Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Akčný
  • Dráma
  • Komédia
  • Sci-Fi
  • Animovaný

Recenzie (3 237)

plagát

Právě začínáme (1946) 

Bankéři, pedanti, ředitelé a nerudní úředníci, stereotyp do kterého byl "předválečný" J. Marvan zaškatulkován, naednou působí jako svěrací kazajka, ze které se vyšmodrchal až v roli Bohouška. Přestože i na něm musela zlá doba nechat nějaké šrámy, pro jeho projev typická upjatost zmizela a byl jako politý živou vodou. Vlastně jen díky němu a Plachtovi se dá tento film považovat za komedii. Dnes by dostal takový příběh nálepku dramedie. Na bezstarostné prvorepublikové komedie ještě nebyli válkou zmordovaní diváci připraveni; dost možná na ně nebyli připraveni ani tvůrci. Snad i proto z tohoto filmu prosvítá nejen sentiment, ale také jistá konejšivost a laskavost. J. Plachta, jehož hudrování stejně nikoho nepřesvědčilo, že by byl schopen ublížit, byl přesně ten typ člověka, kterého bylo v poválečném filmu zapotřebí. Je velká škoda, že jen pět let nato zemřel. Ale je dobře, že nám po něm zůstaly filmy, jako je tento. Nenechte se odradit uřvaným začátkem, jakmile se dají ti dva dohromady, je to klidnější. PS: holčička zpravodajka, všedrbna, byla dle mého názoru použita v českém/československém filmu poprvé a hned to pěkně zafungovalo.

plagát

Ďábelské sémě (1977) 

Pozoruhodný počin. A to nejen v kontextu toho, že byl natočen před sedmačtyřiceti lety. Dean R. Koontz dokáže psát tak, že se vám při čtení ježí chlupy. Nebojí se vydat za hranice, kam se většina jiných autorů, kteří jsou svázáni společenskými konvencemi, vydává jen sporadicky. Ví, čeho všeho je člověk schopen a nejenže neodvrací zrak, on to klidně hodí na papír a vydá. Ale nebojte, tady se drží on...nebo tvůrci v rozumných mantinelech. Ano, některé momenty jsou lehounce perverzní, ale jinak jde o velmi zdařilou mixáž sci-fi a thrilleru pro všechny, kdo se zajímají o problematiku UI. Nenechte se tedy zmást názvem, který evokuje nějaké duchařské křepčení. Ale stejnětak tento film nepodceňujte díky velmi zjednodušujícímu obsahu tady na CSFD. Spíš si představte otravnějšího HALa, který tentokrát dává zabrat jedné pěkné paní. Demon Seed je chytře napsaný, velmi zručně natočený a některé momenty jsou i dnes plně funkční...mrazivé. Vše krásně doplňuje moc povedený vizuál a samozřejmě hlas Promethea. Neodpustím si srovnání a rýpnutí...v tomto filmu je ohledně UI mnohem víc originality a podnětných myšlenek, než v nedávno viděném Atlasu, nebo Stvořiteli. Což je ostudné, ale takhle za uši od filmových staříků, si zaslouží dostat většina dnešní sci-fi produkce. Sedmdesátky byly pro žánr sci-fi a hororu přelomové. Filmy jako Vetřelec, Blízká setkání třetího druhu, Vymítač ďábla a spousta dalších, byly kasovní trháky. Cestu jim proklestily klasiky jako 2001: Vesmírné Odyssea a Planeta opic. Díky nim se začaly na stoly producentů dostávat i knihy autorů okrajových žánrů sci-fi a hororu. Dean R. Koontz je vynikající spisovatel, ale na filmové adaptace svých knih má vcelku smůlu, protože Demon Seed je i po skoro padesáti letech pořád nejpovedenější. Vcelku by mě zajímal remake, kterého by se chopil třeba někdo jako Garland.

plagát

Kľúč (2005) 

