Sunset Boulevard

Perfektní černá komedie, kterou se jistě inspirovali i autoři filmů Americká krása či The Artist. Génius Billy Wilder natočil spoustu skvělých filmů, a toto je jeho klenot. Lahůdkou pro filmové labužníky je obsazení Glorie Swanson, Ericha von Stroheima a Cecila B. DeMillea. Dokonalý je cynický komentář Williama Holdena. Výborná je také hudba Franze Waxmana. A spousta detailů odkazuje i ke klasickým hollywoodským produkcím jiných žánrů, třeba atmosféra rozlehlé vily stárnoucí filmové hvězdy si nezadá s kdejakým hradem v Transylvánii. (18.05.2003)

Zkušenost s Pojistkou smrti mi napověděla, že v případě Wilderovy tvorby není důležité co, nýbrž jak. Dějová linie je jednoduchá, v tomhle případě není třeba mít obavu ze spoileru. Už v prvním záběru spatříte mrtvolu muže, který vzápětí začne z pozice vypravěče líčit, jak ke svým kulkám v těle přišel. Po čtvrthodině je bystrému pozorovateli jasný i motiv. Nemá smysl snímek řadit do žánru krimi, jde spíš o psychologické drama v noir provedení, o studii postupné psychické sebedestrukce člověka, který se dobrovolně izoloval od společnosti a žije v sebeklamu. Vytvořil si iluzi, jejíž udržování ho stojí stále víc psychických sil a křiví jeho charakter. Wilder se zaměřuje na atmosféru, nezadržitelné okorávání postav je podobné chátrání luxusního sídla, kdysi kypícího životem a nyní stejně zbytečného jako život jeho majitelky. Pompéznost rekvizit, na které bez užitku padá prach, jen podkresluje bezvýchodnost postavení filmové hvězdy, která se marně snaží zastavit čas. Prakticky všechny postavy jsou tak či onak spjaté se světem kinematografie a Wilder s dokonalou znalostí prostředí popisuje nemilosrdnou mašinérii filmového průmyslu, kde v dravé konkurenci uspějí jen málokteří, a doba na výsluní bývá bolestně krátká. Srdcem filmu není hrdina - vypravěč, ale Norma, polozapomenutá diva éry němého filmu nadaná odpudivou sebestředností, afektovaná a čím dál víc svou posedlostí získat ztracenou slávu i nebezpečná. V tom mikrosvětě luxusní vily ještě může hrát roli hvězdy, byť jí zbyl jediný oddaný fanoušek. Reálný svět mimo tuto enklávu je jí lhostejný a každý, kdo by se pokusil jí sejmout klapky z očí, je nepřítel. Ledová královna se nevědomky, ale neúprosně chystá na svou poslední roli. Wilder svůj film natočil vynalézavě, s precizností, citem a rozmyslem, takže se po právu stal jednou z legend žánru a vlastně i světového filmu oné éry. Celkový dojem: 90 %. (27.02.2013)

Prvních dvacet minut jsem se docela ztrácel a byl zmanetý. Nevím vůbec proč, ale k Sunsetu jsem přihlížel skepticky a očekával humor. Proto jsem to vypnul, a za tři hodiny pustil znovu. A tentokrát to přišlo! Slovo nadčasový je málo, čarující kamera, vynikající ústřední trojice vybraná vyšší mocí, geniální scénář a naprosto DOKONALÁ režie Billyho WIldera! I přesto, tohle není hlavní devízou Sunsetu! Tou hlavní je to, že budete mít nad čím přemýšlet i dlouhé hodiny po skončení. Budete cítit jako by se vás dotkla zvláštní síla. Budete tomu chtít porozumět, a nebude se Vám to dařit do to doby, než na to půjdete od lesa. Nebo spíše od srdce! Bude se mi opravdu těžko usínat, protože takhle silný zážitek jsem dlouho neměl, i kdyby byl film barevný, tak to temno a hořkost lidských duší ho vrátí zpátky do černobíla. Výborná studie marnivé hvězdy včerejška předčila všechna má očekávání i přes známý fakt, že Wilder je borec, a co film to klenot. Přál bych každému, aby tohle mohl vidět a žasnout nad tou strukturou, velikostí a tím, jaké filmy nabídl noir žánr. (21.05.2008)

Fascinující nadčasové dílo, které svoje generace snad ani nemohla pochopit v celé své kráse. Billy Wilder dokázal natočit snímek, kterým se neuvěřitelným způsobem vysmívá celému Hollywoodu. Skvělé herecké výkony, scénář, kamera, hudba a parádní režie Wildera udělali z tohoto filmu klenot žanru noir. Tenhle film by neměl utéct nikomu....... (15.12.2007)

"Já JSEM velká! To FILMY jsou teď malé!" Někdy se stává, že začnete film sledovat s takovým tím bohorovným odstupem, založíte si ruce a skepticky očekáváte něco, co už jste stejně viděli stokrát v jiných a lepších variantách. Postupně vás geniální vypravěč (zde Wilder) vtahuje do děje a nějakým šamanským trikem si zajistí vaši účast. Podvědomě zatínáte pěsti, jednou za účelem držení palců, podruhé vzteky na nějakou postavu... Prostě zapomenete, že je to "jen" film. To se mi stalo se Sunset Boulevardem, kde je navíc vše podepřeno mnohoznačným obsazením a hranice mezi realitou a fikcí se tím prakticky stírá. Sunset Blvd. má tzv. "wow factor": okamžiky, kdy vám přeběhne mráz po zádech, poklesne dolní čelist a uvědomíte si, že už dobrých deset patnáct minut nejste schopni mrknout. Takovým okamžikem je třeba chvíle, kdy reflektor ve studiu znovu ozáří slečnu Desmondovou, hvězda němé éry se několik vteřin vyhřívá na jeho výsluní, dokud jí o paví pero na pompézním turbanu nezavadí drzý mikrofon... Nebo... ale to už bych spoileroval a to vám nemůžu udělat. Omračte se sami. Můj delší článek najdete zde 100 % (18.05.2003)