castor

Leonardo DiCaprio (ve svém předhvězdném období) a David Thewlis ukážou pindíky, Romane Bohringer odhalí všechno. A Agnieszka Holland překvapí poměrně uloudanou a nikterak objevnou režií. Verlaine a Rimbaud. Moc dobře je známe ze středoškolských osnov. Dvě persony, hodně chlastu, hodně sexu, hodně vzteku. Starší (a slabošský) Verlaine dostane od talentovaného mladíka (a nevychovaného sobce) dopis s básněmi, je uchvácen, pozve ho k sobě do Paříže, vypukne mezi nimi vášnivý i zvláštní vztah, který má neblahý vliv na Verlainovo manželství i celou osobnost. Dialogy jsou hutné, scény pomalé, zapamatovatelné momenty chybí. A ač skvěle zahranou, tak tuhle slabošsko-otravně-zakomplexovaně-vzpurnou dvojku by člověk v reálném životě potkal nechtěl.

Chlapík rozkročený mezi Asií a Hollywoodem, který schytal víc ran, než Van Damme a Seagal dohromady. S jeho rváčským dětstvím pomohla internátní škola, která představovala jistou drsnou továrnu na herce. Vděčí jí nicméně za svoje akrobatické kousky a bojové umění. Získal pár roliček, aby se následně uplatnil jako kaskadér v posledních filmech Bruce Leea. Právě za něj se po jeho nečekané smrti hledal náhradník. Měl se jím stát právě on, nakonec ale zvolil vlastní cestu, a to kombinací kung-fu a komedie. Z ostříleného kaskadéra se stala hvězda, která uplatňovala svoji akrobacii. Ve filmech vystupoval jako prosťáček a nemotora, který měl nicméně smysl pro rytmus, neuvěřitelně ohebné tělo a byl mistrem situačního gagu. Jeho filmy byly plné nápadité choreografie a soubojů, standardně doplněné o triviální dialogy a podivné asijské emoce. Ač se v Americe prosazoval nadvakrát, pomohl sblížit asijskou a západní kinematografii. A otevřel dveře dalším asijským hercům na americký trh. Jeho úspěch má i stinnou stránku, protože je vlastencem za každou cenu, jeho loajalita k režimu tak kdekomu leží v žaludku.

„Když je pán měkota, čeládka zvlčí!“ Ostatně „to kyselo je moc kyselý... a ten bramborák je moc bramborovej!” Moc dobře víme, že divadelní autorita a oceňovaný dramatik byl podstatně víc než jen Trautenberk. Tři generace jednoho rodu, i když vdova po nejstarším z nich Jana (rozená Kalistová) připomíná, že z její strany trvá herecký klan rovných osm pokolení. Určitě se dalo poohlédnout i tímhle směrem, navíc třeba pravnučka Alžběta Malá se profesi také věnuje. Hlavním průvodcem se tu stává David Prachař, který vzpomíná na svá osudová divadelní setkání a který úspěšně střídá velké shakespearovské role a experimentální performance rozvíjející existenciální témata. Příjemné, civilní.