Nějakým zvláštním řízením osudu jsem dnes sáhnul po Hrůza v Connecticutu a za chvíli po tom, jsem si pustil Klíč. Připomínám, že na trailery se záměrně nedívám a obsahy čtu několik týdnů před sledováním...chci film vidět tak, jak ho chtěli servírovat filmaři, ne distributoři. Je tedy náhoda, že jsem zvolil dva filmy, které mají leccos společného. Resp. nemají :-) Všechno to, co mi u Hrůzy chybělo, tzn. šikovní tvůrci a sympatičtější postavy, Klíč má. A k tomu velmi atraktivní prostředí New Orleans, resp. jižanský smrádek. A dokonce došlo i na mnou preferované postupné rozkrývání příběhu, který téměř až do konce zůstal mysteriózním thrillerem...nezvrhl se v bubuhoror. Takže ano, první půli jsem byl maximálně spokojený, protože tohle je podle mého gusta. Jenže... . Zatímco Hrůza má dobrý, silný příběh, který by dlouhou, místy rozvážně plynoucí stopáž snesl, Klíč občas vaří z vody a stojí "jen" na šikovnosti režiséra a kameramana. Samotný děj je spíš průměrný, nepříliš originální a místy docela dýchavičný. Závěr je taky nepříliš uspokojivý. Přecejen mám v žánru nakoukáno, jsem tedy kritičtější. Každopádně i tak je Klíč o dost lepším filmem, než Hrůza v Connecticutu. Doufám, že se Iain Softley k hororu ještě vrátí.

plagát

Hrôza v Connecticute (2009) 

Typický příklad filmoprasení. Místo aby se tvůrci inspirovali skutečným příběhem a jen ho posunuli k mysterioznímu thrilleru, tak z něj udělali zcela nevěrohodný a přepálený hororoguláš. Místo aby pracovali s náznaky a postupně rozkrývali příběh Jonaha, naservírovali vysvětlovače v podobě kněze, odhalovače v podobě holky a duchscény jako z Pirátů z Karibiku. Je to škoda, protože i přes to klišé....teenager trpící rakovinou, pojídající experimentální léky vidí duchy..., je první půle vcelku slušná. Některé výjevy jsou působivě nepříjemné a historie domu má silný thrillerový potenciál. Ale jak už jsem uvedl, tvůrci dali přednost doslovně podané horourovině. ALE...v tomto žánru už vznikla spousta horších nepodarků, takže v tomto srovnání...i přes ty výhrady, nejde o vyslovený průšvih. Se sympatičtějšími postavami a lepším režisérem, by se to i s tím blbým scénářem, mohlo vyšplhat do nadprůměru. Takhle jen slabounké 3*.

plagát

Atlas (2024) 

Původně jsem se chystal začít takto: Atlas je jen vážněseberoucí jednohubka pro hopsafandy JL. Což rozhodně není můj případ. Já se naopak bavil tím, jakou dostávala její postava sodu. Tu aroganci má prdelatá pěvice jistě v základní výbavě nebo zaslouží Oscara, protože zatímco osmatřicetiletou IT odbornici jsem jí nevěřil ani vteřinu, jako namyšlená popadesátiletá vysíračka byla velmi přesvědčivá..... . A dál jsem chtěl pokračovat: Od Stvořitele jsem měl velká očekávání, takže jsem byl zklamaný, ale tady můžu jen suše konstatovat, že výsledek odpovídá všem předpokladům. Čekat něco víc, by bylo stejné, jako chtít od autorů Toma a Jerryho, aby natočili remake Vesmírné Odysey. Potíž spočívá v tom, že se sotva průměrně inteligentní lidé pokouší psát o něčem, co lidskou inteligenci přesahuje. Jak by mohl břídil Eli Coleite vkládat slova do úst UI? Dát jí věrohodnou motivaci, vymyslet chytrý příběh....jak by mohl být v uvažování aspoň několik tahů dopředu, když umí sotva táhnou figurami? Jeho tvůrčí kredit je mizerný. Empatický člověk nemusí zažít trauma, aby o něm psal. Člověk s fantazií nemusí létat na drakovi, aby napsal třeba GoT. Inteligenci ale nahradit představivostí nelze. Dobrý příběh o UI...ten by měl psát někdo opravdu chytrý...ideálně chytřejší, než většina diváků. Na téma UI vznikla hromada filmů...většinu jsem viděl. Takže bych mohl srovnávat třeba hodiny..... . Jenže dál bych pokračoval v jiném duchu: Proč ale Atlas srovnávat s filmy o UI, když je primárně o člověkovi? Sice také zapadá mezi další rychle zapomenutelné pokusy přiživit se na (předčasném) povyku kolem UI, ale je především o vině, důvěře, traumatech z dětství hlavní postavy. Ohavná kombinace, já vím. Ale výsledek není tak děsivý, jak by mohl být. Není to nic originálního, najdete tam střípky Vetřelců, Blade Runnera a mnoha dalších, ale to bych nekritizoval, těžko se tomu vyhnout. Co už ale za kritiku stojí je spousta nelogičností, ale především akční závěr, který je opravdu hloupý, přepálený... . Eli Coleite je v mých očích scénáristický prznič. Díky takovým jako on jsem po pár epizodách utnul sledování Star Trek: Discovery i Klíče. Přesto...kdo nečeká víc, než megaprdel JL, hromadu slušné CGI a zápletku, která vám dovolí v klidu si u filmu tiktokovat, mohl by být aspoň mírně spokojen. Já jsem ohledně UI hodně kritický a mrkl jsem na Atlas jen z nudy, protože venku je hnusně, ale vysloveně otrávenej nejsem. Netflixárna classic. Slaboučké 3*. PS: Rád bych viděl JL a Paris Hilton v jednom filmu...nejlépe z prostředí Power slap.

