Spievanie v daždi

Přiznávám bez mučení, nejsem fanoušek Muzikálů, tím méně filmových. Kromě Singin' in the Rain se mi do podvědomí zahryzly už jen dva další muzikálové filmy, My Fair Lady (což ovšem není úplně klasický muzikál) a Finian's Rainbow. Singin' in the Rain se mi z těch tří zdá nejméně zajímavé, což evidentně souvisí s tím, že je z těch tří nejvíce muzikálem a nejméně klasickým hraným filmem. Přesto si milovník filmu ve zpívání v dešti rozhodně přijde na své a to nejen pro samotné herectví zúčastněných, či pro doslova neuvěřitelné množství barev, kterými film téměř marnotratně hýří, ale také proto, že je v podstatě "filmem ve filmu". Děj zprostředkovávající notně "apokryfní" příběh z doby vzniku zvukového filmu je vtipný a zábavný sám o sobě, ale navíc si roztomile tropí žerty z celé řady filmových klišé své doby. Přitom je ovšem uctivý. Nemíní bourat Hollywodské ikony, jen si z nich tak trochu a jen poněkud podvratně utahuje. Formát "filmu ve filmu" navíc umožňuje tvůrcům rozehrát romantické melodrama, které by samo o sobě působilo téměř nesnesitelně, ovšem díky všudypřítomné nadsázce je osvěžující a velmi roztomilé... Celkový dojem: 90% (07.11.2009)

Jeden z vůbec nejslavnějších muzikálů všech dob vznikl velmi rychle a zbrkle. Studio namlsané úspěchem Američana v Paříži se rozhodlo kout železo, dokud je žhavé. Neboli splácat dohromady písně z archivu (snad každá už se v nějakém filmu uplatnila), orámovat jednoduchým (leč vtipným!) příběhem a angažovat Gene Kellyho, který se postará o vše ostatní. Takže jednotlivá čísla spolu mají pramálo společného. Typický příklad: trojice Kelly-Reynoldsová-O´Connor nad ránem dumá, jak oživit rozdělaný film, strhaný Kelly konečně dostane nápad udělat ho jako muzikál a praví: "Dvanáctého bude ode dneška můj šťastný den." Ostatní ho opraví, že třináctého, neboť je už ráno, načež se tahle trojka, zničená a vyčerpaná po probdělé noci, pustí do zběsilého tance a zpěvu GoodMorning, Good Morning! Bez předchozí domluvy. ;-) Nebo půlhodinová taneční sekvence, představující další zamýšlený film Dona Lockwooda. Ta nemá vůbec žádnou souvislost s předešlým ani následujícím dějem filmu. Zkrátka totální mišmaš, filmový eintopf. A světe div se - ono to funguje! Protože ty jednotlivé částečky jsou samy o sobě nádherné, hravé, vtipné, nápadité... Žádnému jinému filmu s tak nekonzistentním scénářem bych neudělil 100% (24.10.2005)

Jeden ze 100 filmů, které musíte vidět, než umřete. Jeden ze 100 největších filmů všech dob časopisu Entertainment Weekly. Jeden z 500 největších filmů všech dob časopisu Empire. Jeden ze 100 nejlepších romantických filmů - 100 Greatest Romance Movies http://www.csfd.cz/uzivatel/136528-rhk/. Celosvětově divácky úspěšný film. Nádherný biják, strašně pozitivní, s chytlavou muzikou a lehkonohými tanečními a stepovými scénami, které působí velmi přirozeně. Navíc obsahuje pravdivý příběh o přerodu němého filmu ve film zvukový, vztažený na příběh Gene Kellyho a jeho partnerek. Trailer: http://www.youtube.com/watch?v=36QiuRc_3I8 a titulní píseň: http://www.youtube.com/watch?v=TVpPuT4FjsQ (14.12.2012)

Always dignity! Film o filmu pro film z rodu filmů, na které se dokonale vztahuje trefný popis "výjimečné kvality" od Bordwella a Thompsonové, uzmutý z úvodní kapitoly Písma svatého uctívače pohyblivých obrázků, Dějin filmu. Zní: Některé filmy jsou z uměleckého hlediska prostě výjimečné. Jsou bohaté, dojemné, komplexní, provokující, spletité, smysluplné apod. Alespoň zčásti díky těmto vlastnostem sehrávají takové filmy klíčovou roli v dějinách kinematografie. Já dodávám: Zpívání v dešti se - krom řazení ke smetánce stříbrného plátna - může považovat i za nejlepší muzikál všech časů, rozměrů a dimenzí, který snad není v moci smrtelníků možno pokořit. A nejlepší na tom je, že nejlepší je proto, že muzikálové výstupy, jakkoli nepřekonatelné a úchvatné a kouzelné a božské (byť pro mnohé členy štábu vykoupené velkou dávkou fyzické a duševní tortury způsobené Kellyho diktaturou), jsou pouze jednou z myriády jeho tváří nastavených očišťujícímu dešti slz divácké slasti. Existuje nějaká možnost, jak dát 10*? (21.03.2009)

Film tvářící se naprosto jednoduše a prostě, film, kde se problémy řeší tancem a zpěvem a přesto se nejedná o prostoduchou báchorku. Zpívání v dešti přesahuje hranice muzikálového žánru, neboť tematizuje samotnou filmovou tvorbu, zobrazuje vášeň k filmu i samotné jeho tvorbě. Proto byť tento žánr nepatří mezi mé oblibené a byť nemohu říct, že bych se po celou dobu bavil, neodcházel jsem od obrazovky zklamán. Nehledě však na konzumní zábavu, smekám klobouk před uměním hereckého, resp. tanečního ansáblu, už samotná choreografie byla výjimečně skvělá, ovšem její realizace dotáhla některá čísla (step) až k dokonalosti. 8/10 (05.12.2010)