Ztracený víkend

Možná jsem očekávala až příliš, i když si myslím, že i to příliš by se z takového námětu dalo vytřískat docela bez problémů, protože je to dost citlivé téma. A některé scény mi skutečně na city zahrály, bohužel ale skončily dřív, než jsem se do toho stihla pořádně ponořit a než mi stačila ukápnout slza. Nedokázala jsem se prostě s hlavním hrdinou sžít, nevytvořila jsem si k němu žádné pouto a to není dobře. Takže jsem u toho jen seděla se sklenkou vína a nakonec mě to vážně neodradilo od pití alkoholu. Navíc za ten závěr musím hvězdu ubrat, takhle to nemělo skončit... (14.11.2015)

Tak toto bolo až hrôzostrašné zobrazenie človeka ovládaného alkoholom. V niektorých momentoch (nočná scéna v liečebni) mi prišlo špatne. Nejeden krát sa mi hrdinovo skľučujúce trápenie dostávalo pod kožu. Vďaka tomuto realistickému a ponurnému pohľadu na tento sociálny neduh i hereckému výkonu Raya Milland musím hodnotiť Stratený víkend ako jeden z najlepších Wilderových filmov. (16.11.2012)

Wilder má výborné filmy, ale já nevím jestli to mám hodnotit pohledem tehdejší doby a nebo dnešní, protože alkoholika mám zaškatulkovaného úplně jinak a ano schovávají si alkohol na nemožných místech. Znala jsem jednoho a ten ho přeléval do flašek od okurek a různě to maskoval nápisy, kde by jednoho nenapadlo, že tam může být slivovice. Herecky mě to žel nepřesvědčilo a dost už té mé negace. Konec odmítám komentovat. Je to prostě pandémie, které přibývá a to je to smutný fakt. (07.10.2016)

Jako by si tenhle film objednala u Billyho WIldera samotná Americká vláda, kvůli nárůstu alkoholismu. Film jako na zakázku podle nejpřesnějších parametrů s více než našlehaným koncem, který jako raztko potvrzuje celkový záměr. __ Je to asi poprvé, kdy mě nechalo wilderovo drama úplně klidným. Možná na tom má zásluhu taky Millard, kteréhop nemůžu cítit na sto honů, ale uznat musím, že to zahrál precizně, ale Oscar měl padnout do jiných rukou a Rayovi za jinej film. (18.02.2009)

Nejzajímavější na ZTRACENÉM VÍKENDU je jeho stylizace [film je “realistický”, co se týče jeho tematické otevřenosti, nikoliv stylu] někde na pomezí filmu noir a německého expresionismu. Nicméně, pokud bych měl vybrat nejlepší film klasického Hollywoodu na téma závislosti, volil bych spíš sinatrovku THE MAN WITH THE GOLDEN ARM. Preminger byl jednak lepší režisér a navíc do svých postav vkládal víc víry v jejich dobré vlastnosti, čímž získávaly na plasticitě – to ve srovnání s Wilderovým “osvědčeným” mixem cynismu, špatných vlastností a sebevražedných tendencí. (25.05.2006)