plagát

Maléry pána účtovníka (1980) 

Můžete to vnímat jako další nablblou, ale veskrze neškodnou komedii, nebo k tomu přidat kontext doby vzniku; za socialismu byly podobné filmy hojně podporovány státem. Zvlášť v době krize, která byla v Itálii a Francii opravdu výživná. Velmi často v nich hrdinové strádají, nemají práci, nebo je vůbec nenaplňuje... je nám předkládáno, že se tam mají skoro všichni špatně . I proto se tyto komedie dočkaly mnoha repríz v ČSSR. Protože socialismus byl založen na vytváření dojmu, že u nás se mají všichni stejně...stejně dobře. A najednou tady máme důkaz, že to tak je. Že jinde se žije hůř. Maléry jsou vystavěny na škodolibém humoru...bavíte se nehodami a smůlou karikatur tehdejšího obyčejného člověka. Dnes vstřebávám tak polovinu vtípků, než před třiceti lety. Opravdu vtipných scén mohlo být tak 20%. Dalších 30% neurazí, ale zbytek je slušně řečeno trapný výprdek.

plagát

Dark Matter - Episode 4 (2015) (epizóda) 

Není to úplně špatný. Když zafunguje humor, tak se to náladou k Firefly blíží, ale pořád je to trochu nízkotučné. Asi se mi nechce koukat na xxx dalších epizod. A to i když vím, že se tvůrci často řadu od řady zlepšují.

plagát

Dark Matter - Episode 3 (2015) (epizóda) 

Opět se mi vyplatil způsob, jakým sleduji filmy a seriály. Žádný všeprozrazující trailer, jen letmo přečtená synopse a pak několik týdnů počkat, až se mi vykouří z hlavy. Takže když si pak takový seriál pustím, nejsem zatížený očekáváním a ochuzen o překvapení. Postavám už jsem začínal přicházet na chuť...stačilo odlehčení a především víc  A. Lemkeho a androidky. A k tomu závěrečné překvápko, které bylo nepochybně součástí traileru... . Tzn. už mám představu oč běží a jsem konečně spokojenější. Zatím ještě 3*, ale ty už jsou poctivé.

plagát

Dark Matter - Episode 2 (2015) (epizóda) 

Predikce se naplňují. Ta akční složka je fakt mizerná. Low cost nejsou jen herci, ale taky kameraman. To malinko zábavna, které jsem detekoval se týkalo několika drobných asociací s Firefly. Antihrdinové, týpek zabiják, divná holka, snaha vydělat, která se zvrhne v dobročinnou misi... . Obsahově je Dark Matter orientovaná jinam, než odlehčená Firefly, ale přestože vidím jistý potenciál musím se přemlouvat, abych pokračoval ve sledování. Zachraňuje to opět až poslední minuta epizody. Ze zvědavosti dám ještě jednu epu; dost ale pochybuji že mě přiměje proklopýtat se až ke konci řady.

plagát

Dark Matter - Episode 1 (2015) (epizóda) 

První dojem velký špatný. Parta lidí, kteří jakoby z oka vypadli druhojakostním americkým hercům. Až směšně pěkňouncí steteotypánci. A samozřejmě namícháni dle zaručeného korektvzorce. Ale dobře, řekl jsem si, že pokud něco začíná ve vesmíru, motá se v tom android a pár otazníků, dám tomu šanci. Za tu trpělivost jsem si vysloužil lehký twistíček v závěru, který naznačuje, že to sice bude pitomost, ale možná, jen možná pobaví. Velmi mi to připomíná nedávný Beacon 23, který jsem po pár epizodách utnul. Tahat za nos se rád nechám, ale ne od břídilů. Predikuji podobný vývoj.