InJo

Mlčeti zlato. John Woo se rozhodl natočit němého Punishera, výsledek však nejvíce připomíná lehce zapadlý Rozsudek smrti Jamese Wana (hrdina i záporák jsou velmi podobné typy). Natočit film bez dialogů v tomto případě dává celkem smysl. Jednak slovní výměny nikdy nebyly režisérovou silnou stránkou, ale hlavně - tahle látka je opravdu nepotřebuje. Scénář je absolutní šablonovité klišé, navíc osekané úplně na kost, takže žádné řečičky tady vážně nejsou potřeba. Legenda žánru se tak může naplno soustředit na to, čím nejvíce proslula, tj. okázalým emotivním výjevům a především krvavým přestřelkám s pořádným bodycountem. Hrdinovu truchlení a svědomité přípravě na pomstu Woo věnuje většinu stopáže, masakrování gangů tak na řadu přichází až v poslední půhodině. Natočené je to dobře (v rámci možností), ale není to žádný velkofilm, který by představoval návrat mistra na vrchol. 65 %

Slaboduchá vykrádačka (rovněž slaboduchého) Pyunova Cyborga a prvního Terminátora. Nonstop naháněčka v laciných postapo kulisách (v podobě pár zaměnitelných skladišť, vrakovišť a kanálů) se spoustou akce, která je však strašně jednotvárná. Spestřetřením monotónního děje jsou akorát krátká epizodka s radioaktivními kanibaly (nedělám si srandu!) a legrační "šokující" pointa týkající se hlavního hrdiny s vizáží Daniela Day-Lewise v Posledním Mohykánovi. Guilty pleasure z dob dávného dětství a simultánně dabovaných pirátských VHS. ;) 40 %

Hezká kamera, exteriéry, pomalé tempo a téměř hororový tón vytváří působivou, téměř hypnotickou atmosféru. To je však bohužel vše, co Jařabův snímek reálně nabízí. V Coppolově Apokalypse se taky čekalo na Godota, to se ale v závěru naplno zúročilo (navíc cesta sama byla do velké míry i cílem). Tady ale po doplutí za tajemným bratrem hlavního hrdiny diváka čeká pouze hořké uvědomění, že za spoustou příslibů a náznaků se neskrývá nic skutečně nosného. Navíc Václav Vašák nesahá démonickému plukovníku Kurtzovi Marlona Branda ani po špínu za nehty u nohou. 50 %

Samozřejmě jsem čekal, že to bude strašná blbost, ale že to bude mírou dětinskosti, absurdity, nelogičnosti a nechtěné směšnosti na úrovni hraného Batmana ze 60. let, to mě tedy přeci jen trochu překvapilo... 20 %

Pro mě možná vůbec nejlepší film Johna Woo, který v podstatě objevil v Travoltovi výborného záporáka (viz režisérova předchozí Operace: Zlomený šíp). Tváří v tvář představuje dokonalé propojení strhující a úchvatně natočené akční podívané a emocemi nabitého dramatického příběhu, jaký v tomto žánru nemá obdoby. Z šílené zápletky o absurdní výměně identit se podařilo vykřesat originální a výjimečný počin, v němž je vše v nevídaně silném souladu. Od postav a jejich vztahů, přes spektakulární sekvence až po nehorázně stylový hongkongský feeling. Čistá láska. 100 %

Pozoruhodný pokus vyspělého režijního mistra udělat z obyčejné žánrovky meditativní filozofický art. Existenciální temné thrillery jsou přesně Fincherova parketa, tentokrát měl ale ke zfilmování příliš mělkou látku. Prostou hlubších významů, strhujících dějových zvratů a v neposlední řadě i konce, který by dokázal silněji rezonovat. A Fassbenderův antihrdina sice super, bez dalších nosných postav, které by ho plnohodnotně doplňovaly, ale ani on nevynikne tak moc, jak by mohl. 70 %

Vynikající satirická moralita na provařené téma zvrácenosti boháčů a špatnosti konzumní společnosti. A pro mě asi i nejlepší a nejosobitější způsob, jakým byla dosud filmově zadaptována tvorba mého oblíbeného literárního klasika. Mike Flanagan je machr a v psychologicko-filozofických minisériích, v nichž horor představuje pouze zastřešující žánr, se vyloženě našel. 85 %

Těžkotonážní audiovizuální žranice, která se s očividnou úctou snaží navázat na jednu z největších sci-fi klasik historie. Villeneuve je klasa a dokáže dokonale prodat fascinující futuristický svět, jednotlivé scény i velmi ambiciózní zápletku, která se nebojí rozvíjet myšlenky Scottova veledíla. S délkou a pomalostí tempa to ale tentokrát trochu přepískl - ten film by působil stejně majestátně a epicky i kdyby byl o půlhodinu kratší. Od chvíle, kdy do děje vstoupí Ford, je film najednou téměř bezchybný (a místy vyloženě úchvatný). Problém je, že na jeho příchod si musíme počkat setsakra dlouho, přičemž do té doby sice maximálně fotogenický, jinak ale trochu fádní Gosling spoustu času jenom (pomalu) chodí nebo smutně kouká (byť v krásných kulisách a se super zvukovým a hudebním doprovodem). Na výborný film, za nějž se nikdo ze zúčastněných nemusí ani trochu stydět, to ale každopádně stačí - a to s přehledem. 85 %

Moje hodnocení asi nemůže být úplně objektivní, protože Martinu jsem osobně poznal dávno předtím než se její život vlivem jedné odporné (ne)lidské zrůdy navždy změnil. I tak ale věřím, že časosběrný dokument Jarmily Štukové bude velkou emocionální bombou pro většinu diváků, kteří ho uvidí. Martinin příběh je totiž tak ohromně silný, inspirativní a plný naděje, že si nedokážu moc reálně představit, že by ho někdo dokázal odkoukat a přitom ho nijak citově nezasáhl. Martina je nesmírně milý a sympatický člověk s obdivuhodnou vnitřní silou, a všechno (zlé i dobré), co si v posledních letech prožila, si budete moci díky dobře vybranému a sestříhanému materiálu prožít spolu s ní (kdo u finální scény neuroní ani slzu, nemá podle mě srdce). Přitom je to velmi věcná a střídmá observace, žádné misery porn, které by chtělo publikum lacině dojímat (což by přitom vzhledem k tématu šlo velice snadno).

Filmařsky línější, nudnější a bezvýznamnější duchařinu aby člověk pohledal. Horory dlouhodobě miluju, na tuhle konkrétní odrůdu, s kterou v současnosti umějí pracovat asi jen James Wan a Mike Flanagan, už ale začínám bejt regulérně alergickej. A Conjuring univerzum už by mělo radši skončit. Nebo alespoň výrazně změnit směr, jímž se bude dál ubírat.