Hráč

Hollywood = "mekka andělská." Nikdo se neodváží zlomit vaz tohoto oslnivého, mytického místa. Kde smrt není překážkou, přívažkem na noze. Pod perským kobercem se krev rozlitá ihned zamaskuje. Pohár s elixírem - "talent bez poskvrnky" je mocná figura. Nenahraditelné jsou party triků a fíglů, párty a partie všeho druhu. Havran černý sic mává, roztahuje křídla, ale tvrdě naráží na mramorová podlaží, když lišákovi z úst peříčka nečouhají, jen modrá nebesa se zpod růžového pozlátka provokativně uculují. (30.12.2018)

Jak mám asi hodnotit film, který není určen primárně divákům, ale hollywoodským producentům jako sžíravá kritika? Od ní se odvíjí všechno - nepříjemné a cynické postavy, kterým se vše daří, zatímco ti hodní trpí nebo umřou, děj a konec podřízené této kritice... A že v tom je hromada odkazů a mihne se spousta slavných herců je sice fajn třešnička, ale jenom třešnička. Čtu tady v komentářích srovnávání s Americkou nocí a musím nesouhlasit. Americká noc vznikla z lásky k filmu a lidem kolem něho, Hráč vznikl z neředěné nenávisti k hollywoodským pantátům. (04.05.2023)

Kousek stačil k absolutní spokojenosti - snad trochu lepší scénář v oné "dějové" části. Poněvadž v té části satirické, trefující se do post-novohollywoodu, kdy se moc nad filmy vrátila do rukou studií a producentům (manažerům s povědomím o číslech), je to perla plná skvělých hlášek a scén. Když producenti říkají věty jako: "Je to artový film, ty se nepočítají." či "Musím na setkání alkoholiků." - "Nevěděl jsem, že máš problémy s pitím." - "No, ani ne, ale na těchto místech se dneska uzavírají obchody." - nemůžete si nelibovat. (20.10.2013)

Dokonalej obrázek společnosti, která žije na základě totálně pokřivených hodnot, ovšem hodnot, který bohužel vládnou v celým světě, ale málokomu je „dopřáno“, aby z nich opravdu těžil – sláva a prachy, který dohromady tvoří moc. Dokud ji člověk má, jde všechno jak na drátkách, ale ve chvíli, kdy se pod ním začne podlamovat větev, udělá cokoli, aby si ji udržel. Je fakt sranda sledovat, jak se to neskutečný množství lidí piňoží, aby dosáhla úspěchu – aspoň se dotknout hvězdy a říct jí, jak ji obdivujete – vždyť, kdo ví, třeba si vás zapamatuje a dostanete roličku. No prostě „Továrna na sny“ – my ass! Za tu sebekritiku a skvělýho Robbinse nejde netleskat, i když přímo unešená nejsem. Altman je prostě vždycky takovej specifickej... (16.02.2012)

„Vrátím se po setkání anonymních alkoholiků.“ – „Oh, Larry, nevěděl jsem, že máš problémy s pitím!“ – „Vlastně nemám, ale na takových místech se dneska uzavírají obchody!“ Poměrně vydařená satira na Hollywood a jeho mechanismy, které reprezentuje ambiciózní a zároveň arogantní šéfíček Tim Robbins, který náhodný zločin obrátí ve svůj prospěch. Jedovatý kousek umně představuje až paranoidní filmařské prostředí, které vedle sebe lepí scény s těmi největšími hvězdami továrny na sny, které hrají za symbolický peníz, ba dokonce zadarmo. A své postavy i samotný systém parodují. Altman sice vypráví o zločinu, ale ten ho příliš nezajímá, stejně jako vyšetřování vedené Whoopi Goldberg, mnohem víc jeho zájem prahne po fungování filmového byznysu. Cynický úšklebek do vlastních řad. (01.11.2014)