Ztracený víkend

Tenhle alkoholní dýchánek posbíral hned několik prestižních ocenění, k oscarovému zlatu se propil i hlavní mužský představitel Ray Milland, který lokal pořád a pořádně. Obecně opilci zřejmě díky svému tragickému kouzlu oslovovali akademiky opakovaně (Lee Marvin – Dívka ze Západu, Nicolas Cage – Leaving Las Vegas, Jeff Bridges – Crazy Heart nebo Albert Finney – Ve stínu vulkánu). Nejskrytější zákoutí nemocné alkoholikovy duše zkoumá v tomhle psychologickém dramatu Billy Wilder, dokonce tehdy nadzvedl ze židle lihovarnický průmysl, kterému se nelíbilo, jak otevřeně se k tématu alkoholismu staví. Výsledek je dalším kousavým příspěvkem do Wilderovy bohaté filmografie. Ukazuje obraz světa tak, jak se mu jeví, přináší precizní řemeslo, neztrácí se v souvislostech a i po těch dekádách odstupu působí pořád docela svěže. (04.05.2016)

Sem si přečetl komentář uživatele DaViD82 a něco na něm je. Jelikož téma alkoholismu bude aktuální co bude existovat tahle planeta, čili věčně to nebude, tak určitě tenhle biják bude vyvolávat emoce. Faktem zůstává, že tohle je opravdu čirá pohádka, viděl sem tři lidi co s nima udělal chlast, byli to tři různý lidi, rozdílnýho věku v naprosto odlišné sociální situaci a všichni skončili plus minus stejně a v tomhle filmu jsem skutečně nenašel ani jednoho z nich, možná trochu náznak ztráty důstojnosti, ale tohle prostě bylo tak strašně filmový (dialogy, chování hlavního hrdiny, prostředí ) až to pěkný není. Na druhou stranu přijmu-li toto jen jako klasické filmové drama, tak na ty tři hvězdy to dosáhne, byť teda těch posledních 10 minut bych radši vystřihnul a materál navždy spálil. (14.05.2013)

Wilder má výborné filmy, ale já nevím jestli to mám hodnotit pohledem tehdejší doby a nebo dnešní, protože alkoholika mám zaškatulkovaného úplně jinak a ano schovávají si alkohol na nemožných místech. Znala jsem jednoho a ten ho přeléval do flašek od okurek a různě to maskoval nápisy, kde by jednoho nenapadlo, že tam může být slivovice. Herecky mě to žel nepřesvědčilo a dost už té mé negace. Konec odmítám komentovat. Je to prostě pandémie, které přibývá a to je to smutný fakt. (07.10.2016)

Nejzajímavější na ZTRACENÉM VÍKENDU je jeho stylizace [film je “realistický”, co se týče jeho tematické otevřenosti, nikoliv stylu] někde na pomezí filmu noir a německého expresionismu. Nicméně, pokud bych měl vybrat nejlepší film klasického Hollywoodu na téma závislosti, volil bych spíš sinatrovku THE MAN WITH THE GOLDEN ARM. Preminger byl jednak lepší režisér a navíc do svých postav vkládal víc víry v jejich dobré vlastnosti, čímž získávaly na plasticitě – to ve srovnání s Wilderovým “osvědčeným” mixem cynismu, špatných vlastností a sebevražedných tendencí. (25.05.2006)

Mladý, pohledný a jistě i nadějný spisovatel se ocitá ve spárech alkoholové závislosti. Jeho přítelkyně i bratr se všemožně snaží mu od této zhoubné neřesti pomoci. Spolu s bratrem mají vyrazit na ozdravný víkendový pobyt. Na ten nakonec odjíždí bratr sám a stejně tak o samotě zůstává se svým zákeřným přítelem, alkoholismem, i náš pisálek. Celý víkend má na to, urovnat si vše v hlavě, bohužel opilost k řešení vůbec nepomáhá. Mladík postupně utratí všechny peníze, skončí na záchytce a kdyby nebylo jeho milované přítelkyně, bůhví, jak by dopadl jeho celý život. Na svou dobu velmi otevřený pohled na zmařený život člověka stiženého alkoholismem. Dokonce výrobci alkoholu chtěli podplatit autory, aby film vůbec nespatřil světlo světa. Film je oceňován nejen na poli diváckém, ale i akademickém, získal 4 ocenění, mezi nimi i to nejvyšší - film roku. A po právu. Ray Millard v hlavní roli svou roli pojal velmi zodpovědně a diváka až mrazí při jeho opileckých výstupech. Jeho oddaná přítelkyně a láska, která se snaží bojovat za lepší zítřky, je naprosto okouzlující a já osobně jsem jí držela všechny pěsti, aby svého milého přivedla konečně k rozumu. Alkohol je jedna z velkých metel lidstva a je jen dobře, že i v takto rané filmařské době se našli tací, kteří se odhodlali a podle knižní předlohy zpracovali film. (20.08.2012)