jenže ta má zřejmě do konce života zaracha („Pořád jsem to já,“ snaží se vysvětlit otci) a Fraser je tak ještě protivnější než obvykle. Společně neodpovídají heteronormativní společnosti, jenže aspoň nějaká pravidla by bylo fajn ctít. Věřil jsem, že alespoň Jonathan bude „normální“. Spletl jsem se. Momentálně je to jen o lehkém zájmu, jak to celé skončí.