Biografia
„Fakt, že nyní nejsem mezi špičkou, mě netrápí. Většina lidí se tam vůbec nedostane.“
Harold Hopetown Fraser, známý pod svým uměleckým jménem Snub Pollard, byl australský estrádní umělec, který jako dítě zpíval v kostelním sboru a už jako kluk, spolu se svojí mladší sestrou May, vystupoval s Pollard's Lilliputian Opera Company; odtud i jeho pozdější příjmení. Původ přezdívky „Snub“ jasný není. Společnost měla na přelomu 19. a 20. století několik velice úspěšných turné po Austrálii, Novém Zélandu, ale také třeba Dálném východě. V roce 1908 se s ní Harry Pollard vydal na turné po Severní Americe a po jejím skončení už zůstal ve Spojených státech. V roce 1911, už pod jménem Snub Pollard, začínal v malých rolích u Essenay Film Studios.
Od roku 1915 se na plátnech objevoval pravidelně, např. v grotesce Chaplin na pláži (1915) představuje prodavače zmrzliny. V pozdějších letech tvrdil, že to byl producent Hal Roach, kdo ho v Los Angeles objevil a začal jej obsazovat do vedlejších rolí raných filmů Harolda Lloyda a Bebe Daniels (velice úspěšná série Lonesome Luke). Svůj protáhlý obličej si Pollard ozdobil císařským knírem (podle Viléma II. Pruského), ovšem zakrouceným dolů – to byla jeho obchodní značka. Od roku 1919 ho Hal Roach už obsazoval do hlavních rolí série jednocívkových a dvoucívkových grotesek; mnoho z nich dovedně režíroval Charley Chase a v hlavní ženské úloze ho často doprovázela Marie Mosquini. Během natáčení komických výstupů byl mnohokrát zraněn a opakovaně musel navštívit nemocnici.
Jeho nejznámější groteskou je It's a Gift (1923), ve které představuje excentrického vynálezce řady zlepšovátek – včetně malého auta na „magnetický pohon“ – ve stylu Rube Goldberga (ten často maloval složité, nesmyslné nebo jednoduchý problém složitě řešící stroje). V této komedii jej pronásledují ropní magnáti, kteří mají zájem o jeho nové výtvory. Počátkem roku 1923, krátce po své druhé svatbě, se se svojí ženou vrátil do Austrálie, aby navštívil příbuzné. To vyvolalo velkou pozornost a on zde pak musel vyprávět o světě filmu. Po návratu do Států odešel po deseti letech spolupráce (v roce 1925) od Roache a v následujícím roce se přidal k nízkorozpočtovému studiu Weiss Brothers, kde se spolu s Marvinem Lobackem pokoušeli napodobovat styl Laurela a Hardyho, kopírovali jejich zápletky a gagy.
Brzy hrál ale zase „druhé housle“, např. právě vedle Laurela a Hardyho v One Good Turn (1931). V pozdějších letech prohlašoval, že mu hospodářská krize vymazala investice a že se nemohl přizpůsobit zvukovému filmu. Ve 30. letech měl nicméně malé role ve zvukových komediích a béčkových westernech („Pee Wee“, parťák Texe Rittera v roli kovboje). Jeho dřívější pověst mu zajistila práci v různých filmech o začátcích filmového průmyslu – spolu s dalšími „němými veterány“ jako byli Buster Keaton, James Finlayson nebo Chester Conklin si zahrál v Hollywood Cavalcade (1939), která obsahuje mj. honičku s „keystoneskými strážníky“ (Keystone Kops). S Chesterem Conklinem a Hankem Mannem byli obsazeni do životopisné komedie Cesta ke hvězdám (1947) a dále to byl film Man of a Thousand Faces (1957) o životě herce Lona Chaneyho.
V polovině 40. let se pravidelně objevoval ve vedlejších rolích dvoucívkových komedií studia Columbia Pictures. Poté, co se vzdal svého známého kníru, se věnoval klidnější práci, většinou v bezejmenných vstupech bez dialogu: na konci vánoční fantasy komedie Zázrak v New Yorku (1947), když do soudní síně vchází četa soudních vykonavatelů s pytlemi s poštou, přichází, provázen hlučným smíchem, jako poslední „nosič“ Pollard. Na konci slavné scény muzikálu Zpívání v dešti (1952) převezme od Gene Kellyho deštník, schová se pod něj a pokračuje v cestě. V Plné kapse zázraků (1961) Franka Capry hrál broadwayského žebráka a v jednom ze svých posledních filmů, Twist Around the Clock (1961) s Chubby Checkerem, zase na tanečním parketu několik vteřin beze slov reaguje na energicky tančící ženu.
Snub Pollard měl čtyři sourozence, jeho otec byl v Melbourne drožkářem. Ženatý byl třikrát: v roce 1917 si vzal sedmnáctiletou Myrtle Webb (tvrdil, že je mu 23), vztah netrval ani rok; v roce 1922 si vzal Elizabeth Bowen (to tvrdil, že je mu 30), ale v roce 1927 se rozvedli; v roce 1935 se oženil potřetí, s Ruth Bridges (bylo mu 46, ale uvedl 38) a v roce 1940 už bylo zase po všem. Opakované manipulace s vlastním věkem možná ukazují na jistý problém s identitou a pocitem sebevědomí, kdo ví. Umřel na rakovinu a pohřben je na hřbitově Forest Lawn Memorial Park v Hollywood Hills. Ve filmovém průmyslu se pohyboval téměř padesát let a za svoje zásluhy má od roku 1960 hvězdu na Hollywoodském chodníku slávy.
Herec
Dokumentárne | |
---|---|
2014 |
Hollywoodská továrna na smích (TV film) - a.z. |
1980 |
Hollywood (seriál) - a.z. |
1968 |
Chaplin's Art of Comedy - a.z. |
1967 |
Nestarnúci smiech - a.z. |
1963 |
The Sound of Laughter - a.z. |
1961 |
Dni vzrušenia a smiechu - a.z. |
1960 |
Keď komédia bola kráľom - a.z. |
1923 |
Screen Snapshots, Series 3, No. 20 |
1922 |
Screen Snapshots, Series 3, No. 3 |
Hosť
Relácie | |
---|---|
1954 |
The Donald O'Connor Show |
1949 |
The Ed Wynn Show |