Zjasnělá noc

Teprve když jsem si asi před rokem pořídil funkční nahrávadlo na TV, objevil jsem, jaké perly vyrobené v brněnském studiu ČT v 80. a 90. letech tam běží. Je evidentní, že sdílejí civilní a důstojný styl, určitý okruh vynikajících známých, ale ne profláklých herců, poetiku. Pro mě je tenhle proud brněnských inscenací asi nejsilnějším kulturním fenoménem mého posledního roku. Zde mě zaujala hlavně paní Krajčovičová: evidentně v letech 84 - 85 hrála - právem - všechny civilní famme fatale českých filmů... (08.05.2012)

Tohle by mohla být klidně životní role Oldy Navrátila, protože svoji postavu lesního inženýra, který propadl závislosti na alkoholu a posléze dospěl k celkové apatii, že si podřezal žíly na návštěvě u rodičů své přítelkyně, hraje naprosto s přehledem. Také jeho neustálé mačkání listí, aby se nemusel napít je sugestivní. Jiří Vanýsek natočil opravdu silný film a vkusně a démonicky nasnímal delíria, do kterých se hlavní hrdina dostával a za doprovodu hudby Jiřího Bulise je to doslova horor! (22.10.2018)

Tenhle film má jednu zásadní chybu, že nevznikl jako klasický celovečerní film, ale pouhá televizní inscenace chudé brněnské produkce. Jak už zde poznamenal Radek99, tato forma zbytečně kazí dojem velice slabou technickou a obrazovou kvalitou. O to víc, když jde o jinak velice kvalitní psychologický snímek se stále aktuální problematikou alkoholismu, který v sobě nese vedle silného příběhu i slušné herecké výkony. Zejména Oldřich Návratil v hlavní roli velice mile překvapil, za pozornost stojí i Ilja Racek. Konec filmu byl zbytečně velice předčasný, škoda. (27.05.2017)

Herecká ikona Olda Navrátil coby lesní pracovník, žijící na samotě u lesa v hájence. Touží po jediném - postavit znovu oboru a začít tu chovat daňky a jeleny. Bohužel je nějakou dobu sám a tak propadá holdování alkoholu. I jeho pes vycítí, že je s ním něco v nepořádku a napadne ho. Dostává se ale do takové situace, odkud není cesta a tak se nechá hospitalizovat na dobrovolné odvykací terapii. 75% (12.02.2013)

Konec osmdesátek se nesl v kritickém duchu a tak se občas objevovaly i filmy tepající do nešvarů socialistické společnosti. Jedním z nich byl alkoholismus a filmů na toto téma v té době vzniká hned několik. Tenhle je o osamnělém lesákovi, žijícím daleko od lidí v hájence. Jeho boj je klasickým bojem se svým vlastním já. Myslí si, že vše má pod kontrolou, že rozhoduje sám nad sebou a že když si dá sklenku, umí siříci i dost. Jenža ta je vždy spouštěčem k pokračování v pití. Rána jsou pak krutá. Nejen, že se sčítají materiální i duchovní škody, ale s vystřízlivěním a bolestí hlavy přichází i výčitky, uvědomnění si vlastní zbabělosti a faktu, že nad nemocí nemám kontrolu. Následný slib, že už ne většinou vystačí jen do dalšího závanu čehokoliv v čem je líh... Navrátil tu zahral svoji životní roli. On je hercem pohodářů, taťků, oddílových vedoucích, pracantů...a teď si střihl toto. Ta jeho slast, když zalomil láhev pálenky byla dokonalá. I to jeho kradmé našlapování v teniskách před léčebnou, když přijela návštěva...Směs radosti a chuti běžet a zároveň hluboký stud, bránící v rozběhu... Opravdu tu předvedl veliké herectví. Dávám za 4 antabusy. * * * * (17.05.2020)